Rod: Dotace na elektromobily a signály v politice

Na dotační program ministerstvo vyčlenilo jednu miliardu korun a využití peněz bude podmíněno aplikací výpočtu, jehož definitivní forma vzniká, ale bude pracovat s cenovou diferencí mezi standardním vozem na benzínový nebo dieselový pohon, a elektromobilem obdobné třídy. Návrh bude zřejmě pracovat se zastropováním tak, aby dotace nebyly využity (zneužity) na financování superluxusních vozů.
Bylo jasné, že se dotačního programu na nákup elektromobilů dočkáme i v České republice. Na sociálních sítích příznivci elektromobility dlouho upozorňují na fakt, že např. v Německu podobné dotační programy již dlouho fungují. Nemyslím si ale, že je to šťastné řešení, a zrovna v této době. Důvodů proto je hned několik.
Tím prvním je stav veřejných financí. Dle informací ministerstva financí skončilo hospodaření České republiky v minulém roce nepřekvapivým, ale stále pořád rekordním rozpočtovým schodkem, který znamená, že za uplynulé dva roky stoupl dluh České republiky o více než polovinu. Česko momentálně hospodaří v rozpočtovém provizoriu, což znamená, že některé oblasti dosahu veřejných financí jsou paralyzovány. Příkladem může být třeba financování neziskových organizací, které působí v sociálních službách. Řada z nich stále nemá jasno, s jakým rozpočtem bude moci nakládat v tomto roce. Je jasné, že se jedná o jinou rozpočtovou kapitolu, nicméně když si zaměstnanec sociálních služeb na Twitteru pročítá debaty o tom, zda se do dotace vleze vůz Tesla, případně s částečně odmontovanou baterií, jež bude dodána ex-post po vyčerpání dotace (Češi holt obejdou všechno), nepůsobí to dvakrát dobře, natož motivačně.
Druhým zásadním argumentem je efekt jakéhokoliv dotačního financování. Dotace pokřivují trh. A nejde zde o to, zda dotaci vnímáme jako pomoc důležitému českému průmyslu, nebo zda se budou dotace čerpat na vozy zahraniční. Ten, kdo čerpá dotaci, je zvýhodněn před tím, kdo na ni nedosáhne. Ten, kdo je beneficientem dotačních peněz (prodávám dotovaný produkt), je zvýhodněn před tím, kdo prodává produkty nebo služby bez dotace. Tak to prostě je. A není to správné.
Třetím důvodem je samotný charakter dotace. Ten by měl být obzvláště s přihlédnutím k bodu č. 1 používán s rozvahou. Společensky žádoucí aktivity, které si obtížně hledají cestu na svět v tržním prostředí, si dotaci zaslouží – výsadba stromů, obnova kulturních památek, péče o děti bez rodičů, rekvalifikace sociálně znevýhodněných osob, zdravotnické služby dostupné pro lidi bez ekonomické síly… Všechno chápu. Ale dotace desítek nebo stovek tisíc korun na nákup vozu za milion, které si většina adresátů pořídí jen proto, že je budou financovat z dotací? Ne, to životní prostředí nespasí, obzvláště ne v aktuálním energetickém mixu. A odpůrcům elektromobility, které se stejně nevyhneme, to dává do ruky klacek: Ha! Pokud přechod k elektromobilitě má být odvislý od dotací, a ne od toho, že je přirozeně lepší než stávající mobilita, není tento rozvoj postaven na zdravých základech.
Politika je o signálech. Myslím si, že uprostřed pandemie, v rozpočtovém provizoriu, s velkými výzvami, které před Českou republikou stojí, je třeba pracovat se signály velmi citlivě.
A tento se opravdu moc nepovedl.
ALEŠ ROD, ekonom, působí jako ředitel výzkumu v Centru ekonomických a tržních analýz
Foto: Pixabay
Zdroj: Aleš Rod