Danuše Nerudová: Ekonomiku v důsledku pandemie a koronavirové krize čeká veliký propad

Rozhovor s DANUŠÍ NERUDOVOU, ekonomkou, vysokoškolskou pedagožkou, rektorkou Mendelovy univerzity v Brně, předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody.
Jste ekonomkou a jste pedagožkou, co je vám bližší?
Vystudovala jsem obor hospodářská politika na ekonomické fakultě Mendelovy univerzity a ve svém studiu v oboru hospodářské politiky jsem se dále vzdělávala. Jsem ekonom. To, že znalosti a zkušenosti z mého univerzitního studia zpět univerzitě vracím výukou nových studentů univerzity, je logický krok, který je běžná praxe na všech univerzitách u nás i v zahraničí. Povolání profesora, akademika a ekonoma jdou ruku v ruce, jedno obohacuje druhé. Oboje povolání dělám se stejným nasazením. Jako ekonomka se specializuji na problematiku výzkumu v oblasti daní a výsledky tohoto výzkumu automaticky promítáme zpět do výuky na univerzitě. Souběžně výsledky výzkumu v oblasti daní předáváme i dál, politikům a tvůrcům daňové politiky. To vše jak u nás, v ČR, tak v zahraničí, v EU. Vše je provázené a nemohu říci, co je mi bližší.
Jaké vlastnosti by měl mít rektor univerzity?
Rektor je nejvyšším představitelem univerzity, kterou zastupuje navenek. Rektor by měl být schopen důstojně reprezentovat váženou instituci, kterou univerzita je. A rektorem by zároveň měla být vzdělaná, silná osobnost, která bude mít respekt, jak ve své univerzitě, tak mezi kolegy i mezi ostatními rektory v České konfederaci rektorů. A v neposlední řadě by měl mít rektor vizi a odvahu postavit se výzvám, které univerzitu posunou vpřed. Myslím, že období mého rektorování bylo pro mne velmi cennou životní zkušeností, které mne obohatilo a mnohému novému v oblasti řízení a reprezentace instituce – Mendelovy univerzity – naučilo.
O důchodové reformě se mluví již dlouhá léta. Bylo ustanoveno mnoho komisí.
V čem je Komise pro spravedlivé důchody jiná?
Máte pravdu, dosavadní důchodový systém platí od r. 1996 a od té doby prošel jen minimálními úpravami a všechny dosavadní pokusy o penzijní reformu v posledním čtvrtstoletí ztroskotaly. Důchodová komise pod mým vedením došla ke konsensuálnímu návrhu, který si za svůj vzala většina politických stran v minulém parlamentu a většinou si návrh důchodové reformy před volbami politické strany převzaly i do svých volebním programů. A nakonec se díky tomu, že při jednání o reformě došlo ke všeobecné shodě mezi stranami, tak se návrh reformy dostal i do programového prohlášení nové vlády. To je situace, která je tady od 90-tých let poprvé!
Říká se, že ČR propásla možnost udělat důchodovou reformu v době, kdy byl ministrem financí Bohuslav Sobotka. Jiní říkají, že v budoucnosti na důchody nebude, jak to vidíte vy?
Reforma se nepodařila ani ministrovi Drábkovi, ani B. Sobotkovi, před více jak 10 lety. Na penzijní reformu již tehdy bylo pozdě a náš důchodový systém je dlouhodobě podfinancovaný. A čím později se podaří důchodovou reformu prosadit jako celek, tím to bude nás všechny více bolet. Jediná cesta, pokud máme udržet stabilitu důchodového systému, je do systému zapojit další, dodatečné příjmy. A to při tom v naší zemi jsou odvody na sociální zabezpečení jedny z nejvyšších. Proto máme velmi vysoké náklady na práci. Zvyšování odvodů už není možné. Důchody se u nás financují zhruba z 80% z toho, co se vybere na pojistném. Zbytek doplácíme ze státního rozpočtu. Tento deficit důchodového systému tvoří ročně cca 40 mld. Ale v Evropě, v EU jsou důchody kryté z pojistného ročně v průměru jen z 54 %. Zbytek je v EU dorovnáván z rozpočtů, nebo jiných zdrojů. U nás dodatečné zdroje chybí a z rozpočtu oproti EU dorovnáváme málo. To je to zásadní, co je potřeba změnit. Podle mne je mimo jiné potřeba vystavět státní rozpočty znova, od nuly, protože poslední léta se rozpočet jenom lepil. Rozpočtové kapitoly jsou historicky už stejně „nějak“ nastavené a nikdo si dlouho nedal tu práci, aby rozpočtové kapitoly přehodnotil. Rozpočet na každý další rok byl za minulé vlády hlavně soupeřením, které ministerstvo získá více miliard pro svůj rezort, ale nikdo při tom nepřemýšlí a nekontroluje, zda ministerstva skutečně všechny ty miliardy nezbytně potřebuje.
Je možné dosáhnout spravedlivého důchodu? Co je podle vás spravedlivý důchod?
Ke spravedlivým důchodům bychom rádi došli souborem navržených opatření v rámci důchodové reformy. Například zavedením minimálního důchodu, zohledněním péče o děti i péče o nemohoucí osoby, nebo jiným valorizačním mechanismem. Ze souboru těchto opatření by měl vzniknout návrh na stanovení spravedlivého důchodu. Jeho dosažení bude možné, pokud se dosáhne prosadit důchodovou reformu v celku, tak jak byla navržená. Mimochodem spravedlivý důchod je důchod, který se nenachází pod hranicí příjmové chudoby, která v tuto chvílí činí 13 640 korun.
Nedávno vám vyšla kniha „Máme na víc“. Je možné to chápat i jako začátek prezidentské kampaně?
S nápadem na knihu, která je rozhovorem s J. Nádobou, redaktorem Respektu, za mnou přišli dlouho před tím, než jsem byla oslovena kolegy a veřejností, abych zvážila kandidaturu na prezidentku. Potom trvalo dlouho, než jsme našli s redaktorem Nádobou společný čas a to, že vyšla kniha nyní, je souběhem náhod. Ostatně ještě jsem nedošla k definitivnímu rozhodnutí o mojí kandidatuře. V tuto chvíli se soustředím na předávání agend novému rektorovi Mendelovy univerzity.
Jaké vlastnosti by podle vás měl mít prezident?
Měl by si být vědom toho, že jeho povinností je jít příkladem. Nemusí se mu každý den dařit, ale musí se o ze všech sil pokoušet. Měl by mít upřímnou touhu vydat ze sebe to nejlepší a za všech okolností pracovat ve prospěch a v zájmu země, které slouží.
Jak vidíte jako ekonomka současnou koronavirovou krizi?  Jaké jsou dle vás možná řešení koronavirové a hospodářské krize?
Ekonomiku v důsledku pandemie a koronavirové krize, čeká veliký propad. Pravdou také je, že každá krize krom negativních důsledků přináší i nové výzvy a příležitosti. Každá země se po koronakrizi bude snažit investovat, a to je příležitost se zaměřit na chytré investice, což znamená například investovat do chytrých technologií. Bude potřeba změnit myšlení, přehodnotit dosavadní myšlení a přístup k investicím a promítnout například udržitelnost do všech hospodářských politik. Měli bychom mít na paměti perspektivu udržitelnosti. V období počátku epidemie jsme mimo jiné s kolegy založili KoroNERV 20 a snažíme se přinášet nápady, jak dopady koronavirové krize na české hospodářství snížit.
Říká se, že jsme v období, kdy se stále více žen dostává do rozhodujících funkcí.
Mnohé ženy se děsí čistě ženských kolektivů. Jaké to má klady a jaké zápory?
Upřímně se přiznám, že nemám žádné „děsivé“ zkušenosti z čistě ženských kolektivů a nevnímám zásadní rozdíl mezi spoluprací s muži a se ženami. Takže největším kladem jakéhokoliv kolektivu podle mého je, když se podaří vytvořit takový kolektiv, kde všichni táhnou za jeden provaz a společnou spoluprací dosáhnout na úspěch, který si vytyčili jako cíl, bez ohledu na to, zda je to kolektiv mužů, nebo kolektiv samých žen.
Je něco, bez čeho si neumíte svůj život představit?
Rodina a domov. Zázemí, ze kterého každý den vyrážím do práce a ze kterého čerpám sílu, radost a podporu.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Danuší Nerudovou
Zdroj: Pavel Veselý