Aktuálně:

Schmarcz: Méně Star dance, více Perimetrů. Česká televize a rozhlas by od nás dál neměly dostávat bianco šek

11.10.2023, Autor: Martin Schmarcz

2 votes, average: 2,50 out of 52 votes, average: 2,50 out of 52 votes, average: 2,50 out of 52 votes, average: 2,50 out of 52 votes, average: 2,50 out of 5
Schmarcz: Méně Star dance, více Perimetrů. Česká televize a rozhlas by od nás dál neměly dostávat bianco šek

Ministr kultury chce zvýšit koncesionářské poplatky. Ale nemá peníze pro umělce. Česká televize argumentuje ve prospěch své existence tím, že komerční stanice nejsou ochotny platit drahé zpravodajství. Ale celonoční speciál ze slovenských voleb nevysílala, zato soukromá Prima ano. Co nám tyto informace říkají? 

Přinejmenším to, že nemůžeme platby pro ČT a ČRo brát jako samozřejmost. Natož jejich zvyšování. Zvažme, zda si ty peníze nezaslouží i někdo jiný. A ptejme se, zda veřejnoprávní službu nezařídí trh.

Proč vlastně máme Českou televizi a Český rozhlas? Protože jsme přejali starou evropskou myšlenku, že pouze veřejnoprávní audiovizuální média dokáží zajistit pluralitu, nezávislost a kvalitu zpravodajství. Kdysi totiž panovalo přesvědčení, že v důsledku technických a finančních omezení nelze v této oblasti – narozdíl od novin a časopisů – spoléhat na trh. Počet vysílacích licencí byl jasně dán a nebyl vysoký. Navíc zajišťování provozu bylo drahé, zejména co se týká televize.

Řekněme rovnou, že u rádia se dnes již opravdu těžko chápe, proč bychom si měli platit veřejnou službu. Trh je doslova přecpaný, a to včetně zpravodajství, navíc lze lacino a ve vysoké kvalitě vysílat po internetu. Je poměrně absurdní, že za této situace Český rozhlas získává za koncesionářské poplatky o mnoho set milionů korun více, než všechna komerční rádia dohromady inkasují za reklamu. Kterou přitom ČRo stále smí vysílat. Samozřejmě, že tohle brutálně křiví férovost podmínek.

Nicméně nechme rozhlas být, jeho existence je věcí tradice a souvisí s tím, že tu máme Českou televizi. U té se na první pohled může zdát, že zmíněné pochybnosti o důvodnosti placení koncesionářských poplatků jsou irelevantní. Ale tak jednoduché to není. Jednak vidíme, že i “zadarmo” dokáží privátní vysílačky nabízet stejnou, či někdy i lepší službu, než veřejnoprávní stanice. Jednak je otázka, nakolik je sama ČT za těch šest miliard pluralitní, nezávislá a kvalitní. Zatímco jiní, kteří jistě nabízejí vysokou kulturu, doslova živoří.

Vezmeme to popořadě. “Slovenská volební noc”, kterou odvysílala CNN Prima News, musela být pro mnohé šok. Nejen počtem diváků (alespoň část sledovalo 433 tisíc lidí, což je u politického a navíc nočního pořadu opravdu hodně). Ale už tím, že se do tohoto drahého a technicky náročného projektu soukromá televize vůbec pustila. Vysílat zpravodajské štáby do regionů je drahé – tím také ČT obhajuje poplatky – a zde šlo navíc o jinou zemi a přímé přenosy ze čtyř míst paralelně, což je ještě mnohonásobně nákladnější.

Kdo jiný by měl zajistit perfektní informovanost o pozorně sledovaných klíčových volbách u sousedů, než veřejnoprávní televize? Jenže ta je vypustila. Privátní televize ji tak doslova převálcovala. A zadarmo. Mnozí fanoušci ČT to neunesli a začali prohlašovat, že v desetihodinovém bloku byly reklamy, takže to “nebylo ono”. Dobře, pokud je tohle tím, co je trápí, ať si platí za veřejnoprávní televizi zbavenou reklam dobrovolně, ale nenutí k tomu ostatní. Tak jako je tomu u streamovacích služeb a placených kanálů.

Tohle je jedno z možných řešení. Ministr kultury přišel s nápadem, aby koncesionářské poplatky platil každý, kdo má chytrý telefon. Jenomže na něm (a i na moderních televizích) není přece problém zpřístupnit vysílání jen tomu, kdo si zaplatí. Což jistě neudělají ti, co o něj nestojí. V případě ČT ale musí. Nastává paradoxní situace, dokonce dvojnásobná. “Televizní daň” odvádějí i ti, kteří nesledují veřejnoprávní televizi a ta navíc ještě vysílá, i když v omezené míře reklamy, od kterých jsou zákazníci u předplacených stanic osvobození. 

Lze tohle obhájit? Principiálně ano. Tím, co už bylo řečeno, tedy pokud veřejnoprávní vysílačka nabídne službu tak pluralitní, nezávislou, kvalitní a unikátní, že ji ty soukromé nemohou nahradit. O tom bychom mohli vést dlouhou debatu. 

Má Česká televize vyrábět drahé estrády typu Star dance a další „zábavné“ a soutěžní pořady, kterými za peníze koncesionářů konkuruje soukromým společnostem? Nebo se má soustředit na pořady jako je například publicistický magazín o armádě Perimetr, seriál Česká mise, reportáže o úspěšných českých firmách a podnikatelích, dokumenty o české účasti na Expu v Dubaji, nebo vzdělávací pořady pro děti? Za mne je B správně.

Česká televize už není tím, čím byla ještě na přelomu tisíciletí. Nyní je alespoň ve zpravodajství ovládána “jediným správným” světonázorem, do nějž tlačí i své hosty, místo nezávislosti dává najevo politické fandovství a sice je profesionální, ale ne kvalitní, protože nenabízí divákům dost reprezentativní okruh témat a postojů.

Zkrátka ČT je “zapouzdřená”. Připomíná sektu, která nepřipouští relevanci jiných názorů, což dávají moderátoři (někdy dost nerudně) najevo účastníkům diskusí a tato slepota jí brání i v tom, aby popisovala společnost v její komplexitě a ne jen skrze vlastní, “tunelové” vidění. Jiní se jí dokáží i bez koncesionářských poplatků vyrovnat, možná ji i překonat. Buď povedeme veřejnou debatu tak, že vyústí v zásadní zlepšení – nebo ony miliardy můžeme lépe využít na podporu živého umění, které doslova skomírá.

Proč by vlastně na tom měla být Česká televize lépe, než činohry, opery, orchestry či balety? Zde také jde o veřejnou službu, určenou výběrovému publiku. A rovněž lze tak jako u veřejnoprávních médií říci, že platí i ti, co jejich představeni nenavštěvují – zkrátka za to, že mají tu možnost. Kde je rozdíl? V obrovském nepoměru podpory. Zatímco ČT získává od koncesionářů ročně šest miliard, dotace ministerstva kultury pro profesionální divadla, symfonické orchestry a pěvecké sbory činí jen 400 milionů.

Nakonec by možná opravdu bylo nejlepší vést diskusi o veřejnoprávních médiích společně s tou o kultuře. Obojí je určitá služba pro společnost, pro šíření a udržení civilizačních hodnot, tradic, vzdělanosti. Ptejme se, kolik jsme ochotni na ně vydat a co za to očekáváme. Po třech dekádách, kdy jsme se netázali na nic, je už konečně třeba přestat dávat České televizi a rozhlasu bianco šeky. Možná v otevřené férové debatě bez předsudků a iluzí svou existenci obhájí tak dobře, že dostanou ještě přidáno. Nebo také ne.

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Česko odkleplo dotace pro Agrofert. Má na to vůbec právo?

24.04.2026, Autor: Marek Hájek

Státní platební agentura SZIF oznámila verdikt: holding Agrofert splňuje podmínky pro čerpání evropských dotací. Rozhodnutí přišlo poté, co premiér Andrej Babiš vložil společnost do nového svěřenského fondu. Opozice i kontrolní organizace ale bijí na poplach – o střetu zájmů přece může rozhodnout jen Evropská komise. A ta zatím mlčí.

Ruský pavilon v Benátkách: Kde končí umění a začíná politika?

23.04.2026, Autor: red

Až se 9. května otevřou brány 61. ročníku Benátského bienále, bude tam stát i ruský pavilon. Poprvé od února 2022, kdy ruské tanky vjely na Ukrajinu. Evropská komise pohrozila zastavením dotace ve výši dvou milionů eur, ministři z 22 zemí včetně Polska podepsali protest, Lotyšsko avizovalo bojkot. Italské ministerstvo kultury žádá dokumentaci, aby prověřilo, zda pavilon neporušuje sankce. Organizátoři benátské přehlídky zatím zůstávají neústupní: umění má být otevřené všem.

Trump tápe, Írán těží. Kdo vlastně vyhrává válku?

21.04.2026, Autor: Marek Hájek

Když americký prezident jeden den hrozí zničením celého Íránu a o dva dny později slaví „zářivý den pro svět", něco evidentně nehraje. Donald Trump se v konfliktu s Teheránem chová jako hráč pokeru, který neustále mění strategii – jenže protihráč u stolu si toho všiml. A začíná toho využívat.

Bulharsko našlo po osmi volbách konečně vítěze. Radev slibuje stabilitu, ale co Evropa?

21.04.2026, Autor: Josef Neštický

Osmé volby za pět let. Bulharsko už roky trápí politický chaos – vlády padají rychleji, než si stihnete zapamatovat jména premiérů. Tentokrát se ale něco zlomilo. Rumen Radev, bývalý prezident a stíhací pilot, vyhrál s novou stranou Progresivní Bulharsko přesvědčivě – 44 % hlasů a 135 parlamentních křesel z 240. V bulharských poměrech je to téměř zemětřesení.

Schmarcz: Bojkotovat obchodní misi předsedy Senátu na Taiwan je od vlády ideologicky zaslepené a hloupé

20.04.2026, Autor: Martin Schmarcz

Vláda nechce dát předsedovi Senátu letadlo k cestě na Taiwan. Pokračuje tak ve své nesmyslné válce proti ústavním institucím, které neovládá, tedy Hradu a horní komoře parlamentu. V tomto případě jde navíc o nanejvýš hloupý krok, protože ostrovní stát je důležitý pro český byznys. A Miloš Vystrčil také s sebou bere delegaci podnikatelů.

Orbán odchází. Kdo převezme žezlo hlavního rebelanta EU?

16.04.2026, Autor: Josef Neštický

Viktor Orbán prohrál volby a s ním mizí i postava, která léta definovala, co znamená být trnem v oku Bruselu. Maďarský premiér, jenž si z vetování klíčových rozhodnutí udělal téměř politickou značku, ustupuje ze scény. Jeho nástupce Péter Magyar slibuje konstruktivní přístup k EU. Jenže otázka zní: kdo teď převezme roli hlavního narušitele evropské jednoty? Jedno je jisté – prázdné místo po Orbánovi dlouho nezůstane.