Jsme na tom tak dobře, že parlament může věnovat hromadu času a úsilí malichernostem? Nejsme. Přesto nás čeká rozhořčená hádka o zcela nepodstatné věci, jakými jsou Istanbulská úmluva, či LGBT manželství.
Ta první nijak nepomůže v boji s násilím na ženách, to druhé už je vyřešeno a není důvod se o to přít, natož si nadávat. Jenomže především liberální politici potřebují mít své symboly, ukázat že bojují se “zlými” konzervativci – a je to pro ně možná důležitější, než reálné problémy země.
Je hloupé, když se politika dělá kvůli tomu “jak to vypadá” a ne, jaké to doopravdy je. Bohužel, v moderní masové demokracii (či mediokracii) je takový přístup čím dál častější. I v rámci této obecně pokleslé veřejné debaty představuje ovšem válka o Istanbulskou úmluvu a homomanželství extrém. Jenomže evidentně přináší liberálním stranám výsledky. Zatímco konzervativcům kvůli nepřesvědčivým výkonům vlády při snižování deficitu, inflace a podpoře ekonomického růstu klesají preference, oni jsou “na svém”.
Poslední průzkum Medianu to ukázal jasně. Piráti, STAN a TOP 09 mají výsledky na úrovni voleb. Stejně jako SPD. Ale ODS a KDU-ČSL ztratily šest procent a ANO si o šest procent polepšilo. Nelze přeceňovat jeden výsledek, nicméně i výsledky jiných agentur ukazují, že voliči se přesouvají od SPOLU k hnutí Andreje Babiše. Není to překvapení, jsme uprostřed volebního cyklu, země má objektivně těžké problémy a kabinet je nezvládá úplně dobře. Není však obvyklé, aby za to utrpěly škodu jen některé vládní strany.
Nakonec je na tom koalice ještě dobře, pád preferencí mohl být v této chvíli daleko větší. Ale podívejme se na něco jiného. Mezi voliči konzervativců a liberálů je podstatný rozdíl. Ti první pragmaticky trvají na reálných výkonech, druhým hodně záleží na symbolech. Příznivci ODS a KDU-ČSL jsou naštvaní, že strany neplní, co od nich očekávali. Elektorát Pirátů, STAN a TOP 09 je evidentně méně náročný a spokojí se s tím, že ti “jejich” se rvou za pro život marginální, leč emocionálně vypjatou progresivistickou agendu.
Všichni, kteří hlasovali pro někoho z pětikoalice, určitě oceňují zásadový postoj k ruské agresi na Ukrajině. Akorát, že voliči ODS a KDU-ČSL to považují za samozřejmost, za kterou občanské demokraty a lidovce neodmění (tvrdě by je vytrestali, kdyby jednali jinak). Ale pro ty, co si vybrali Piráty, STAN a TOP 09, je to důvodem k velkému nadšení a neustálému jásání, jak je dobře, že už nevládne Andrej Babiš (kdyby se na to dívali s chladnou hlavou, tak by museli uznat, že ani on nebyl nějak proruský).
Symbolické pojetí politiky se ovšem nejvíce negativně projevuje právě na kulturních válkách. Nakonec lze chápat, když je člověk hrdý na to, že jeho země prokazuje velkou vůli k obraně civilizačních hodnot. Jakási mezinárodní smlouva nebo detaily úpravy manželství už nemají takový náboj. Ale čeští liberálové o ně bojují se stejným zápalem, jako polští konzervativci proti Putinovi. Ostatně jeho režimem “argumentují”, když ty, kteří mají legitimně jiný politický názor, posílají šmahem do Ruska.
Konzervativci si byli dobře vědomi, že na “bioetických” otázkách se s liberály neshodnou. Chtěli je uložit “k ledu”, aby se nevyvolávaly zbytečné rozbroje uvnitř koalice a neoslabovala vláda v čase, kdy musí řešit složité úkoly. Bohužel, pro liberály je ona symbolická rovina natolik důležitá, že bez jakékoli diskuse a pokusu o domluvu jednostranně předložili brutální zákon, který úplně ruší manželství muže a ženy a nahrazuje ho svazkem “dvou osob“. A stejně tak si vyvzdorovali, aby kabinet poslal Istanbulskou úmluvu k ratifikaci.
Zde je třeba poznamenat, že snaha neprojednávat oba návrhy byla od konzervativců laskavost. Mají totiž v parlamentu většinu a mohli je rychle zamítnout. Jenže liberálové spustili prudkou difamační kampaň, v níž napadali konzervativce, že Istanbulskou úmluvu a homomanželství “brzdí”. Výsledek známe. Sněmovna musí věnovat hromadu času a úsilí nesmyslům, místo aby se poslanci zabývali reálnými penězi a ekonomikou. Pravda, význam ve skutečném světě to nakonec má: liberálové neztrácejí preference.
Co se týká LGBT svazků, tam konzervativci místo smetení ze stolu (což by bylo rychlé) přišli s velkorysým kompromisem, podle kterého mají gayové a lesby získá stejná práva a povinnosti, jaké mají muž a žena v manželství a k tomu se nově umožní, aby druhý z páru adoptoval dítě toho prvního. Jen se to nebude jmenovat manželství, homosexuální páry nezískají nárok na přednostní osvojování a nepovolí se jim surogátní mateřství (tedy plození dětí cizí ženou na objednávku). Liberálové však pokračují v útočné kampani.
U Istanbulské úmluvy nejsou úpravy textu možné. Do právní řádu by přinesla genderovou ideologii. Nechrání biologické ženy, ale každého, kdo se za ženu prohlásí. Tvrdí, že mužské násilí není podmíněno rozdíly ve fyzickém pohlaví, ale naučenými “genderovými rolemi”. To je pro konzervativce nepřijatelné. Například by dle této úmluvy nešlo postihnout zmlácení opravdové ženy mužem v ženských šatech (což už se stalo). Na tyto útočníky by se převýchova od “stereotypů” nevztahovala, protože se přece identifikují jako ženy.
Až se bude někdo ptát, proč se politici více nevěnují problémům země, tak jedním z důvodů je, že progresivisté trucovitě tlačí svoji agendu, i když vědí, že pro ni nemají většinu. Když je jim u LGBT svazků nabídnuta fér dohoda, jež řeší všechny skutečné praktické problémy gayů a leseb, obviní názorové oponenty z diskriminace a proruských postojů. Pak se diví, že mnozí začínají preferovat příští vládu složenou z konzervativců a hnutí ANO. S tím by alespoň bylo možné dohadovat se o ekonomice, ne o kulturních válkách.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Zdroj: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
