Když se řekne ozdravení státního rozpočtu, asi málokdo očekává něco jako lázně, relax, koupele, zábaly a popíjení becherovky. Odtučňovací kúra státního rozpočtu vždycky znamená řezat, škrtat, rušit a ždímat. A protože rozpočet je jen stoh papíru, či jedniček a nul, nezbývá, než to aplikovat na lidi.
Autor: vláda
Datum předložení: 30. 6. 2023
Hodnocení: EM: 60%
O vládním konsolidačním balíčku se toho namluvilo i napsalo hodně, škrtají se miliardy na dotace, na provoz státu, zvyšují se daně, některé odvody, ruší se daňové výjimky atd., což v praxi znamená novelu více než 60 zákonů. Spíše než k obsahu balíčku, pojďme se raději zaměřit na „umělecký dojem“, který jeho přijímání zatím provází.
Konsolidační balíček sice kráčí správným směrem, veřejnosti však nebyl dostatečně vysvětlen, shodují se mnozí. To asi proto, že lid ve své většině nejásá. Odbory mají stávkovou pohotovost a vyhrožují generální stávkou. Zásadní námitky během projednávání legislativní podoby balíčku uplatnila prakticky všechna připomínková místa. Se změnami rozdělení daní nesouhlasí Svaz měst a obcí, odborům kromě všeho vadí zavedení nemocenských odvodů či zvyšování penzijního věku, firmám je trnem v oku zvyšování daně ze zisku či rušení osvobození benefitů, OSVČ nechtějí vyšší odvody, hospody zavřou kvůli přesunu točeného piva do vyšší sazby DPH.
Unie vydavatelů požaduje přeřazení tištěných deníků ze základní sazby DPH zpět do snížené sazby k časopisům. V hrůze tonou všichni příjemci dotací, ať v zemědělství nebo průmyslu, které mají být rušeny, aniž by kdo věděl jaké. Se snížením státní podpory stavebního spoření a zvýšením ceny dálniční známky mají problém spořiví stavebníci, kteří většinou ani nic nestaví a řidiči, kteří naopak dálnice za pár korun sjíždějí, co to dá. Potravinářům vadí vyšší sazba DPH u balené vody, což je prezentováno hlavně přes vodu kojeneckou a nikoli vodu, kterou si někteří lidé kupují místo vody z kohoutku, aby tak podpořili výrobu dalších zbytečných plastů.
Bohuslav Sobotka, svého času premiér, měl za to, že když se na něčem shodnou odbory se zaměstnavateli, tak to musí být správně a je třeba jim vyhovět. Zjevně mu uniklo, že tyhle dvě party se shodnou pouze na tom, jak podojit stát a tak není divu, že se shodnou i teď, když stát zařadil zpátečku a přes veškeré námitky si trvá na svém. Odboráři a mnozí další si stěžují na chybějící sociální dialog, jenže jak by takový dialog dopadl, kdyby se konal podle odborářských představ? Namísto úspor, které mají v příštích dvou letech přinést 150 miliard korun, by zůstala nula, spíše by však nějaké výdaje přibyly.
Nic takového vláda zatím nepřipustila. Je to špatná komunikace? Dokonce i prezident Pavel, který má obsesivní potřebu vyjadřovat se úplně ke všemu, tvrdí, že vláda změny špatně vysvětluje. Ponechme stranou, že samotný prezident má občas komunikační problémy, které pak dovysvětluje jeho mluvčí, a rovnou si řekněme, že jde o jakýsi všeobecně sdílený mýtus. Politici se totiž často domnívají, že když přijdou s nějakou víceméně správnou věcí, a konsolidace veřejných financí je věc nepochybně potřebná, stačí ji veřejnosti správně podat, strategicky komunikovat, a lidé budou ochotně platit vyšší daně, méně utrácet a více odvádět milované vládě.
Evidentně tomu uvěřila i Fialova vláda, když za pět minut dvanáct pořádala tiskovou konferenci, na níž nejprve do umdlení vystupovali lídři koaličních stran s vysvětlením, že takhle to dál nejde. V tu chvíli už odbory, aniž by tušily, co v balíčku vůbec je, měly nachystanou tiskovou konferenci, kde oznámily konec světa a generální stávku. Šetřit ano, ale ne v mojí peněžence, to je lidský přístup, který žádnou mediální masírkou nezlomíte. Stejně tak nelze očekávat, že nepopulární kroky bude podporovat opozice, protože chápe jejich nezbytnost. Takovou opozici by občané v příštích volbách neposlali do vlády, ale do opozice mimoparlamentní.
Problém není v tom, že by vláda nutnost škrtů nedostatečně vysvětlovala. Už jenom fakt, že se všechny potrefené husy okamžitě ozvaly, svědčí o opaku. Co ale na první pohled umělecký dojem z konsolidačního balíčku kazí, jsou výjimky pro tiché víno a knihy. Jakkoli se je vláda pokusila racionálně vysvětlit, ve skutečnosti jde o výsledek lobbingu a kšeftů uvnitř vládní koalice. Markéta Pekarová Adamová se tím dokonce chlubí na billboardech. Takže takhle je to s celým balíčkem? Kdo si co zlobbuje, to má, ostatní ať platí? Tak to tedy hurá na zteč do sněmovny. Korunu tomu vláda nasadila avízem, že balíček sice schválila, ale ve sněmovně jej možná kompletně předělá.
Konsolidační balíček je porušením mnoha předvolebních i povolebních slibů, za což jdou automaticky body dolů. Na příští rok vláda chystá deficit 270 miliard korun, takže se rovnou můžeme těšit na druhou řadu konsolidačního seriálu. Jednou vykolejený vlak státních financí je těžké vracet do normálních kolejí. Ještě větší problém než opatření na straně příjmů, jsou škrty dotací a výdajů na straně jednotlivých resortů. Ministr financí je nakreslil tak, aby hezky vyšel jejich poměr k navýšení příjmů. Na ministerstvech teď hledají miliardy po šuplících a za skříněmi, zatím marně. Umělecký dojem z nelegislativní části balíčku by tak byl ještě mnohem horší než u části legislativní.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
