Zveřejňování záběrů z očkovacích center se nemusí vyplatit

Předně je nezbytné vysvětlit, že ne každé zpracování osobních údajů spadá do působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) o ochraně fyzických osob v souvislosti s obecným nařízením o ochraně osobních údajů, a tedy ne vždy je dána působnost Úřadu pro ochranu osobních údajů. Při zpracování osobních údajů je nutné naplnit prvek systematičnosti a vyloučit prvek nahodilosti. Je ovšem zjevné, že jde v principu o dvě strany téže mince, vysvětluje předseda ÚOOÚ Jiří Kaucký.  „V tomto smyslu tedy zveřejňování fotografií návštěvníků očkovacích center na osobním profilu dotyčné osoby nelze subsumovat pod obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Takové jednání lze spíše subsumovat pod režim ochrany osobnosti dle občanského zákoníku, neboť § 84 a násl. občanského zákoníku chrání soukromí osoby. Podle § 85 odst. 1 občanského zákoníku je možné rozšiřovat podobu člověka jen s jeho svolením. Je tedy v souladu s občanským zákoníkem, pokud sám klient očkovacího centra zveřejní fotografii své návštěvy, ale nebudou na ni zachyceny podoby jiných osob. Pokud by byly zveřejněny podoby jiných osob, pak podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku má pak člověk, jehož osobnost byla dotčena, právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.“
Zpracování osobních údajů musí být přiměřené
Pokud by takové záběry byly publikovány na speciálně vytvořené stránce, či na ilustračních a opakovaných záběrech v TV, záleželo by na okolnostech konkrétního případu, nicméně v obecnosti lze uvést, že již by mohly náležet do působnosti obecného nařízení o ochraně osobních údajů, konstatuje Kaucký dále. Ustanovení § 17 zákona o zpracování osobních údajů představuje legální zakotvení oprávnění přiměřeným způsobem zpracovávat osobní údaje pro novinářské účely, nebo pro účely akademického, uměleckého či literárního projevu. Tyto činnosti jsou založené na vyhledávání, shromažďování, třídění, používání a následném zveřejňování informací předem neohraničenému okruhu adresátů – čtenářům, posluchačům, divákům či studentům. Jednotícím účelem těchto činností je poskytnutí informací veřejnosti a iniciace veřejné diskuze. Jako takové ustanovení reflektuje zvláštní povahu práva na informace dle čl. 17 Listiny základních práv a svobod a jeho postavení v rámci hierarchie lidských a občanských práv. „Z hlediska právních titulů uvedených v čl. 6 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů se jedná o oprávněný zájem správce, přičemž zákonnost zpracování osobních bude dána tehdy, pokud nad oprávněnými zájmy správce nepřevažují práva a zájmy subjektu údajů. Je zároveň zdůrazněno, že zpracování osobních údajů musí být přiměřené, a to zejména pokud se jedná o zvláštní kategorie osobních údajů nebo o rozsudky v trestních věcech a trestné činy. Osobní údaje, zejména údaje spadající do kategorie zvláštních osobních údajů, je tedy možné zveřejnit jen v oprávněných případech. Ochrana osobních údajů jako součást základního lidského práva na soukromí a lidskou důstojnost není neomezitelná a je nutné ji upravit a vykládat tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému zásahu do dalších lidských práv.“
Jak Kautský uvádí dále, zpracováním osobních údajů dotčené osoby mají možnost podat námitku proti konkrétnímu zveřejnění dle § 22 zákona o zpracování osobních údajů, se kterou se případně bude nutno vypořádat. Dotčená osoba musí v případě podání námitky vůči zpracování pro novinářské, akademické, umělecké nebo literární účely uvést dostatečně konkrétní důvody, na jejichž základě by jeho oprávněné zájmy měly převažovat nad veřejným zájmem na zveřejnění či zpřístupnění jeho osobních údajů. Správce nemusí námitce vyhovět, pokud je přesvědčen, že oprávněné zájmy subjektu údajů na ochraně jeho práv a svobod nepřevažují nad zájmem na zpracování jeho osobních údajů. Odpovědnost za řádné zvážení jednotlivých chráněných zájmů zůstává na správci. Současně je správce povinen subjekt údajů bezodkladně informovat o tom, zda uplatněné námitce vyhověl či nikoli. „Jak je uvedeno výše, nelze opomenout v dané souvislosti ani režim ochrany osobnosti dle občanského zákoníku, který se s režimem ochrany osobních údajů dle nařízení o ochraně osobních údajů a zákona o zpracování osobních údajů prolíná a doplňuje, a to se značným věcným překryvem. Pro zajištění legálnosti zpracování je přitom nezbytné splnit jak požadavky nařízení o ochraně osobních údajů a zákona o zpracování osobních údajů, tak požadavky občanského zákoníku. Zatímco nařízení o ochraně osobních údajů a zákon o zpracování osobních údajů upravují zpracování osobních údajů, tj. jakýchkoli údajů o identifikované či identifikovatelné fyzické osobě, § 84 a násl. občanského zákoníku chrání soukromí osoby. Úprava ochrany osobnosti obsahuje také odlišné, byť v řadě případů s nařízením o ochraně osobních údajů a zákona o zpracování osobních údajů se překrývající, právní základy pro zpracování těchto chráněných prvků. Jedním z právních základů dle občanského zákoníku je § 89, který umožňuje užít podobiznu nebo zvukový či obrazový záznam člověka přiměřeným způsobem pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství, pokud však tímto nebudou dle § 90 občanského zákoníku nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy člověka.“
Zkoumání právního titulu
 V praxi je tedy nutno zohlednit jak hledisko ochrany osobních údajů, tak hledisko ochrany osobnosti dle občanského zákoníku. Nelze říci, pokračuje Kaucký, že naplněním požadavků jedné právní úpravy dojde automaticky také k naplnění požadavků druhé právní úpravy, byť tomu tak v praxi často bude s ohledem na značný překryv právních úprav a detailnější požadavky nařízení o ochraně osobních údajů a zákona o zpracování osobních údajů.
Ke specifické situaci pokud by např. někdo založil webovou stránku nazvanou například „celebrity na očkování“ za účelem podnikání, přičemž obsah by stáhl ze sociálních sítí celebrit, navíc včetně podobizen třetích osob, pak by se zřejmě jednalo o zpracování zvláštní kategorie osobních údajů o zdravotním stavu podle čl. 9 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, neboť jsou prováděny zdravotní výkony – očkování. „V takovém případě by bylo nezbytné zkoumat právní titul, na jehož základě by bylo dáno oprávnění takové zpracování osobních údajů provádět, přičemž pokud by žádný titul správci nesvědčil, přičemž lze předpokládat, že osobní údaje by byly zpracovávány bez vědomí a souhlasu fyzických osob, pak by takové zpracování bylo považováno za nezákonné, neboť by nebylo založeno na právním titulu, jak vyžaduje čl. 9 obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Jednalo by se v zásadě o analogii s již řešeným „překlápěním“ údajů z veřejných rejstříků.  Závěrem lze uvést, že zpracování osobních údajů pro účely novinářského, uměleckého nebo literárního projevu je povoleno bez nutnosti hlášení, schválení či povolení Úřadu pro ochranu osobních údajů,“ doplňuje Kaucký.
Možnost odškodnění
„Každý může udělit souhlas k zobrazení a šíření vlastního vyobrazení. Se souhlasem s vlastním vyobrazením uděluje člověk souhlas také k jeho obvyklému a s ohledem na okolnosti případu zároveň i pro něho předvídatelnému rozšíření podobizny, tedy například pokud je člověk reportérem nebo kýmkoliv fotografován, tak pokud se proti tomu neohradí, musí předvídat, že dotyčný pořizovatel záběru bude zobrazení zveřejňovat. Pokud se o tom dozví a dodatečně, může se porušení svých práv a dodržení zákazu nezveřejňovat jeho podobiznu bez svolení domáhat právní cestou včetně přiměřeného odškodnění,“ konstatuje shodně místopředseda ČAK Martin Maisner.
Určitou výjimku lze podle něj vidět ve zpravodajských záběrech a snímcích – pokud je dotyčný reportérem osloven nebo otevřeně fotografován či snímán s plným vědomím snímaného, lze logicky dovodit souhlas s běžným zpravodajským zveřejněním. Pokud je zobrazený snímán například jako součást davu a je zjevné, že se jedná o takový charakter záběru, že bude vnímán jako dav a nikoliv jako jednotlivci, lze to s určitou rezervou akceptovat, pokud si to však zobrazený nepřeje třeba proto, v jaké souvislosti je snímek zveřejňován, je třeba k tomu přihlédnout a jeho právo šetřit. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že i třeba již udělené svolení lze odvolat nebo udělit jen na určitou dobu.
„Pokud si kdokoliv pořizuje fotografie v očkovacím centru (ať již při očkování nebo v souvislosti s ním) měl by dbát na to, aby při tom nezachytil nechtěně kohokoliv dalšího. Zobrazení dalších osob bez jejich souhlasu na vlastních stránkách je určitě problematické – zobrazení si nemusí přát být se zobrazitelem spojováni, a tudíž je zjevné, že pokud nebyl souhlas výslovně uveden včetně toho kde a jak dlouho budou být zobrazováni, je to porušení práva na ochranu osobnosti. Každý má sice právo se svobodně vyjadřovat, nikoliv však svobodně šířit zobrazení kohokoliv bez jeho souhlasu, dovozuje Maisner dále s tím, že totéž platí o zobrazení na určité tematické stránce. Ať už se jedná o stránky, které očkování podporují nebo proti němu vystupují, provozovatel těchto stránek si musí být jist, že zobrazené osoby souhlasí se zveřejnění své podoby právě v souvislosti s tématem a vyzněním příslušné propagační webové stránky. „Zveřejnění v takové souvislosti a s vědomím že výslovný souhlas nebyl poskytnut, považuji jednoznačně za úmyslné a závažné porušení práva na ochranu osobnosti. U zpravodajských a ilustračních záběrů je třeba dbát na to, aby se jednalo o záběry, které působí jako ilustrační a z jejich charakteru je to zjevné. Opakování záběrů více než jednou je sice zavedená praxe, ale neměla by být trpěna, protože ke zpravodajství by mělo být užíváno jen aktuálních záběrů a pokud se jedná jen o ilustrační záběry, měly by být označeny titulkem „ilustrační záběr“. Navíc při opakovaném používání se jedná o jiný, než zpravodajský charakter zobrazování a může být tak i divákem vnímán a zobrazeného si s problematikou ztotožnit více, než je vhodné a oprávněné.“
Právní následky
Jak dále Maisner uvádí, obranu proti porušení práva na ochranu osobnosti ve formě nedovoleného zobrazení lze dosáhnout zpravidla žalobou na zdržení se zásahů do tohoto práva (tedy žalobou zápůrčí) eventuelně se lze domáhat odškodnění nemateriální újmy.
V oblasti trestněprávního postihu se zavedená judikatura zabývá především ochranou osobnosti před pomluvou či zveřejněním poškozujících informací.  V případě nedovoleného zobrazení však nehraje roli, zda to zobrazeného poškozuje, či nikoliv, může to však mít vliv na případné odškodnění. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2000, sp. zn. I. ÚS 156/99 je neoprávněný zásah do osobnostních práv dán pouze tehdy, pokud 1) mezi zásahem a porušením osobnostní sféry je dána příčinná souvislost a 2) jestliže takový zásah v daném případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již není možné v demokratické společnosti tolerovat. „To podle názoru zpracovatele bude platit i zde. Tolerovatelná míra je v případě zobrazení daleko nižší než v případě zveřejnění poškozujících informací, protože v případě zveřejnění informací zde hovoříme o určité svobodě slova, ale právo zobrazovat a zveřejňovat zobrazení kohokoliv k uznávaným demokratickým svobodám nepatří.“
Pokud se jedná o možnost další obrany proti neoprávněnému zásahu do osobnostních práv, přicházelo by v úvahu posoudit uvedené jednání jako přestupek, kdy se přestupku dopustí fyzická osoba takovým jednáním, kterým jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí. Zobrazení podoby poškozeného by tedy muselo mít takový charakter. „Pokud bychom pátrali dále v možnostech trestněprávního postihu, dostaneme s k trestnému činu poškozování cizích práv. Podle ustanovení § 181 tr.z. se přečinu poškození cizích práv dopustí ten, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu je tedy podmíněno způsobením vážné újmy a podvodným jednáním. Tedy ke zveřejnění zobrazení podoby by muselo dojít v souvislosti, která uvede blíže neurčených osob v omyl týkající se zobrazované osoby. Možnost efektivního trestněprávního postihu bude tedy spíše výjimkou,“ uzavírá Maisner.
MARTIN MAISNER, místopředseda ČAK
Foto 1: Pixabay
Foto 2: Poskytnuto Martinem Maisnerem
Zdroj: Dušan Šrámek