Ministr kultury Oto Klempíř minulý týden představil návrh, který by od ledna 2027 zrušil koncesionářské poplatky. Česká televize a Český rozhlas by místo toho dostávaly peníze přímo ze státního rozpočtu. V pondělí obě instituce odpověděly společným prohlášením, v němž varují před oslabením své nezávislosti. Není to přehnaná reakce – jde o zásadní změnu principu, na kterém veřejnoprávní média stojí od roku 1991.
Méně peněz, víc nejistoty
Podle návrhu by televize měla dostávat 5,74 miliardy korun ročně, rozhlas 2,07 miliardy. To je zhruba o miliardu méně, než kolik televize letos získá z poplatků, rozhlas by přišel o více než 400 milionů. Vláda to prezentuje jako modernizaci, média jako demolici.
Koncesionářské poplatky měly zajistit jednu věc: když občané platí přímo, média se jim odpovídají – ne vládě, ne parlamentu. Přímé financování ze státního rozpočtu tento princip boří. Co když příští rok vláda rozhodne, že peněz bude ještě méně, jako to dělá na Slovensku? Co když se financování stane nástrojem vyjednávání o obsahu?
Dary od těch, o nichž informujete
Návrh počítá s tím, že média veřejné služby budou moci přijímat dary, granty a příspěvky třetích osob. Televize a rozhlas v tom vidí průlom do své nezávislosti. Představte si, že část rozpočtu závisí na příspěvcích firem nebo obcí. Jak těžké by bylo kriticky informovat o těch, kdo vás financují?
„Takové ustanovení otevírá možnosti vlivu dárců na obsah vysílání,“ varují obě instituce. Mají pravdu. Veřejnoprávní média nemají mít základ ve shánění peněz, ale na pevném, transparentním a předvídatelném financování.
Nezávislost na papíře
Vláda tvrdí, že nový zákon výslovně garantuje nezávislost a zakazuje zásahy státních orgánů. Premiér Andrej Babiš označil obavy za „nesmysl“. Televize a rozhlas ale argumentují, že návrh definuje nezávislost „zmateně a nejednoznačně“.
Nestačí napsat do zákona, že média jsou nezávislá. Důležitější je, jak je to v praxi zajištěno. Když každoročně rozhoduje parlament o konkrétní částce, média se stávají zranitelnými vůči politickým tlakům. To není paranoia – to je zkušenost z jiných zemí, kde přímé financování ze státního rozpočtu postupně oslabilo nezávislost veřejnoprávních médií.
Reforma bez koncepce
Obě média ve svém prohlášení píšou, že vládní návrh „nepřináší promyšlenou koncepci ani deklarovanou modernizaci, ale mnoho nejasností v elementárních otázkách“. Kritizují také, že návrh „odsunuje do pozadí publicistiku“ – tedy právě tu část vysílání, která je pro demokratickou společnost klíčová.
Zarážející je, že reforma takového významu přichází s rozpočtovým škrtem a bez širší debaty o tom, jakou roli mají veřejnoprávní média v digitální éře vlastně hrát. Místo koncepce dostáváme úsporné opatření zabalené do rétoriky modernizace.
Otázka zní jinak
Tohle není spor o technické detaily financování. Je to debata o tom, zda chceme média, která mohou svobodně informovat a kontrolovat moc, nebo média, která budou každoročně vyjednávat o svém přežití s těmi, o nichž mají informovat.
Současný systém možná není dokonalý. Ale přímé financování ze státního rozpočtu může být začátkem postupného oslabování nezávislosti. A pak už nejde jen o to, kdo platí – ale kdo rozhoduje.
Zdroj info: TASR
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
