Úředníci se zase začínají k lidem chovat jako vrchnost

jedna maminka, když jsme tak debatovali o bytnějící státní správě. Vyrazilo mi to dech. Na otázku, z čeho ona platí ty odvody, se mi dostalo odpovědi, že přece z výplaty. Ano, jistě. Ovšem na tu výplatu vybere stát od nás podnikatelů. A taky na výplatu učitele školy, kam děti státních úředníků chodí, nebo na plat lékaře, který jim vyoperoval slepé střevo. K tomu si připomeňme, že neustále roste i počet tzv. státních pojištěnců, tedy dětí, seniorů, matek na mateřské, dnes jich je šest milionů. Co se týče konkrétně státní správy, ta pod touto vládou narostla o dalších třicet tisíc míst. Zejména kvůli kontrolním hlášením a EET.
U vědomí těchto čísel je ale mnohem více znepokojující ona dikce, která se v úřednickém kléru začíná šířit. Při našem nedávném rozhovoru si na to stěžoval Radomil Bábek, předseda Asociace podnikatelů a manažerů, nebo třeba předseda Libertariánského institutu Roman Kříž. Oč jde? Podnikatelé si stěžují, že se k nim úředníci chovají v lepším případě přehlíživě, arogantně, v tom horším případě k nim přistupují minimálně jako k sprostým podezřelým. Přitom právě milion podnikatelů a 1,8 milionu jejich zaměstnanců na provoz státní správy vydělává. Tedy, ono je to přesně naopak, než si čeští byrokraté myslí. Podnikatelé jsou ta vrchnost, suverén v této debatě. Respektive, měli by být. Nejsou.
Vysvětlení? Snadné. Současná socialistická vláda přijala řadu tvrdých opatření, která dohromady vytvářejí ve společnosti obrázek, že podnikatelé jsou veskrze zloději a je potřeba je hlídat. A tato vláda také vybavila úředníky možností tvrdých postihů. A úředníci je využívají v míře až nemravné. Vůbec mi nejde do hlavy například zátah finančáků na farmářském trhu v Rosicích na Chrudimsku z konce května, oficiálně monitoring stánků s maloobchodem a kontrola dodržování zákona o elektronické evidenci tržeb. Podle reportéra Denik.cz se na trzích „nacházelo asi sto stánků, a to převážně s prodejem sadby a potravin“. Po sedmnácti kontrolních nákupech pokutovali sedm prodejců, kdy celková výše pokut byla 34 tisíc. To je v průměru 4857 korun na jednu pokutu. To je 17 % průměrné mzdy v Česku, která ale třeba v Pardubickém kraji je nižší. Nepřiměřené na první pohled, takhle si vyšlápnout na prodejce ředkviček. Ze všeho nejvíc to připomíná dráby z pohádky Pyšná princezna: „Uhlíři, zaplať!“
Zaujal mě i post na Facebooku Martina Kováře: „Cestou ze Sapy zastaveni Celní správou. – Co jste nakupovali? – Nic, byli jsme na polívce. – Dostali jste účtenku? A kde přesně to bylo? – Dostali, ale nesbíráme. – Dejte nám občanky a zkontrolujeme, jestli něco nedlužíte.“ A doplnil to hashtagem: EET, sorry jako, policejní stát, už je líp! Tomu, kdo namítne, že jak prodejce, tak takto šikanovaný občan si může stěžovat. Ano, ale žijeme proto, abychom si krátili život soudní pří nebo správním řízením? Prodejce tu pokutu stejně zaplatit musí, teprve pak se může domáhat neoprávněnosti nebo nepřiměřenosti. Kolik času a peněz za právníka tím utratí? Určitě víc, než je ta pokuta. Nebo ti pánové, co byli v Sapě na polévce a tohle berou zatím jen jako velmi nepříjemné setkání se zástupci státu, hodné facebookového statusu? A tohle přesně úředníci vědí. Do toho se tu rozmáhá nešvar hnusného bonzáctví, tedy lidiček malých, co ochotně spolupracují s jakýmkoli režimem. O svátku, kdy měly být obchody zavřeny, hned na „horkou“ linku volaly desítky lidí, aby udali obchod, kde právě nakoupili. Nebo hned po půlnoci, kdy padl zákaz kouření, volali udavači na policii.
Je nechutné, co se tu děje a co tato vláda svými kroky pustila ven z bažiny. Přitom ještě před pár lety, za pravicových vlád, se zdálo, že úředníci konečně pochopili, kdo je jejich skutečný chlebodárce. Učili se skloňovat sousloví – proklientský přístup. Sice jim to zkraje nešlo přes ústa, ale klima se pozvolna měnilo. Dnes už jsou zase zpátky na svých původních pozicích, které tu u úřednického kléru desetiletí budoval komunistický režim. Ano, ten zákonem prohlášený za protizákonný a zavrženíhodný. Občan sešněrovaný zákazy, příkazy, pokutami, strachem z policie a úřadů, strachem o vzdělání dětí, zadušený ve svém rozletu a kreativitě. Zastavil jsem se po poledni na polévku u Houbaře, dříve v jakoukoli denní a večerní dobu bzučící holešovické hospodě. Seděl jsem tam okolo druhé sám, o výčep se opíral znuděný číšník se zachráněným zdravím, ospalá atmosféra odpolední školní jídelny. Skoro jsem se bál, že když tu polévku nedojím, kuchařka nebo dozor mě vrátí „dokud to nedojím, co by za to děti ve Vietnamu daly“. A tam přesně nás socialisté chtějí mít. Podle nich jsme nesvéprávné malé děti, které je potřeba vést. A úředníci tu jejich ideu velmi ochotně uchopili. Jeden z Newtonových zákonů ale říká, že každá(!) akce vyvolává stejně silnou reakci. Takže, bacha na nás, páni úředníci.