Covid zpomaluje inovace ve firmách, ty očekávají pomoc od státu

Rodinné firmy se ve financování inovací oproti ostatním více spoléhají na bankovní úvěry a méně na dotace. Vyplývá to průzkumu na téma inovací v malých a středních podnicích (MSP), který pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) a Českou spořitelnu (ČS) vypracovala agentura IPSOS.
Drtivá většina firem plánuje v příštích dvanácti měsících inovovat. Nejčastěji do technologií a zjednodušování administrativy. Jedná se o klasický vývoj – firmy vědí, že stagnaci si dovolit nemohou, ale bohužel v posledních letech investice do inovací brzdily nelogicky vysoké mzdy a nedostatek schopné pracovní síly. I proto stále nedosahujeme plně úrovně Rakouska nebo dokonce Německa. „Do firem, které neměly dostatečný investiční polštář, nyní vtrhlo korona-období, kdy nejistota je jedinou jistotou. V takové době je logické, že firmy dvojnásob zvažují jakékoli investice, tedy i ty do inovací. U nich však současně vědí, že – pokud se povedou – jsou cestou, jak z krize aspoň trochu ven“, uvádí místopředsedkyně představenstva AMSP ČR Pavla Břečková.
Inovace budou nejčastěji směřovat na celkové posílení konkurenceschopnosti a rozšíření produktů a služeb. Je zřejmé, že trh se zmenšil a spotřeba mírně klesá, i spotřebitelé vyčkávají, jak se situace vyvine. Firmy to vede k nutnosti přemýšlet, jak pokles vyvážit, jak získat konkurenční výhodu. Celá řada z nich se proto skutečně – opět logicky – soustředí na horizontální i vertikální rozšíření produktového portfolia. Ukazuje se tak strategie „předjetí“ konkurence v horších dobách chytrou investicí a přípravou na delší rozvojovou trajektorii.
„Dobrou zprávou je, že chuť k inovacím je poměrně vysoká a devadesát procent firem nadále plánuje nové investice. Současná situace logicky vnáší do těchto záměrů nejistotu, a proto je toto odhodlání doprovázeno na druhé straně obavami. Pokud je strategií vlády se z krize proinvestovat, určitá míra podpory těmto investičním záměrům alespoň formou záruk by byla vhodná a jistě by jich více posunula směrem k realizaci“, uvádí Ladislav Dvořák, manažer Kompetenčního centra znalosti trendů a trhů České spořitelny.
Přibližně třetina firem plánuje pro inovace využít bankovního úvěru, jedna čtvrtina plánuje využít dotace. Na rozdíl od investic například do rozšíření strojního vybavení nebo budov, které firmy masivně financují z externích zdrojů (zejména bankovní úvěry), je tomu u inovací jinak. Jde o to, že inovace má mnoho forem, a některé z nich jsou možná i pro banky hůře uchopitelné – alespoň tak to firmy vnímají. Jde například o investice do inovace procesů, nebo částečné digitalizace. U dotací je zase nevýhodou, že firmy takovou investici musejí plánovat dlouhodobě, dobře načasovat a pak se „trefit“ do požadavků dotačního titulu. Obdržení dotace také vyjadřuje určitou kvalitu projektu, business plánu inovace, ROI apod.
Většina firem plánuje investice ve výši alespoň půl milionu korun. Firmy s vyšším obratem plánují investovat více. Uvedené sumy  v průzkumu odpovídají segmentu a je logické, že se do značné míry odvíjí od obratu firmy. Obecně se ale půlmilionová hranice dá považovat za skutečně minimum, protože jen investice do například nástrojového vybavení – právě k rozšíření či prohloubení produktového portfolia jak vyplynulo z předchozích výsledků – není vůbec bezvýznamná. Například Čína takto skrytě subvencuje svůj export – firmám nesmírně pomůže, že nástroj nemusí celý rozpouštět do ceny výsledného produktu, a proto se našim firmám poměrně těžko konkuruje jejich dovozům. „Zde je vidět evidentní obava z vysokých investic, spíše se bude jednat o postupné kroky, v běžných MSP tedy vstupy do digitální transformace kolem ICT, ERP, MES apod., čili žádná disruptive innovation není v plánu“, uvádí místopředseda představenstva AMSP ČR Pavel Vokáč.
Firmy své investice v drtivé většině případů zaměřují na český trh. Důvodem je jednak to, že jde o segment MSP – tedy do dvě stě padesáti zaměstnanců – a takové firmy v drtivé většině nemají řadu výrobních jednotek v zahraničí. Investují tedy tam, kde mají svůj hlavní byznys – v ČR. Stejně tak zpravidla nevyvádějí svůj zisk do zahraničí. O důvod více si jich vážit a případně je v nouzi podpořit. Jako další důvod se nabízí skutečnost, že i když je možné investovat do zahraničí, cestování je nyní nesmírně komplikované, a způsobuje těžkosti zejména exportérům.
Velký podíl firem se obává, že by jejich plány mohl ohrozit koronavirus. Ta obava je velmi reálná. Je tu stále samozřejmě řada firem, které hlásí, že nejsou nijak dotčeny. Ale je to jen otázkou času a hloubky krize. Je známou věcí, že ta postihuje různá odvětví v různých fázích. Například tam, kde dobíhají rozpracované projekty, skutečně krizi zatím nepocítili. Ale jde o to, zda jsou nasmlouvané a realizovatelné projekty nové. A to bývá kamenem úrazu. Je nutné počítat s tím, že koronavirus většinu firem zasáhne. Není to ale důvod k tomu, abychom jen nečinně čekali, co bude. A firmy to většinou vědí.  Covidu-19 se více obávají firmy s nižším obratem. Firmy s vyšším obratem se více obávají celkového snížení tržeb.
Pavla Břečková k tomu doplňuje: „Je zřejmé, že firmy s péčí řádného hospodáře nemohou jít do nepřiměřeného rizika, a tak je jisté, že chytrá vládní politika a hlavně jasné signály – např. dotační či zvýhodněné finanční produkty, ale i promyšlený kurzarbeit – jsou v takových situacích významným faktorem pro rozvoj, který snižuje nejistotu a naopak zvyšuje ochotu firem investovat.“ Firmy jsou si též vědomy důležitosti svých klíčových zaměstnanců, bez nichž nelze efektivně fungovat. Kritickým momentem je udržení cash flow, které však – primárně přes neflexibilní trh práce (délka propouštění) a nestabilní podmínky např. kurzarbeitu – neumožňují plánování cash flow do stabilní předpovědi delší než jeden až dva měsíce.
Přibližně polovina firem již pokročila v automatizaci/ digitalizaci/robotizaci nebo s tím hodlá začít během příštích dvanácti měsíců. Zejména nedostatek pracovní síly, ale i zřejmá neochota Čechů pracovat na určitých pozicích (sklady, logistika, montážní linky) vede firmy k automatizaci výrob. Má to ale háček – je to možné pouze u větších výrobních sérií, jinak je automatizace neúčinná a neekonomická. Proto je klíčové, aby se ekonomika zcela nezastavila. „Obecně je ale pravdou, že plošné zvýšení technologické vyspělosti firem je klíčem k vyšší přidané hodnotě a produktivitě. Padesáti procentní podíl ve vnímání, co je digitalizace odpovídá předchozím průzkumům AMSP ČR, je to ne zcela dobrý a konkurenceschopný obraz MSP – zde se ukazuje význam povědomí, a především připravenosti studií pro AMSP ČR (např. technologické vouchery, plná stoprocentní podpora firem na počátku rozhodování, orientace v dynamickém světě ICT, I4.0 apod.)“, komentuje další výsledky Pavel Vokáč.
Firmy spíše očekávají, že covid-19 proces digitalizace či automatizace ve firmě zpomalí. Záleží na úhlu pohledu. Firmy mají pravdu, že do cíleného upgradu ve smyslu provázané automatizace a digitalizace, je rizikem investovat právě nyní, pokud firma nemá dobře saturovaný cash a zdroj financí. Zcela jistě nebude chtít jít do větších investic, na které si bude muset půjčit – to jsou vždy poměrně drahé peníze, které musíte vědět, že vyděláte. To je tržní nejistota, jež se v tomto projevuje. Současně je právě toto často cestou, „jak z krize ven“.
Na druhé straně je též zřejmé, že covid jisté drobné formy digitalizace akceleroval. Spousta firem přešla na home-office s posílením propojení sofware a celého IT systému. Také se začaly více používat komunikační kanály jako Zoom, Webex, Teams apod.
Na konci roku 2019 už mezi firmami částečně opadal ekonomický optimismus. Čtyři z deseti očekávaly v roce 2020 pokles nebo stagnaci. Výsledky napovídají zejména situaci na trhu práce koncem roku 2019, kdy firmy měly převis poptávky a na trhu chyběli pracovníci. Tato situace byla však rozdílná v různých oborech podnikání. Nadpoloviční většina podnikatelů nyní jasně očekává, že zodpovědnost za výpomoc firem v současné situaci by měl nést především stát.
Banky nejsou vnímány jako příliš ochotné firmám v současné situaci pomáhat. Je zde evidentní široké pásmo nejistoty MSP, které se soustředí na své problémy – to otevírá velké pole pro banky – pokud se nebudou chovat příliš konzervativně –  k uchopení či získání zákazníků pro menší úvěry v kombinaci s dalšími nástroji k prověřování firem (ČMZRB, dotační tituly, aktivity Digitálních inovačních hubů, center inovací a plánů rozvoje). Vhodnost takových multikriteriálních přístupů může bankám otevřít zajímavý podíl na trhu v prostoru digitální transformace.
Foto: pixabay.com
Zdroj: AMSP ČR