V Česku loni ubylo žadatelů o insolvenci. Počet podaných insolvenčních návrhů se navzdory hospodářské recesi propadl meziročně o patnáct procent na 28 531.
Na právnické osoby připadá z tohoto počtu celkem 1 053 návrhů, což je vůbec nejméně od roku 2008, kdy se začala data ve stávající podobě sledovat. Důvodem byla mimo jiné dočasně zvýšená ochrana dlužníků známá pod zkratkou lex covid, kterou zákonodárci zavedli s cílem zmírnit dopady pandemie koronaviru. Kromě sady moratorií se ale projevila také skutečnost, že řada lidí i firem přednostně řešila okamžité dopady krize a trvalé řešení svých dluhů odložila na později.
Zatímco v případě fyzických osob klesl v závěru roku 2020 počet žadatelů o insolvenci na nejnižší hodnoty od přijetí novely insolvenčního zákona v červnu 2019, u firem už se ekonomické problémy začaly v počtu návrhů na insolvenci nepříznivě projevovat. Jen v prosinci 2020 bylo právnickými osobami podáno 124 návrhů, což je nejvyšší měsíční hodnota za posledních 3,5 roku. Kromě vypršení části moratorií je podle Valáška důvodem také to, že situaci nyní přestávají zvládat některé z firem, jež byly v komplikované situaci už před pandemií. Co se týče odvětví ekonomiky, tak jsou mezi novými uchazeči o insolvenci nejvíce zastoupeny subjekty z oblasti cestovního ruchu, silniční dopravy, pohostinství, ubytování, stavebnictví a překvapivě také někteří prodejci módy. V jejich případě se projevuje mimo jiné to, že často působí v obchodních centrech s vysokými nájmy, které je kvůli prudkému propadu tržeb stále obtížnější pokrýt.
Ani výhled na rok 2021 v tomto ohledu není podle Valáška příliš příznivý. Čím déle bude stávající situace trvat, tím častěji se mezi žadateli o insolvenci budou objevovat i dříve silné firmy, jež najednou musí čelit ekonomickým problémům. Mimo jiné se mezi nimi ocitnou i subjekty, jimž zásadní komplikace způsobí druhotná platební neschopnost. Na téměř pět tisíc nových insolvenčních návrhů podaných právnickými osobami v krizovém roce 2009 se sice Česko nejspíš nedostane, dosažení dvojnásobku až trojnásobku úrovně roku 2020 ale podle Valáška vyloučeno není. Otázkou je jen to, jak rychlý nárůst bude. Roli budou v tomto ohledu hrát jednak další vládní kroky a opatření, ale důležitá bude i akviziční činnost – nakolik se oslabené firmy stanou cílem pro odkup silnějšími konkurenty ještě před tím, než budou nuceny zažádat o insolvenci.
U fyzických osob pak hraje kromě zpoždění daného tím, že dlužníci před sepsáním insolvenčního návrhu nejdříve vyzkoušejí všechny ostatní možnosti řešení problémů, také skutečnost, že v řadě případů je setrvání v exekuci z krátkodobého pohledu ekonomicky výhodnější. S ohledem na rozdílné podmínky mezi režimem exekuce a insolvence může činit rozdíl v částce, která člověku zůstane na živobytí, až 6 000 korun měsíčně. To je pro předlužené osoby mimořádně vysoká částka, která je od vstupu do insolvence zásadním způsobem odrazuje. I proto podle něj nelze vývoj počtu žadatelů o insolvenci z řad fyzických osob pro rok 2021 spolehlivě předpovědět, ačkoli bude lidí v ekonomických potížích dál přibývat.
Motivaci části dlužníků pak snižuje také skutečnost, že pro vstup do insolvence a její další průběh je potřeba většinu úkonů provést osobně. K obvyklým překážkám daným například finančními a časovými náklady na navštěvování dluhových poraden, kde lidem se sepsáním insolvenčního návrhu pomáhají experti, se v době pandemie navíc přidaly i obavy z nákazy koronavirem. Řešením by mohla být digitalizace, tak jako tomu je ve školství, nebo u kancelářských profesí. Dluhoví poradci ostatně už možnost dálkového jednání s klienty řeší, insolvenčním správcům ale situaci často komplikuje nepříliš vstřícně nastavená legislativa.
TOMÁŠ VALÁŠEK, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008
Foto: pixabay.com
Zdroj: PR Partners
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
