Zdeněk Dutý: Největší problém vidím v tom, že nemáme Ministerstvo informatiky ČR

.
Rozhovor se ZDEŇKEM DUTÝM, obchodním ředitelem pro projekty e-Government, AUTOCONT a.s.
Spoluzaložil jste dvě firmy. Kde jste tehdy hledal inspiraci pro podnikání?
Inspiraci jsem získal již v osmdesátých letech. Po gymnáziu mne jedna náhoda dovedla ke studiu IT v Mladé Boleslavi. Na praxi jsme chodili do Škodovky, kde jsem poprvé uviděl sálový počítač (mainframe od IBM), programovací jazyk PL/I, a to mi učarovalo. Krátce poté mne jako studenta vysoké školy další náhoda přivedla do PVT (Podnik Výpočetní techniky – v osmdesátých letech asi největší IT firma v ČSSR). Tam jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku sice ještě totalitních, ale unikátních IT projektů sčítání lidu a voleb. Ale hlavně jsem tam potkal úžasné lidi, kteří mě výrazně ovlivnili, a z toho co mě naučili, čerpám do dnes. Mohu-li jmenovat, pak bych rád vzpomněl na Jana Sokola, který bohužel minulý týden zemřel. Vzpomíná se na něho jako na filozofa, pedagoga, poslance či kandidáta na prezidenta. S úctou připomenu, že byl též excelentním ajťákem – programátorem. Dále jsem měl možnost se učit od Ondřeje Felixe, dnes hlavního architekta českého eGovrnmentu a digitálního šampiona ČR při EU. Nejvíce mě ovlivnil a naučil Eduard Míka. Tento pán stojí, kromě jiného, za úspěchy APP Systems a Mall.cz.
Problematice implementace informačních systémů pro veřejnou správu se věnujete již od roku 1990.Jak vnímáte informační systémy a digitalizaci obecně u nás?
V ČR se udělala opravdu velká spousta práce. Vznikla řada unikátních a užitečných systémů na všech úrovních řízení veřejné správy ČR. Vyjmenovat všechny bych ani nedokázal. Zkusím zmínit alespoň ty, které považuji za klíčové, s přidanou hodnotou pro občany ČR. Mezi ně určitě patří CzechPoint, Datové schránky a Systém základních registrů ČR.
Co je podle vašeho názoru největší problém v případě informačních systémů pro veřejnou správu?
Největší problém vidím v tom, že nemáme Ministerstvo informatiky ČR nebo zkrátka silnou autoritu, která by koncepčně, dlouhodobě a efektivně koordinovala rozvoj eGovernmentu v ČR. Díky tomu sice vznikají zejména na úrovni resortů výborné systémy, ale uzavřené, bez sdílení služeb a dat s okolím. To je ten důvod, proč občan při vyřizování úřední záležitosti neustále dokola musí dokládat stále stejné skutečnosti, které ale stát ve svých evidencích (systémech) má.
Můžete uvést příklad?
Opakovaně někomu dokládáme, že jsme dosáhli takové a takové vzdělání a máme potřebná osvědčení, trestní bezúhonnost nebo třeba, že vlastníme nemovitost či jsme ženatí a máme děti. Když už jsem u těch dětí – krásný příklad je potvrzení o studiu. Chce ho zaměstnavatel, daňová správa, všichni poskytovatelé služeb, kteří poskytují studentské slevy atd.
Neméně velký problém a překážkou pro občany je osvěta. Kolik procent našich spoluobčanů má informace o možnostech a výhodách služeb eGovernmentu a využívá je? Místo informací se mezi lidmi šíří mýty, které je vedou k závěrům, že mít občanský průkaz s čipem je již jen krůček od toho nechat se čipovat jako pes. Že mít datovou schránku je velká chyba, „protože to Vás pak ty úřady vždy doženou“, atd.
A co je tedy ještě dál možné?
Služby eGovernmentu jsou služby pro lidi, kterých je zbytečné se bát. Přinášejí řadu výhod a komfort. Nemusím chodit na úřad ani na poštu podávat doporučené zásilky a chodit si tam vystát frontu na převzetí korespondence od úřadů. Mohu si tak z pohodlí domova či kanceláře vyřídit řadu běžných záležitostí. Výpis z rejstříku trestů, výpis z karty řidiče, výpis z registru obyvatel, výpis o využití údajů ze základních registrů – tedy získat informaci co, který úřad a kdy ve vztahu k mé osobě řešil, a případně se dotázat a ověřit si proč, atd.
K tomu všemu je pro občany na Internetu k dispozici tzv. Portál občana. Ten může s výhodou využít každý občan ČR. Potřebuje k tomu buď datovou schránku nebo občanský průkaz s čipem. Aby se zpřístupnily služby eGovrnmentu/Portálu občana co možná nejširší veřejnosti, je dokonce nyní již možné k přístupu využít přihlašovací údaje do svého internetového bankovnictví – tzv. BankID.
Projevila se nějaká změna na straně veřejné správy v případě digitalizace za poslední dobu?
Za nejvýznamnější změnu hned vedle výše zmíněného BankID považuji přijetí Zákona č. 12/2020 O právu na digitální služby. Jen s lehkou nadsázkou je možné tento zákon považovat za „Digitální ústavu“. Je to jeden z mála zákonů, který občanům vlastně nic nenařizuje. Naopak, dává všem fyzickým i právnickým osobám právo na poskytnutí digitálních služeb orgány veřejné moci a činit digitální úkony. A povinnost orgánů veřejné moci poskytovat digitální služby a přijímat digitální úkony. Tato právní norma má pouhých 14§. Doporučuji každému si je přečíst.
Na jakých projektech e-Governmentu v současné době pracujete?
Na systému tzv. propojeného datového fondu veřejné správy. Jak to jednoduše vysvětlit? Každý úřad vede v rozsahu své působnosti nějaké údaje vztažené k subjektu údajů, rozumějme fyzické nebo právnické osobě. Aby občan mohl prokázat, že to dítě, které drží za ruku je jeho, že to auto, které právě řídí, nikomu neodcizil, a že k řízení má patřičné řidičské oprávnění, a že ty léky, které má v kapse mu opravdu předepsal jeho ošetřující lékař, znamená to propojit hned několik systémů dohromady. A na tomto propojovacím mechanismu (sběrnici) právě pracujeme. Bez ní by se jen obtížně ta digitální ústava uváděla do praxe. Důležité je na tomto místě zdůraznit, že systém propojeného datového fondu je důsledně navržen a realizován tak, aby bylo zamezeno vzniku tzv. Velkého bratra.
Dále jsme právě ve finální fázi projektu Sčítání lidu 2021. Čtenáře by mohlo zajímat, že v letošním roce je to historicky prvně, kdy si občané mohou provést sčítání sami bez nutnosti návštěvy sčítacího komisaře u nich doma. Více informací naleznete zde: https://www.czso.cz/csu/scitani2021.
Jak by měl podle vás ideálně vypadat styk člověka s e-Governmentem? 
Aby ten styk mohl být i digitální, tam kde to dává smysl. Současně aby si zachoval lidský rozměr, byl vlídný a vstřícný k oběma stranám komunikace. Aby nikdo neřešil, zda mít či nemít datovku nebo eObčanku či ztrácel důvěru k elektronické identitě včetně té bankovní. Aby si každý, kdo od státu něco potřebuje, mohl sednout k počítači. Přihlásit se k portálu občana. Tam vybrat požadovaný úkon. Nic nevyplňovat a pouze potvrdit podání. Služby, které lze zpracovat bez asistence úředníka vyřídit automaticky a odpověď do datové schránky zaslat obratem. Ty ostatní zpracovat v zákonem stanovené lhůtě. Samozřejmostí jsou notifikace zasílané např. na mobilní telefon o změně stavu žádosti. Stejně tak např. o končících lhůtách platnosti dokladů či osvědčení apod.
Jsou podle vás ajťáci lidé zaměření hodně do sebe? Jsou to především introverti? 
To je další mýtus. I ajťáci jsou jenom lidé z masa a kostí. A kdyby byli zaměření jen na sebe, kde by se potom braly ty spousty aplikací a služeb, kterými jsme dnes obklopeni (smích).
Co vám přinesla pozitivního současná pandemická situace? Je to vůbec možné?     
Já osobně vnímám situaci pozitivně. A to jak v osobním, tak profesním životě. Člověk má možnost se najednou zastavit. Vystoupit ze zažitých stereotypů. Zamyslet se. Co a proč vlastně dělá a dělal? Zda to nelze dělat jinak. A nachází tak odpovědi, které by ho za normálního stavu asi ani nenapadly. Na jedné straně tak nachází své místo a význam digitalizace. Na druhé pak elementární lidské vlastnosti jako je pokora a úcta zejména k těm nejbližším, se kterými najednou trávíme nejvíce času. Změna je život. Změna přináší nové příležitosti a ty před nás kladou nové a nové výzvy. Nezalekněme se jich!
Děkuji za rozhovor.
Foto 1: Pixabay.com
Foto 2: Pavel Veselý