Na tvrzení, že lidé nad šedesát pět let patří do kritické skupiny, jsem alergický

Rozhovor s JANEM PIRKEM, českým kardiochirurgem, přednostou Kardiocentra IKEM.
Proč jste se stal kardiochirurgem? Co vás k tomu vedlo?
Kardiochirurgem jsem se stal shodou okolností. Původně jsem chtěl dělat kardiologii, tak jako můj tatínek, tento obor se mi velice líbil. Ale řízením osudu jsem se dostal po promoci na chirurgické oddělení Nemocnice v Nymburce a tam mi pan primář řekl: „ Hele, jak si jednou řízneš, tak už toho nenecháš.“ A měl pravdu.
Srdce je pro mnohé spjato s různými i romantickými představami. Co pro vás znamená srdce?
Srdce pro mne znamená úžasný orgán, v jehož „údržbě“ se stále zdokonalujeme.
V roce 1991 jste provedl v IKEM první transplantaci srdce. Jak se od té doby změnila česká kardiologie?
Toto tvrzení je trošičku zavádějící. Transplantaci srdce provedl první v ČR prof. Firt v IKEMu v roce 1984, já jsem je začal dělat jako operatér, nikoliv jako asistent, v roce 1991. Ale pokud chcete vědět, co jsem v této oblasti udělal jako první u nás, tak jsem v roce 2007 udělal první transplantaci bloku srdce a plic. Kardiologie i kardiochirurgie se změnily zcela zásadně. Dnes zachraňujeme životy nemocným, kteří by před třiceti lety zemřeli.
Jak velký vliv mají v současnosti nové technologie a digitalizace na rozvoj oboru kardiologie, operace a léčbu pacientů?
Nejen nové technologie a digitalizace, ale i vývoj nových léků, znamenal v kardiochirurgii stejně velký pokrok, jako v ostatních oblastech našeho života. Takže ohromný.
Jak vidíte současnou koronavirovou pandemii? Jaký je váš názor na roušky?
Současnou koronavirovou pandemii vnímám jako nový typ chřipky a jako takovému se i  k tomu chovám. Nemoc jsem prodělal a je to trochu odlišný typ chřipky od té „klasické.“ Já sám jsem tu „klasickou“ chřipku prodělal před čtyřmi lety a byla asi sto krát horší, než Covid. Myslím si, že pozitivní v nošení roušek bude to, že až budeme mít závažnou rýmu či chřipku, tak si zvykneme nosit více roušky a nebudeme prskat na okolí.
Jako jeden z prvních jste řekl, že by se lidé měli promořit, aby právě tyto protilátky získali. Stojíte si stále za tímto názorem?
Musím přiznat, že ten výraz promoření je poněkud nešťastný. Měl jsem spíše použít termín „plošná imunizace.“ Což je naprosto totéž, ale zní to lépe. Nejen já, který jsem to řekl již 5. března, ale říká to dnes již řada „odborníků“ na tuto oblast. Prostě pokud tady ten virus je, tak buďto bude účinná a neškodná očkovací látka anebo musíme imunitu získat proděláním této nemoci.
Vy sám jste COVID-19 prodělal. Co vám tato zkušenost dala do života?
Zkušenost z toho je, že skutečně tato viróza může mít u jednotlivých pacientů různé příznaky, ale procento zemřelých na ni není vůbec větší, než procento zemřelých na „klasickou“ chřipku. Nemluví se příliš o tom, že s tou „klasickou“ chřipkou zemře u nás dva tisíce lidí ročně, což Covid zatím zdaleka nedosahuje.
Jak vidíte současné české zdravotnictví? Je schopné odolat většímu počtu nakažených? Kde je hranice, kdy už by to bylo hodně složité?
Naše zdravotnictví jako celek vidím velice kladně. Zejména je to v jeho dostupnosti pro každého občana této země. A procento nemocných, kteří vyžadují hospitalizaci, je velice malé a těch, kteří vyžadují intenzivní péči, je zcela mizivé, takže jsem přesvědčen o tom, že to naše zdravotnictví zvládne.
Jak vidíte současnou politickou situaci v souvislosti s COVIDem?
Myslím si, že těmi opatřeními a hlavně jejich prezentací určité politické kruhy vzaly Covid do svého předvolebního boje.
Největší strach mají lidé spadající do kritické skupiny, jako třeba ti nad šedesát pět let nebo nemocní. Co byste jim doporučil?
Na tvrzení, že lidé nad šedesát pět let patří do kritické skupiny, jsem alergický. Kalendářní věk totiž vůbec nic neříká o tom, jestli je člověk kriticky ohrožený, či nikoliv. Rozhodující je věk biologický. Znám některé padesátníky, kteří jsou podstatně více ohroženi, než někteří osmdesátníci. A my dobře víme, že mezi tu ohroženou skupinu patří obézní pacienti, nemocní s diabetem, s chronickou obstrukční chorobou bronchopulmonální, event. vysokým krevním tlakem či některými autoimunitními onemocněními.  A je to jedno, jestli jim je čtyřicet nebo osmdesát. Já bych doporučil, ale nikoliv těm nad šedesát pět let, ale těm kriticky ohroženým, aby skutečně se chránili tak, aby infekci nedostali. A to, že to v létě prodělá co největší množství jinak zdravých, mladých lidí, u kterých to proběhne jako běžné nachlazení, je ta nejlepší obrana a vznik hráze proti tomu, aby nemohla vzniknout těžká epidemie, která by tu ohroženou skupinu nakazila.
Mluví se také o tom, že díky strachu a stresu bude naopak velký nárůst kardiovaskulárních chorob a onkologicky nemocných lidi. Co si o tom myslíte, bude to opravdu tak? 
Samozřejmě, že stresová situace, pokud se jedná o stres tzv. škodlivý, tzn. disstres, je to nejhorší, co můžeme pro sebe udělat. U organismu vystavěnému tomuto velkému stresu, dochází ke snížení imunity, obranyschopnosti, a tím se člověk stává náchylnější ke vzniku nemoci a špatnému průběhu.
Jak by se měla podle vás zvyšovat imunita lidí a chránit se před kardiovaskulárními chorobami?
Imunita lidí by se měla zvyšovat tím, co v současné době provádí Olympijský výbor.  Velkou kampaní za otužování se a pohybování se, nejlépe sportovat.
Sám velmi aktivně sportujete, máte za sebou mnoho dálkových závodů v běhu a v jízdě na běžkách, dokonce jste třináctkrát běžel i maraton. Říká se, že pro zdravé srdce jsou dobré sklenka červeného vínka denně a sport. Vidíte to také tak?
K tomu není co dodat. Jenom to, že je úplně jedno, jestli si dáte sklenku červeného, bílého či růžového vína. A sport samozřejmě je dobrý pro celý organismus, nejen pro srdce.
Co je vaší opravdu srdcovou záležitostí? Co vás nejvíce potěší?
Řekl bych, že mám zhruba tři srdcové záležitosti. Je to moje rodina, práce a sport.
Děkuji za rozhovor.
Foto: archiv Jana Pirka