Po letech amerických sankcí se Venezuela vrací na světový ropný trh. Tři supertankery už opustily pobřeží země s největšími prokázanými zásobami ropy na planetě. Jenže za návratem černého zlata nestojí triumf Caracasu, ale dohoda s Washingtonem – a ta mění pravidla hry způsobem, který by ještě před rokem nikdo nečekal.
Když embargo padne, tanky se vyprazdňují
Státní energetický gigant PDVSA konečně může znovu dýchat. Po měsících, kdy plné skladovací nádrže a zakotvené tankery paralyzovaly produkci, se situace dramaticky mění. V listopadu 2025 Venezuela těžila 1,16 milionu barelů denně. Pak přišel problém: nebylo kam s ropou. V lednu 2026 produkce spadla na pouhých 880 tisíc barelů. Teď se kohoutky znovu otevírají.
První dva supertankery, každý s 1,8 milionu barelů na palubě, vypluly v pondělí. Třetí následoval vzápětí. Podle zdrojů blízkých PDVSA jde pravděpodobně o první dodávky v rámci dohody o padesáti milionech barelů mezi Caracasem a Washingtonem. Jeden z tankerů míří na Bahamy, další destinace zůstávají zatím utajené.
Pikantní je, že o venezuelskou ropu se mezitím rozpoutal skutečný závod – jak to nenápadně pojmenovali Němci. Globální obchodní domy Trafigura a Vitol získaly minulý týden americké licence k jednání o venezuelské ropě. Kdo rychleji jedná, ten víc vydělá.
Země s největšími zásobami a nejmenší produkcí
Venezuela disponuje prokázanými zásobami přesahujícími 303 miliard barelů – zhruba 17 procent celosvětových rezerv. Víc nemá nikdo. Přesto země v roce 2025 vytěžila v průměru jen něco přes 900 tisíc barelů denně. V sedmdesátých letech, než prezident Carlos Andrés Pérez znárodnil ropný průmysl a založil PDVSA, to bylo několikanásobně víc.
Dlouhodobý nedostatek investic, špatné řízení, korupce a mezinárodní sankce proměnily kdysi prosperující průmysl v trosky. Odborníci odešli, infrastruktura chátrá, technologie zastaraly. Obnova produkce na úroveň sedmdesátých let by si podle odhadů vyžádala investice kolem deseti miliard dolarů ročně po dobu celého desetiletí. PDVSA na to sama nemá.
Washington přebírá kontrolu – a nikoho se neptá
Tady vstupuje do hry Washington. V lednu 2026 převzaly Spojené státy faktickou kontrolu nad venezuelským ropným průmyslem. Ministerstvo energetiky a Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv diktují podmínky. Venezuela sice exportovala i do Číny a dalších zemí, ale pod tíhou sankcí. Teď se trh otevírá – ale pod dohledem USA.
Paradox? Rozhodně. Venezuela má suverénně největší zásoby ropy na světě, přesto nemůže volně rozhodovat o jejich využití. Nejistota ohledně toho, kdo má v zemi reálnou kontrolu, může vést až k úplnému zastavení vývozu. A zvýšení těžby? To s největší pravděpodobností povede k výraznému nárůstu emisí uhlíku – což v době klimatických závazků zní jako další nepříjemná pointa. Takže Venezuela znovu těží. Ropa teče, peníze (možná) taky. Ale pro koho vlastně?
Zdroj info: n-tv.de
Autor: Josef Neštický
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
