Sudolská: Česko straší neočkované

Fotografie jsou vždy okomentovány nadpisem, který se snaží výstižně vyjádřit aktuální situaci v České republice a navodit atmosféru ještě většího strachu z rizika nákazy nemocí Covid-19.
Boj s virem SARS-CoV-2 zvládá každá země na světě vlastními postupy a nástroji.
Vláda České republiky se od počátku března 2020 zaštiťuje hesly pospolitosti, jako „Moje rouška chrání tebe“, později „Chytrá karanténa, cesta zpět k normálnímu životu“ z roku 2020.  V roce 2021, kdy se ukazuje, že žádné z opatření (ani jejich souhrn) nemá za výsledek „návrat k normálnímu životu“, se Ministerstvo zdravotnictví snaží udělat tečku za koronavirem, a  jedinou cestou jak této tečky dosáhnout je očkování proti koronaviru – které ovšem při detailním zkoumání již není tečkou za koronavirem, a možná v některých případech bohužel ani tečkou za těžkým průběhem.
V České republice upravuje regulaci reklamy zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „Zákon o regulaci reklamy“).
Dle § 2 odst. 3 Zákona o regulaci reklamy: „Reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí obsahovat jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadat náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovat obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovat lidskou důstojnost, obsahovat prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motivu strachu. Reklama nesmí napadat politické přesvědčení“.
Po shlédnutí fotografií lze říci, že Ministerstvo zdravotnictví se uchýlilo v poslední kampani k pokleslejšímu způsobu motivace k očkování, a to motivaci STRACHEM.
Na sérii fotografií vyobrazujících bezvládná těla pacientů, jež zřejmě měli zemřít následkem toho, že z jakéhokoliv důvodu využili svoje legitimní právo se neočkovat, vyvolává Ministerstvo zdravotnictví v adresátech reklamy strach o jejich život.
Lze též jednoznačně konstatovat, že forma prezentace pacientů snižuje lidskou důstojnost těchto pacientů.
Odhlédneme-li od skutečnosti, že taková reklama je zásadně neetickou, a zcela neselektivně míří, skoro by se dalo říci až útočí, na osoby neočkované bez ohledu na to, z jakého důvodu se rozhodli se neočkovat (tedy i na lidi, kteří možnost očkovat se ze zdravotních důvodů vůbec nemají), je tato reklama i ve zřejmém rozporu se Zákonem o regulaci reklamy.
Ustanovení § 2 odst. 3 Zákona o regulaci reklamy stanoví, že reklama nesmí být v rozporu s dobrými mravy, přičemž tento rozpor se může projevovat zejména, nikoliv však výlučně snižováním lidské důstojnosti či využíváním prvků strachu. Vzhledem ke skutečnosti že výčet v tomto ustanovení je pouze demonstrativní, nikoliv taxativní, lze si do něj výkladem dosadit jakýkoliv další korektiv z „kapitoly“ bona fides (dobrých mravů), tedy souhrnu společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.
Čistě kontextuální okolností je skutečnost, že v dlouhé plejádě propagačních materiálů vykazuje Ministerstvo zdravotnictví dlouhodobě již matoucí tendenci.
Pro přehlednost uvádíme na tomto místě některá hesla, kterými Ministerstvo zdravotnictví přesvědčovalo širokou veřejnost o tom, že zná univerzální recept, jakým zemi z epidemie vyvést:
Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě (počátek roku 2020)
Chytrá karanténa, cesta zpět k normálnímu životu (1.5.2020)
Udělejme tečku za koronavirem (12.4.2021)
Česko očkuje: Očkování je cesta zpátky k normálnímu životu.
Byť fakt, že žádná z dosavadních kampaní neměla slibovaný výsledek není sám o sobě v rozporu s dobrými mravy, a lze ho přičítat určité nevyzpytatelnosti předmětného onemocnění, zcela nemravné je činit zjednodušující a generalizující závěry o způsobech řešení, které se nadto nikdy neprokázaly jako účinné.
Postvakcinační imunita je již několik měsíců sledována a o významném poklesu psala všechna světová média. Proto reklamní kampaň podporující vakcinaci proti nemoci Covid- 19 ve formě: Viz: „Neustálé očkování odkládala“, „Nestihl třetí dávku“, „Uvěřil dezinformacím“, je neetické, nemorální a v konečném důsledku v rozporu se zákonem.
O to hůře, když reklamy, v nichž jsou tyto závěry obsaženy, zasahují i skupiny lidí, které se očkovat nemohou, nebo například vlivem dřívějších kampaní ztratili v očkování důvěru.
Pokud by se měla hodnotit a poměřovat rizika onemocnění Covid-19 a vzbuzování obav z toho onemocnění v kontextu na dosavadní lékařské poznatky o tomto onemocnění, je jednoznačně možné uzavřít, že se jedná o zcela nepřiměřené reklamní slogany, a to s ohledem na fakta, že pro naprostou většinu obyvatel je nemoc Covid – 19 bez závažných následků. Dle světových statistik má vážný průběh pouze 0,4 % světové populace a dle
recentních údajů WHO závisí smrtnost infekcí (mortalita) vyvolaných SARS-CoV-2 na věkovém složení populace i na dalších vlivech a pohybuje se v rozmezí 0-1,54 %, s mediánem 0,27 %.
Dle zprávy American Academy of Pediatrics and the Children’s Hospital Association byla v důsledku onemocnění covidem-19 hospitalizace indikována u 0,1 – 1,9 % dětských pacientů a úmrtí byla u dětských pacientů zaznamenána v 0 – 0,02 %.
Je třeba též připomenout, že tlak na vakcinaci naráží na základní problém, a to, že očkování proti  SARS-CoV-2  je dobrovolné, žádný zákon v České republice očkování proti SARS-CoV-2 nenařizuje.
Očkování proti nemoci Covid -19 je v historii prvním očkováním, ke kterému se přistupuje v tak krátké době od zahájení třetí fáze klinického hodnocení, v tak obrovském rozsahu a za použití vakcín fungujících na novém principu, který dosud při očkování lidí nikdy nebyl použit (genové mRNA vakcíny, virové vektorové vakcíny).
Etický kodex ČLK v paragrafu 2 odst. 17 praví: „Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta přímo nepoškozuje“. Tím opatrněji by se mělo přistupovat v případě, kdy jde pouze o preventivní očkování.
V medicíně platí zásada „primum non nocere“, tedy především neuškodit. Je třeba vyhodnotit též rizika, které aplikace vakcíny přináší, a tudíž opět porovnat proporcionalitu agresivní reklamní kampaně versus benefity, které přináší aplikace vakcíny. A jedním dechem dodáváme, že u osob, které nemoc Covid-19 prodělali, vakcinace nutná není, viz Izraelská studie.
Pakliže Ministerstvo zdravotnictví předkládalo adresátům svých kampaní neúplné informace, o tom, že cestou z problému ven je testování, později chytrá karanténa, nakonec teprve jedno či dvou dávková vakcinace udělá tečku za koronavirem, a nyní již explicitně v kampani prohlašuje, že ten kdo stihl třetí dávku udělal tečku za těžkým průběhem, je zcela spravedlivé učinit závěr, že za použití motivu strachu Ministerstvo zdravotnictví touto reklamou vyvolává nespravedlivý nátlak na osoby, kterým nedává jinou alternativu nežli očkování, nad to reklamou která se příčí dobrým mravům a snižuje lidskou důstojnost obnažených osob v ní vyobrazených – tedy reklamou nezákonnou.
Přestože zákon o regulaci reklamy výslovně obsahuje určitá specifika pro reklamu na léčivé přípravky použité v rámci vakcinační akce schválené Ministerstvem zdravotnictví, a tyto formulace obsahuje již od svého přijetí (nejde tedy o novoty vlepené do zákona v souvislosti s aktuální pandemií), tato specifika se žádným způsobem nedotýkají výše nastíněného korektivu § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy.
Nicméně pojmová kategorie „prvky využívající motiv strachu“ není v zákoně blíže vymezen, bude mít tedy konečné slovo příslušný orgán, aby vyhodnotil, do jaké míry tato reklamní kampaň je v rozporu se zákonem.
Tento článek žádným způsobem nemíní zpochybňovat koncept vakcinace, který je historicky spravedlivé považovat za funkční prostředek ochrany veřejného zdraví, a proto se tématem vhodnosti očkování obecně nikoliv na Covid 19 záměrně nezabývá.
Aniž by autor článku měl zájem vyjadřovat svůj postoj k případnému povinnému očkování, poukazuje na skutečnost, že ve chvíli, kdy není očkování povinné, ale je z něj učiněna prerekvizita společenského života, je nutno považovat postup státu za bezprecedentní.
Řešení covidové situace není záležitostí snadnou, a jak se čím dál více ukazuje, téměř žádná země na světě v současnosti nezná úplný recept, jak věc uchopit. Tuto skutečnost by více než kdokoliv jiný měl respektovat zákonodárce, vláda, potažmo ministerstvo zdravotnictví a v tomto duchu by si měl odpustit přisvojování patentu na pravdu.
JUDr. Denisa Sudolská
Foto: Pixabay
Zdroj: Denisa Sudolská