Ne nadarmo ve starověku bylo lékařství chápáno jako umění

Rozhovor s PETREM MÁCOU, jednatelem společnosti Diagma-X Radiologie, předsedou Grémia ambulantní radiologie.
Nejste lékař a podnikáte ve zdravotnictví. Proč jste začal podnikat a v čem je to pro nelékaře specifické?
Pracoval jsem na rentgenu v malé nemocnici, která se měnila na zařízení následné péče a samostatné ambulance.  Reálně hrozilo, že rentgen zanikne, rozhodl jsem se jej zkusit udržet. Musel jsem se naučit přesně rozlišovat obě role: kdy jsem radiologický asistent – podřízený  lékaře, a kdy jsem v roli majitele. Byl to dobrý trénink pro mé příští aktivity.
Jaké byly tehdy vaše začátky? Kdybyste to věděl, šel byste do toho znovu?
Podnikat – spíš jako živnostník – jsem začal před téměř dvaceti tři lety. Bylo to hektické, vše jsem se učil za pochodu. Úžasné bylo, že tenkrát jsem formálně zřizoval novou ordinaci, zvládli jsme to za třicet dní – i když bydlím na venkově, nebyla elektronická komunikace, neměl jsem auto, chodil jsem do práce. Před pěti lety jsem jen měnil právní formu na s.r.o., už se sice jednalo o větší firmu, malý kolektiv, půl roku málem na změnu nestačilo a ani elektronická komunikace, ani větší mobilita mi nepomohly. Kde před dvaceti tři lety stačila jedna složka v aktovce, byla najednou krabice šanonů.
Ale i tak bych se nebál začít znovu. Jasně že bych do toho šel. Mám štěstí na spolupracovníky a myslím, že jsem zaváděl lepší úroveň odbornou. To za to stojí.
Jaký je váš názor na současnou pandemii?
Nejsem kompetentní se k pandemii vyjadřovat z medicínského pohledu.
Situace kolem pandemie je zatěžkávací zkouškou společnosti, po jejím skončení snad dojde k přehodnocení priorit. Priorit ve zdravotnictví, v obchodě i soukromých.
Je také zatěžkávací zkouškou mezigenerační solidarity. Stále mi v uších zní snad satirická slova skupiny Bohemian Browser Ballet: „Je zajímavé, jak je tento virus spravedlivý. Přemůže staré, ale mladí tuto nákazu přežijí téměř bez námahy. To je spravedlivé, protože generace šedesát pět plus za posledních padesát let úplně zdevastovala naši planetu.“ To mě děsí. Respekt ke starší generaci pokládám za samozřejmost.
Pevně věřím, že naše společnost tuhle zkoušku ustojí a posílí. Že se sice poučíme a vrátíme k pokoře před přírodou, přitom se ale taky navrátíme k normálnímu životu a upření mnoha svobod bude minulostí.
Mnoho věcí se dnes přesunulo do on-line prostoru. Zdravotnictví je však hodně o přímém kontaktu s člověkem. Přesto, jak se posunul váš obor do on-line prostoru?
Radiologie často determinuje požadavky a možnosti digitalizace. On-line prostor se dá rozdělit do dvou rovin. V kontaktu s pacientem zůstává nutnost fyzického kontaktu. Na rentgen, cétéčko, ultrazvuk pacient musí přijít. Další sdílení dokumentace, odesílání výsledků, konzultace – to všechno my už máme dávno. Dá se říct, že v uplynulých deseti až patnácti letech se digitalizovalo téměř vše, a co je digitální, lze sdílet on-line.  Další posuny už podle mého názoru brzdí legislativa.
Jak se za poslední dobu posunul obor radiologie?
Dnes všechny radiologické metody souvisí s výpočetní technikou. A tam nelze hovořit o posunu, ale o skocích. Je úžasná běžná dostupnost a možnosti metod, které ještě před deseti lety byly vzácností.
Zároveň se mění rozsah vědomostí všech zdravotníků. Možnosti sdílení informací, vědomostí, zkušeností, jsou neskutečným motorem oboru.
Na druhou stranu se tlak na zvýšení kvality a bezpečnosti oboru už překlopil do něčeho, co nazývám „radiofobií“. Je správné, že každý pacient má právo se ptát – informovaný souhlas před každým vyšetřením je dnes povinností. Jen s malou nadsázkou: během získání informovaného souhlasu u banálních vyšetření pacient obdrží z přirozeného prostředí dávku záření vyšší, než z vlastního vyšetření. Přebujelá byrokracie na jedné straně, zavádějící volně šířené informace na druhé straně jsou myslím největší negativní posuny oboru.
Používáte také nějaký inovativní postup nebo umělou inteligenci? Je to vůbec možné?
Snažíme se průběžně inovovat a držet krok s dobou obecně. Pokusy o využití umělé inteligence znám spíš z akademické půdy. Nemyslím si, že pro vlastní radiologii má dnes praktické využití. Jak tomu rozumím, při využití umělé inteligence v diagnostice je to hlavně otázka zodpovědností. Kdo nese zodpovědnost za správný diagnostický závěr? Autor programu? Prodejce systému? Vlastník? Jinak ale tvrdím, že hodně věcí z diagnostiky je nepodchytitelné počítačovými algoritmy, jde o intuici a vnímání pacienta v celkovém kontextu. Ne nadarmo ve starověku bylo lékařství chápáno jako umění.
Dnes se velmi často mluví o vakcíně. Je vakcinace opravdu onou cestou ven ze současného stavu?
V tomhle zcela důvěřuji skutečným medicínským autoritám. Nicméně plošná vakcinace je jen jedním z prostředků. Zcela jistě přijdou další pandemie. Další cestou je větší míra ohleduplnosti a obezřetnosti. Ta mi chybí už dnes.
Jak se současná krize a pandemie odrazí na českém zdravotnictví po skončení pandemie?
Česká republika byla terčem kritiky ze strany např. OECD pro předimenzované zdravotnictví. Ale právě robustní systém zabránil skutečnému kolapsu. Rád bych věřil, že hlavním úkolem pro zdravotnictví po pandemii bude zajištění reálné dostupnosti a definice kapacit včetně rezervních, namísto dosavadního tlaku na prostý výkon.  Obávám se, že k ničemu takovému nedojde a vše se vrátí do starých kolejí, jen za výrazně horších ekonomických podmínek.
Víc se obávám něčeho jiného. Pokud se celé zdravotnictví věnuje mnoho energie jednomu závažnému problému, na úkor všeho ostatního, musí to přinést následky.  Obávám se, že tento výpadek bude mít velmi dlouhodobý dopad na zdravotní stav celé populace.
Kdybyste byl ministrem zdravotnictví, jak byste současnou pandemii řešil?
Nechtěl bych být ministrem zdravotnictví. S respektem, že ministr zdravotnictví je především politická funkce, asi bych trval na řízení nouzového stavu podle Statutu Ústředního krizového štábu platného do 15. března 2020 – tedy bez politiků. V rukou politiků se i pandemie stala politickou záležitostí a nemyslím, že to je správně.
Jaké nejčastější problémy řeší majitel ambulantního zařízení na venkově?
Fixní náklady ordinace na venkově se nemusí v přístrojově náročných oborech vůbec lišit od nákladů ve městě. Nižší vytížení při současné podobě financování pak nutně vede k nemožnosti i jen reprodukčních investicí. Na druhou stranu, na venkově je větší vůle do ekonomiky zdravotnictví zapojit municipality. Ale jsem hrdý venkovan.
Specificky v radiologii je pak negativní dopad multiplikátoru dostupných odborností. Zjednodušeně, odchod nebo výpadek jedné či dvou spolupracujících ordinací má výrazně negativní a zpravidla nevratný negativní dopad na ekonomiku pracoviště radiologie.
 Co by pomohlo podle vás českému zdravotnictví?
Dovolím si trochu populismu v Ekonomickém magazínu. Zavedení čtvrté, nulové sazby DPH pro zdravotní péči. Zdravotnictví totiž není plátce DPH a zatížení všech zdravotnických prostředků touto daní, navíc v základní sazbě, dělá významnou nákladovou položku, kterou zdravotnická zařízení nemají jak ovlivnit. Právě jsem platil fakturu za respirátory se základní sazbou DPH. První rentgen nebo ultrazvuk, které jsem kupoval, byly v sazbě pět procent, dnes jsou v základní sazbě. U techniky s pořizovacími náklady v sedmiciferných sumách, v nemocnicích jde i o sumy osmi i devíticiferné, by to byla nejrychlejší a významná ekonomická podpora. Skutečně nerozumím tomu, proč si stát z respirátoru nebo rentgenového přístroje cestou DPH nárokuje větší sumu, než z točeného piva.
A ještě jednu nadsázku bych si dovolil. Ponechat celou zemi v nouzovém stavu dalších šest měsíců a po jeho skončení zrušit všechny úřady, bez nichž jsme se celou dobu obešli. Jen našich pracovišť se týká kontrolní pravomoc nejméně deseti státních institucí a úřadů. Není v silách nikoho se v tom vyznat, a pochopitelně většina kontrol probíhá fyzicky a v pracovní dobu. Prostě byrokracie se skutečně už úplně vymkla kontrole. Ale to není věc jen zdravotnictví.
Zdravotnictví specificky bych přál, aby se konečně oprostilo od neskutečného vlivu politiky.
Jaká byla vaše nejlepší investice v životě?
Nejlepším rozhodnutím asi bylo prostě zkusit do toho jít. Podnikání mě naučilo jinému přístupu k životu, hledat řešení i tam, kde se zdála být situace bezvýchodná. A druhá – v lepších časech -schopnost odměňovat spolupracovníky líp, než tomu bylo v nemocnicích. Nejlepší investice je do lidí, kteří pak stáhnou za jeden provaz.
Děkuji za rozhovor.
Foto: archiv Petra Mácy