Petr Dufek: Pandemie změnila i rozvrátila zaběhlé dodavatelsko-odběratelské vztahy a přiměla nás přemýšlet o tzv. deglobalizaci

roku 1997 do letošního roku působil jako analytik na různých pozicích v ČSOB. Zaměřuje hlavně na vývoj české a evropské ekonomiky a finančních trhů. Působí také na VŠE v Praze na Katedře měnové teorie a politiky a je členem Vědecké rady Ekonomické fakulty VŠB. 
Rozhovor s PETREM DUFKEM, hlavním ekonomem Banky CREDITAS a celé investiční skupiny CREDITAS.
Do Banky CREDITAS jste přešel po dlouhém působení v ČSOB. Čemu jste se věnoval a na jakých pozicích jste působil?
Před 25 lety jsem nastupoval do ČSOB jako analytik do strategie, ze které jsem během roku přešel do útvaru hlavního ekonoma a následně na finanční trhy. Primárně jsem se zaměřoval na vývoj české ekonomiky, tuzemského bankovního sektoru a místních finančních trhů.
Proč jste si vybral pro své další působení právě Banku CREDITAS?
Nabídka, kterou jsem dostal, byla zajímavá z několika hledisek – jedním z nich je skutečnost, že jde o stabilní českou banku s dobrou historií, poskytující služby na vysoké úrovni. A zřejmě přišla ve správné době.
S jakými zkušenostmi a vizemi přicházíte do Banky CREDITAS?
Přicházím jako analytik, který se předchozího čtvrtstoletí věnoval číslům přicházejícím z tuzemské i evropské ekonomiky, setkával se s klienty i obchodními partnery banky, médii… Mým cílem je dělat to, co umím, co nejlépe, a své zkušenosti si obohatit o práci v novém prostředí. Takže doufám, že to bude přínosem pro obě strany.
Dlouhodobě se zaměřujete hlavně na vývoj české a evropské ekonomiky a finančních trhů. Jak se za tu dobu vyvíjela situace na těchto trzích?
Asi nelze jednoduše shrnout, co se za ty dvě více než dvě dekády v evropské ekonomice i na finančních trzích událo. Za tu dobu proběhlo několik finančních krizí, které byly samy o sobě velmi zajímavé, ať už to byl konec pevného kurzu koruny, technologická bublina v USA, hypoteční krize, evropská dluhová krize, když si vzpomenu na ty nejzajímavější. Výrazně se v posledních desetiletích změnila pozice velkých centrálních bank, které se docela ochotně staly největším věřitelem jednotlivých zemí.
Jaké nejpalčivější problémy zasahují v současnosti českou a evropskou ekonomiku? Jaké vidíte v současnosti největší problémy na finančních trzích?
Poslední dva roky to byla nepochybně pandemie, která změnila nebo někdy dokonce rozvrátila zaběhlé dodavatelsko-odběratelské vztahy a přiměla nás přemýšlet o tzv. deglobalizaci. Byl to samozřejmě i Green-Deal, který se měl stát impulsem řízené přeměny evropské ekonomiky i životního stylu, nicméně nyní je to podle mého názoru především vyhrocená situace v důsledku války na Ukrajině. Ještě se ekonomika úplně nezotavila z covidu a už stojí před problémem extrémních cen energií (časem možná i potravin), opouštění ruského trhu a s tím spojeným dalším zpřetrháním obchodních vazeb.
Jak byste hodnotil stav české ekonomiky v porovnání loňského roku? Jak si na tom stojí česká ekonomika v roce 2022?
Česká ekonomika měla do roku 2022 docela úspěšně nakročeno – a před pár týdny bych řekl, že jejím hlavním letošním problémem bude (ne)dostatek komponentů pro automobilový trh a vysoké ceny energií, vyplývajících mimo jiné ze „zeleného úsilí“ EU. Ruská invaze na Ukrajinu však veškeré pozitivní výhledy zrelativizovala a zastřela. Někteří výrobci se začínají potýkat s výpadky subdodávek, další si budou po zavedení restrikcí hledat nové trhy. A všichni se přitom budeme muset vypořádávat s rekordními cenami energií i některých surovin.
Nedávno jste se zmínil, že ceny v ČR rostou téměř u všeho, u některých položek ve srovnání s ostatními zeměmi až překvapivě rychle. Zejména pokud jde o zdražování oblečení a obuvi, je ČR už řadu měsíců v Unii s obrovským náskokem v podstatě neslavným „premiantem“. A to přitom reálné prodeje oblečení a obuvi zůstávají hluboko pod předkovidovým normálem. Proč se tomu tak děje?
Asi by se dalo jednoduše svést problém na oslabení koruny v době pandemie nebo drahou dopravu z Asie, ale byla by to jen malá část pravdy, protože s tím se potýkaly i některé další země unie. Je zjevné, že problém rychlého zdražování oblečení i bot je o něco složitější. Může za ním být snaha kompenzovat si výpadek tržeb v době lockdownu, nebo třeba spoléhání obchodníků na nižší cenovou citlivost zákazníků, kteří ovšem už dříve ukázali, že umějí docela rychle odejít z kamenných obchodů do těch internetových, a to nejenom domácích, ale i zahraničních.
Aktuální inflační vlna se zřejmě stala pro některé prodejce příležitostí k vylepšení marží vzhledem k malé poptávce spotřebitelů dle maloobchodních tržeb za posledních půl roku. Co je tedy pravou podstatou současné inflační vlny?
Souhlasím – jak už jsem naznačil výše – pro určitou část prodejců jde spíše o příležitost k vylepšení marží. Inflační vlna, kterou sledujeme už od podzimu však primárně odráží rostoucí ceny surovin a energií na trhu a přetrvávajících vysokých cen mezinárodní lodní dopravy. Už loni jsme měli možnost vidět první inflační vlnu v průmyslu a nyní ji už docela tvrdě začínají pociťovat i domácnosti. Můžeme diskutovat o tom, že za současnou inflací je masívní tisk peněz prováděný celé roky velkými centrálními bankami, energetická politika Německa, rozšiřování emisních povolenek nebo třeba kombinace slabé nabídky v době oživující poptávky. Relevantní budou nepochybně všechny tyto důvody.
Skokově rostou ceny energií, náklady na bydlení, dopravu a potraviny. Budou to domácnosti a podnikatelé ještě schopni zvládat?
Jde o základní životní potřeby, takže domácnosti nemají moc na výběr. V případě bydlení přitom nepůjde „jen“ o drahé energie, ale i výrazně dražší údržbu bytu nebo vyšší splátky za hypotéky. O co více lidé zaplatí za bydlení, potraviny a dopravu, o to méně jim zůstane na pořízení dalšího zboží a služeb. Nepříjemné překvapení proto může čekat cestovní ruch nebo obchodníky s vybavením domácností a zbožím a službami pro volný čas.
Dá se v současnosti a do budoucna korigovat inflace, aby nepřerostla v hyperinflaci či další nežádoucí vlivy? Jak?
Inflaci vznikající především v důsledku drahých cen surovin a energií lze primárně krotit snad jen tak, že ČNB zabrání dalšímu oslabení koruny. Už od loňského května je zřejmé, že zde žádný přehnaný boom nakupování neprobíhá, a tak není nutné nějak extrémně ochlazovat ekonomiku. O naší inflaci se z velké části rozhoduje na zahraničních trzích. Část samozřejmě vzniká v reakci na dřívější lockdowny, které se podepsaly na hospodaření zejména firem v oblasti cestovního ruchu.
Jsou české banky a česká ekonomika dostatečně silné, aby přežily tuto turbulentní dobu bez větších problémů?
Kapitálové vybavení i likvidita tuzemských bank jsou i v evropském měřítku úctyhodné, takže se o tuzemský bankovní sektor nebo ekonomiku jako takovou neobávám. Navíc pozitivně vyznívají i velmi přísné stress testy centrální banky, které odolnost českého bankovního sektoru pravidelně potvrzují. Trochu v nadsázce říkám, že kdo přežil rok 2008 a to, co po něm následovalo, přežije už v podstatě cokoli.
Je Česká republika ještě v současnosti zajímavá pro zahraniční investory? 
ČR je pro zahraniční investory konstantně zajímavá, a to nejenom díky úrokovému diferenciálu. Stále je to země s hlubokou průmyslovou tradicí, spolehlivou a docela levnou pracovní silou, výbornou geografickou pozicí, a tak by se dalo pokračovat dále. Samozřejmě z domácího pohledu vidíme ještě mnoho prostoru pro zlepšení, ať už jde o školství, legislativu včetně daní nebo infrastrukturu. V každém případě, čím dříve si vlastní nedostatky uvědomíme a odstraníme, tím zajímavější budeme pro investory i v budoucnosti.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Petrem Dufkem
Zdroj: Renáta Lucková