S trendem sdílené ekonomiky osobně souzním a řídím se heslem „míň mít, víc být“. 

Rozhovor se SOŇOU JONÁŠOVOU, zakladatelkou Institutu Cirkulární Ekonomiky, specializuje se na strategie a odborné poradenství.
Co vás vedlo k založení vašeho institutu?
Důvodů a zdrojů inspirace bylo víc, nicméně rozhodnutí založit INCIEN mám hodně spojené s jedním zážitkem. V roce 2014 jsem se zúčastnila bruselské konference Green Week 2014. Odcházela jsem z ní s myšlenkou vytvořit organizaci, která se bude zabývat cirkulární ekonomikou a bude ji prosazovat konkrétně v České republice.
Protože u nás v té době byla cirkulární ekonomika víceméně neznámý nebo prázdný pojem, první aktivity INCIEN se zaměřovaly na šíření povědomí o tomto tématu, na jeho popularizaci.
Proč je podle vás povědomí o cirkulární ekonomice stále nízké?
INCIEN nedávno oslavil své šesté narozeniny a vidíme, že za těch šest let se informovanost české veřejnosti o cirkulární ekonomice prokazatelně a výrazně zvýšila. Ačkoli pro nemalou část společnosti zůstává cirkulární ekonomika abstraktním či módním pojmem, udělalo se v tomto směru mnoho práce – a dnes se již osvěta děje i bez našeho přičinění. A není bez zajímavosti, že společenskou diskuzi o cirkulární ekonomice pomáhají posouvat rovněž kritické názory a vstupy: i ty přispívají k tomu, že má cirkulární ekonomika praktický význam a dopad. Důležité je ale dodat, že se zaměřujeme zejména na ty aktéry, kteří mají možnost téma ovlivnit na systémové úrovni – ministerstva, asociace, politici, zástupci municipalit a krajů či firem.
Co je vlastně cirkulární ekonomika?
Jedná se o strategii udržitelného rozvoje, která usiluje o zachování materiálů v oběhu po co nejdelší dobu a v co nejvyšší kvalitě. Zároveň se tento koncept snaží vyvarovat toho, aby se materiály staly odpadem nebo zátěží pro životní prostředí. Jde tedy o zodpovědné nakládání se zdroji a maximální využití toho, co již bylo vyrobeno. Cirkulární ekonomika se týká i každodenního života nás všech: opravováním, repasováním či recyklací můžeme udržovat věci co nejdéle v oběhu, prodlužovat jejich životnost.
Jak to vypadá obecně u českých firem s motivací ke snížení uhlíkové stopy a efektivnějšímu nakládání s energií?
Obecně platí, že vývoj u nás kopíruje dění ve světě. Stejně jako v jiných zemích i u nás klimaticky orientované investice rostou, při výběru zboží či zaměstnání berou zejména mladší lidé v potaz environmentální závazky firem a většina společnosti, podle průzkumů 66 %, považuje Zelenou dohodou pro Evropu za příležitost pro ochranu přírody a krajiny … Prozíravé firmy se tedy již pustily do inovací a změny zajetých principů, které neodpovídají udržitelnému fungování – ať už jde o snižování uhlíkové stopy, efektivnější nakládání s energií, nebo třeba nakládání s odpady. Kdo totiž v dnešním světě zaujme zpátečnickou pozici, jako třeba naše vláda, sám sebe uvádí v nebezpečí, že mu ujede vlak.
Jaké jsou možné inovace v případě cirkulární ekonomiky?
Osobně vidím pro další roky obrovský potenciál v propojení digitálních technologií od zemědělství až po odpadové hospodářství. Potřebujeme vystavět digitální stínovou infrastrukturu pro všechny skutečné způsoby nakládání s materiály a sledování zásob, abychom je byli schopni efektivně řídit. Jinak se ale v mnoha inovacích vracíme zpět k tradicím a kořenům – mezi inovativní přístupy se dnes řadí například regenerativní zemědělství.
Ráda bych se ale ještě vrátila k otázce významu digitalizace a užitku, který z ní můžeme mít. Dnes se nacházíme v naprosto absurdní situaci, kdy naše vláda rozhoduje v mnoha oblastech o velmi důležitých tématech – jako je třeba přerozdělování miliardových dotací – na základě zavádějících, nepřesných nebo chybějících dat. To platí pro odpady, lesnictví, jež dnes podléhá velké krizi, ale i pro to, jak vypadají veřejné zakázky. Data nám dávají možnost optimalizovat, šetřit.
Dnes je podle dat DATALAB možnost úspor u státních zakázek na úrovni zhruba 10 až 15 % což může být více než 60 ušetřených miliard. Jen si představte, že díky digitalizaci máme přístup k takovým přehledům, které se mohou stát skvělým politickým nástrojem pro pozitivní změnu. Totéž potřebujeme pro funkčnost celého systému cirkulárního hospodaření.
Zkrátka: kdo neměří, nemůže dobře rozhodovat. A data o odpadech jsou například v Česku stále částečně zamčená, dostanete se k nim, jen pokud si za analýzy zaplatíte. A když už tato data zpracujete, najdete celou řadu datových mezer a nejistot. Na základě takových dat plánují jen blázni a naše vláda.
Jak mohou k rozšíření povědomí o cirkulární ekonomice a prosazování jejích principů přispět běžní lidé?
Každý má příležitost sdílet inspiraci tam, kde působí. Například v rámci rodiny lze omezit nákup nového, přejít na lokální potraviny a zdroje, volit materiály z druhotných či obnovitelných zdrojů nebo hledat příležitosti pro sdílení na úrovni sousedství. Majitel firmy může stejný přístup uplatnit na úrovni své společnosti. A zastupitelé mohou povědomí šířit v rámci svých možností.
Současná krize je také jistou možností na nový začátek. Jaký by podle vás měl být?
Je nepochybné, že současnou pandemickou krizi doprovází krize ekonomická, krize přírodních ekosystémů a často i hodnot. Přestože v médiích dominují spíše první dvě zmíněné krize, čeští experti stále diskutují řešení krize klimatické. Zejména jde o palčivá témata jako eroze zemědělských půd, absence strategie nakládání s kůrovcovým dřevem nebo riziko opakujícího se sucha. Minimální zájem vlády teď kompenzují nové byznysové platformy a jejich pracovní skupiny.
Během první vlny pandemie vznikla iniciativa Změna k lepšímu, jež se zaměřuje na udržitelnost a spojuje, jak malé a střední firmy, tak i nadnárodní společnosti. Podstatou této iniciativy je otevírání diskuzí s vládou, organizace praktických diskuzních kulatých stolů či workshopů. Připravujeme zde také osnovu pro restart českého byznysu v rámci Zelené dohody. Věříme, že z krize zvládneme vyjít motivováni a připraveni na transformaci české ekonomiky.
V jednom rozhovoru jste řekla, že zboží není nutné kupovat, lze si ho i půjčit. Co jste tím měla na mysli? Jak by to mělo fungovat v praxi?
Při výrobě jakéhokoliv produktu vznikají tuny odpadu. Za rok také spotřebujeme stovky milionů tun materiálu a jen zlomek z tohoto množství se vrací do oběhu – většina skončí na skládkách nebo ve spalovnách. Nicméně i nevyužívání vyrobených věcí je vlastně plýtvání zdroji, jež byly spotřebovány k jejich výrobě. Proč bychom měli vlastnit auta či domy, pokud je využíváme jen málokdy, když by mohli posloužit i někomu jinému? Ekonomika sdílení tak představuje jednoduché řešení pro věci, které využíváme spíše sporadicky, a jinak zbytečně leží ladem. Sdílet se dá například také nářadí domácích dílen, zahradní a kempingové vybavení, sportovní pomůcky nebo luxusní zboží, jež je ze své povahy užíváno pouze při ojedinělých speciálních příležitostech. Sdílení je v dnešní době mnohem jednodušší díky rozvoji online platforem a u generace mladých lidí nabývá na popularitě.
Jak na základě tohoto principu se vy, jako zástupkyně cirkulární ekonomiky, díváte na soukromé vlastnictví a vlastnictví jako takové?
S trendem sdílené ekonomiky osobně souzním a řídím se heslem „míň mít, víc být“.  Místo nakupování dalších a dalších věcí raději investuji do zážitků, cestování, času s přáteli a rodinou. To je pro mě víc než vlastnictví věcných statků. Sdílení mi nejenom dává svobodu, ale i snižuje životní náklady. Proto nám s partnerem stačí pronájem většiny věcí – a to od bytu po sportovní vybavení.
Je možné uvést nějaké příklady českých firem, které se řídí principy cirkulární ekonomiky?
Úzce spolupracujeme například se společnostmi JRK a HUTIRA, s jejichž pomocí rozvíjíme program Cirkulární bioekonomika.  Společnost JRK se zaměřuje na produkty a poradenství umožňující zlepšování odpadového hospodářství českých obcí a měst. V rámci programu Cirkulární bioekonomika společně pracujeme na efektivnějším nakládání s bioodpady. Se skupinou HUTIRA, která má jedinečné know-how (nejenom) v plynárenství, se věnujeme otázce ozelenění plynárenství skrze využití bioplynu získávaného právě z bioodpadu.
Bioodpad tvoří třicet až třicet pět procent směsného komunálního odpadu, jenž v současnosti zbytečně končí ve spalovnách nebo na skládkách. Tam se z něj navíc při rozkladu uvolňuje metan – silný skleníkový plyn. Odpadové hospodářství se tak podílí na českých emisích skleníkových plynů 4,4 procenta, což odpovídá téměř polovině množství skleníkových plynů, jenž vyprodukuje veškerá automobilová doprava v ČR (9,2 procenta). Společně tedy usilujeme o větší míru třídění bioodpadů a následnému využívání tohoto odpadu jako zdroje pro výrobu bioplynu.
Velké změny se nicméně dějí nejen v průmyslu, ale také třeba v bankovnictví. Zajímavým příkladem je vnitřní transformace Komerční banky, jež se čím dál více orientuje na témata jako udržitelnost a cirkularita. Také proto si v INCIEN vážíme toho, že právě s Nadací Komerční banky Jistota můžeme rozvíjet další dlouhodobý program, nazvaný Cirkulární zadávání, který si klade za cíl zlepšit způsob vypisování a vyhodnocování soukromých i veřejných zakázek.
Jak jsou na tom v tomto ohledu české obce a samospráva obecně?
Často záleží hlavně na lidech. Pokud se najde motivovaný starosta nebo ředitel technických služeb, vznikají z toho skvělé projekty. Například ve městě Zábřeh zřídil Milan Doubravský ze společnosti EKO servis sběrný a třídící dvůr s technologií na zpracování stavebního odpadu a s kompostárnou. V Zábřehu díky němu vzniklo také re-use centrum, kam mohou lidé odnášet své stále funkční, ale již nepotřebné věci. Re-use centrum vzniklo také v Jihlavě. Navíc si ředitel technických služeb i zástupce města našli čas a absolvovali na VŠCHT roční kurz Oběhové hospodářství, což velmi oceňuji. Na podobném principu jako re-use centrum funguje V Českých Budějovicích centrum Kabinet CB. Zde je darovaný nábytek a vybavení domácnosti k dispozici i lidem ve finanční či sociální krizi. A město Brno se snaží dostat cirkulární ekonomiku hodně i do veřejných zakázek.
Co je pro vás stimulem pro další práci?
Motivuje mě, že díky spolupráci s řadou konkrétních firem či institucí vidím, že tato práce má smysl. Tím myslím jak práci pro cirkulární ekonomiku, tak práci v INCIEN. V INCIEN máme navíc skvělý tým, který drží pohromadě, o nějž se mohu opřít a s nímž se mohu podílet se na tvorbě světa, v němž bychom sami chtěli žít. Jak řekl architekt a myslitel Buckminster Fuller, nikdy nic nezměníte, pokud bojujete s existující realitou. Pro změnu musíte vytvořit nový model, který ten stávající učiní zastaralý. Právě o to se v INCIEN snažíme.
Foto: Poskytnuto Soňou Jonášovou
Zdroj: Renáta Lucková