Datum předložení: 15. 6. 2022
Autor: poslanci SPD
Stanovisko vlády: nesouhlas
Hodnocení EM: 10%
V minulém volebním období Okamurova SPD navrhovala zákon, který měl zástupcům státu ve firmách nařídit, aby majetek České republiky spravovali s péčí řádného hospodáře. Vládní legislativci tehdy namítali, že vymezení nezbytných povinností při hospodaření s majetkem státu je zákonem upraveno dostatečně, jednoznačně a přehledně. Současně upozornili na nejasný vztah navrhovaného spravování majetku s péčí řádného hospodáře k platné zákonné povinnosti starat se o něj s odbornou péčí. Časy se mění a nyní SPD navrhuje, aby byl zástupce státu v obchodní korporaci při hlasování a jednání ve funkci povinen hájit zájem státu, ale péči řádného hospodáře ani odbornou péči, jak ji známe doposud, tím rozhodně nemíní.
Novým cílem hospodářské politiky státu má být úspora výdajů podstatné většiny občanů České republiky. Návrh směřuje zejména proti ČEZ a maximalizaci jeho zisku při prodeji silové elektřiny přes lipskou energetickou burzu. To se explicitně objeví ve strhujícím finále zákona, které se jmenuje „Nástroj státní energetické politiky“. Člen orgánu v korporaci, jejímž předmětem podnikání je výroba elektřiny a vyrobila v předešlém roce nejméně 5000 GWh elektřiny, je povinen prosazovat, aby korporace dodávala elektřinu přednostně na území ČR dodavatelům elektřiny za cenu, která neobsahuje nepřiměřený zisk. Poživatel příspěvku na bydlení ji má mít dokonce za cenu odpovídající výrobním nákladům nebo za cenu stanovenou nařízením vlády.
Navržená regulace by nejspíš v mnoha ohledech odporovala evropským předpisům, neboť jde o zásah do hospodářské soutěže a volného trhu. Na druhou stranu volný trh s elektřinou nutně neznamená, že elektrárny musí prodávat elektřinu na lipské burze. Výrobci se mohou dohodnout na přímém prodeji. Reálně tomu ale pak bývá tak, že cena zhruba kopíruje ceny tzv. futures trhu na burze, protože nižší nebo vyšší cena by byla pro jednu ze dvou stran kontraktu nutně nevýhodná. Faktem ovšem je, že současná energetická krize vyžaduje i nestandardní řešení. Zavedení maximální ceny pro výrobce elektřiny pohybující se v pásmu základního zatížení, to znamená zastropování marže připouští dokonce i Evropská komise.
Pokud by tarif zahrnoval pouze výrobní náklady, okořeněné maximálně přiměřeným ziskem, výrobci by nepochybně požadovali kompenzaci ušlého zisku. Poškozenými osobami by přitom nebyli jen menšinoví akcionáři, ale i další osoby participující na činnosti korporace, např. zaměstnanci nebo věřitelé. Před jejich žalobami má zřejmě stát ochránit ustanovení návrhu zákona, podle něhož akcionář odlišný od státu má právo převést na stát svůj podíl za cenu obvyklou zvýšenou o 8% a stát bude povinen tento podíl převzít, což je mimochodem v rozporu se zákonem o majetku státu.
Ve skutečnosti to však působí spíš jako vyvlastnění za náhradu, které by se z hlediska veřejného zájmu dost obtížně hájilo u Ústavního soudu. Tento soud opakovaně potvrzuje, že vlastnické právo si zasluhuje ochranu před zásahy veřejné moci, což zahrnuje i nárok na určité pozitivní plnění (míněno ochranu) ze strany státu. Faktické znehodnocení akcií a jejich snadné nabytí by navíc bylo výrazným zásahem do hospodářské soutěže, který předpisy EU neumožňují. O tom, že autoři počítají s nákupem za hubičku, svědčí i důvodová zpráva, podle níž má mít využití nabídky na odkup jen „určitý“ vliv na státní rozpočet. Vykoupení drobných akcionářů ČEZ by přitom podle současných pravidel přišlo na cca 200 miliard Kč.
Vraťme se však k nápadu, že by člen voleného orgánu obchodní korporace sledoval primárně jiný zájem, než zájem této obchodní korporace. Nesouhlasné vládní stanovisko upozorňuje, že zákon o státní službě sice ukládá povinnost státnímu zaměstnanci zvolenému a vyslanému služebním orgánem do řídících a kontrolních orgánů právnických osob prosazovat zájmy státu, tím však nesmí být odůvodňováno porušení pravidel péče řádného hospodáře ve smyslu zákona o obchodních korporacích. Jinými slovy jde o to, že platný právní řád jednoduše nepočítá s možností, že zájmy státu by mohly být zcela rozporné s péčí řádného hospodáře a zájmy jím vlastněné korporace.
Kromě toho, že návrh staví na hlavu veškeré dosud platné zásady správy státního majetku, obsahuje řadu nejasností a mezer. Vágní termíny jako přiměřený zisk či výrobní náklady ve skutečnosti nezaručí, že cena nebude podnákladová. Zákon o cenách přitom stanoví, že v regulovaných činnostech smí do ceny vstupovat pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk. Ačkoli je zřejmým cílem autorů snížit konečné ceny energií, návrh dokonce ani to nezajistí, neboť reguluje pouze cenu u výrobce a nikoli dodavatele energií, kteří cenu mohou klidně napálit. Není též zřejmé, jak by výrobce zjišťoval, který dodavatel dodává elektřinu příjemcům státní sociální podpory, jejichž osobní údaje jsou přirozeně chráněny.
Regulace cen elektřiny za situace, kdy výnosy astronomicky překračují náklady na výrobu, jistě není sprostým slovem stejně jako mimořádná windfall tax. Okamurovci navržený způsob je ale jen dalším plácnutím do vody, které by žádaný efekt nepřineslo a způsobilo více škody než užitku.
Foto: Pixabay
Zdroj: Redakce EM
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
