Ziskuchtivost subjektů operujících na svobodném trhu je často udávána jako hlavní příčina špatného stavu naší přírody. Symbolem a dost často také terčem se v tomto ohledu stávají podnikatelé. Právě jejich chamtivost a ignorace společenských nákladů má být příčinou zhoršující se kvality ovzduší a životního prostředí. Je však skutečně pravidlem, aby podnikatelé motivovaní ziskem devastovali životní prostředí, nebo může být situace naprosto opačná a podnikatelé s vidinou zisku naopak přispívají k ochraně životního prostředí?
Změna začíná od spodu
Mnoho lidí věří, že ve správě přírodních zdrojů máme pouze dvě možnosti. Jednou z nich je přenechat řeky, jezera nebo louky státu, který tyto zdroje bude spravovat z pozice centrální autority. Druhou možností je naopak převedení těchto statků do rukou jednotlivců, nebo soukromých firem, tedy privatizovat přírodu. Svět však není černobílý a jinak tomu není ani v tomto případě. Alternativa k oběma výše zmíněným postupům stojí na pevných základech decentralizace.
Právě na decentralizované správě přírodních zdrojů je založen model „komunitního řízení přírodních zdrojů“ (anglicky CBNRM – Community-Based Natural Resource Management). V tomto případě je vlastnictví přírodních zdrojů převedeno na lokální komunity, které s majetkem nakládají dle svého nejlepšího uvážení. Vzhledem k tomu, že CBNRM je nejvíce rozšířeno v nerozvinutých zemích, není primárním cílem chránit životní prostředí, ale pouze nakrmit sebe a své blízké a vymanit se z chudoby. Lokální komunity však dost často nemají potřebné znalosti a nástroje na dostatečně účinnou komercializaci svého majetku či produktů a proto v takovém případě přichází na scénu soukromý sektor.
Jsou to podnikatelé, kteří poskytnou komunitám zbývající dílky skládačky a pomohou vytvořit ze správy přírodních zdrojů výdělečný byznys. Obě strany se snaží dosahovat zisku dlouhodobě, což se promítá i do jejich chování k životnímu prostředí. Nedochází k žádnému masovému vybíjení stád divoké zvěře, vypalování lesů, nebo vypouštění toxického odpadu do vodních zdrojů. Pokud by totiž byly přírodní zdroje takto nadměrně spotřebovávány, těžko by mohly být dlouhodobě využívány k prodeji loveckých povolenek, turismu, nebo obchodu s dřevem.
„Divoká“ volnotržní evoluce v Africe
Model CBNRM skvěle využívá například African Wildlife Foundation – nezisková organizace, která plní úlohu zprostředkovatele mezi africkými komunitami a jejich potenciálními partnery ze soukromého sektoru. AWF působí v 14 zemích subsaharské Afriky a díky její činnosti došlo ke zlepšení stavu životního prostředí na téměř 200 tisících akrech napříč Afrikou.
Jako příklady úspěšných projektů AWF můžeme uvést například společnost Khwai Development Trust z Botswany, která vydělává na prodeji loveckých povolení, nebo namibijskou Torra Conservancy operující v turistickém ruchu. Na první pohled by se mohlo zdát, že prodej loveckých povolení není pro přírodu zrovna dvakrát prospěšný. Avšak právě díky tomu, že jsou povolení prodávána v omezených počtech, nedochází k nežádoucímu vyhubení celých stád. Místní podnikatelé jsou totiž motivováni udržovat celé stádo ve stabilním počtu, aby mohli dlouhodobě profitovat z prodeje loveckých povolení.
Vzhledem ke zjevným úspěchům tohoto konceptu v Africe je až podivuhodné, jak je tento model opomíjen v evropských zemích. S pevným institucionálně – právním rámcem, kterým disponuje většina západních zemí, by totiž dosažení uspokojivých výsledků nemělo být žádnou překážkou.
FILIP BLAHA, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
