Většina analýz a komentářů se zabývá existujícími problémy. Což o to – nejsou malé a nevypadá to, že by ze dne na den zmizely. Energetika se proměnila ve válečné pole. Bojuje se o zdroje, o distribuční sítě a hlavně o ceny. Inflace cení zuby a bezpečnostní situace je horší než kdy jindy.
Přesto má většina evropského obyvatelstva – včetně nás – stále méně vyloženě existenčních starostí. Poslední dvě generace vyřešily obrovské množství problémů a potlačily nutnost těžké manuální práce na minimum. Není už zdaleka tak nutná v domácnosti, ale ani ve stavebnictví, v zemědělství či v průmyslu. Skutečná dřina (ve srovnání s minulými generacemi) se už skoro nevidí. Máme v mnoha ohledech velkou svobodu – víc volného času, lepší tělesnou kondici a koneckonců i peníze, za které si můžeme koupit více zboží a služeb. Odpovídá tomu i změna struktury ekonomiky – daleko více kapacit se soustředí na služby a využití volného času. K zajištění základních životních potřeb společnosti už není potřeba tak velký podíl práce jako před 50 lety. Úžasný pokrok nastal i v podmínkách života zdravotně postižených spoluobčanů, v možnostech výchovy a vzdělávání dětí a mládeže; zlepšilo se životní prostředí, a tak bychom mohli pokračovat, rozhlížejíce se kolem sebe ve městech i na vesnicích. Před 50 lety by nás dnešní rychlé počítače, mobilní telefony, internet, e-shopy, rychlá a spolehlivá auta nebo třeba jednorázové plenky fascinovaly jako zázrak. Koneckonců antibiotika máme k dispozici také jen něco málo přes 50 let.
Průměrný věk dožití je dnes přes 76 až 82 let (u mužů a žen). Lidé v tomto věku pamatují, jak se do práce vstávalo před svítáním, jak se pracovalo do tmy, včetně sobot, a jaká to mnohdy byla dřina. Jak děti umíraly na nemoci, které dnes léčíme tabletou. Telefon byl po drátech, ne každý ho měl, čísla se vytáčela na ciferníku a kdo telefon neměl, musel do budky na ulici. Jinak se psaly korespondenční lístky, posílaly pohlednice, dopisy a případně telegramy. Telefony do ciziny přepojovaly spojovatelky. Televize byla vzácná, černobílá, pralo se na valše a nádobí se mylo v dřezu. Rodiče dnešních seniorů zažili dvě světové války, hlad, špínu, infekce a pandemie. To vše ještě v polovině minulého století doznívalo.
Přesto nepřevládá pocit spokojenosti, ba právě naopak – máme starosti, které dřív nebyly… ale mnohé z nich jsou řešitelné. Víme, co bychom měli dělat, jen to bohužel zatím neděláme. Během několika posledních let nastoupila do běžného života lidí umělá inteligence. Zatím se jí jen ptáme a ona nám odpovídá: vysvětluje neznámé pojmy, diagnostikuje choroby, doporučuje jídelníčky a radí, jak s čím zacházet. Když o to stojíme, pomůže nám s receptem na svíčkovou i s programem v počítači. Do hry ale vstupují další a další generace a nyní i celý nový druh – tzv. agentní umělá inteligence, která funguje jako inteligentní osobní agent, jenž už nejen odpovídá na otázky, ale přijímá úkoly a plní je. Může za vás sledovat zprávy v médiích, vybere vám dovolenou, objedná letenky, hotely či trasy na kolo – a to vše podle vašich preferencí. Sežene vám práci, opraváře na okno, může hospodařit s vašimi penězi, hlídat termíny a dělat spoustu dalších, víceméně otravných činností – stačí dát pokyn. Takového agenta si už dnes lze stáhnout do mobilu a nebude trvat dlouho, kdy si naši agenti budou věci vyřizovat mezi sebou.
Tyto novinky většinou vyvolávají obavy, ale ve své podstatě jde o další krok k ještě svobodnější a lepší budoucnosti – a je to nezadržitelné. Určitě není dobré s pokrokem zápasit, lepší je se na něj připravit. Za zamyšlení ovšem stojí, proč neřešíme současné problémy tak, jak by se řešit daly. Víme například, že v ČR je přes 6 tisíc obcí a že je to nesmyslně mnoho. Už prostá generativní umělá inteligence dokáže vyprodukovat řadu pádných argumentů, proč počet obcí snížit, jaký počet by byl optimální a jak to postupně provést, které zákony změnit a jak rozprostřít pravomoci státní správy, aby fungovala levně a efektivně. Víme spoustu dalších věcí, ale chybí k nim – jak se říká – politická síla a politická vůle. Na tu zatím žádný vynález nemáme a ani není nic na obzoru.
Leda! Leda by umělá inteligence získala všeobecnou autoritu jako jakýsi „centrální mozek lidstva“. Mohlo by se mu zadat ukončení válečných konfliktů, udržení ekologické a energetické rovnováhy, řešení rostoucích dluhů a koneckonců i optimalizace státní správy. Není pochyb o tom, že by šlo o vyvážené a realistické projekty. Jak to ale vypadá, žádná inteligence nemá dostatek autority, abychom se podle ní dokázali řídit. Ani lidská genialita na to nestačí, natož počítače. Je to trochu škoda, ale pořád platí to, co je v titulku – žijeme v krásné době!
Autor: Martin Švehla
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
Martin Švehla
Po absolvování VŠE v Praze nastoupil jako ekonomický redaktor zpravodajství Československé televize (ČsT), poté byl 10 let mluvčím ČNB, v letech 2003 – 2007 se vrátil do České televize (ČT) jako obchodní ředitel a ředitel vnějších vztahů, odtud přešel jako viceprezident do Citibank CZ; od roku 2010 vyučuje též na Vysoké škole finanční a správní (VŠFS), publikuje v periodickém tisku, je autorem několika knih včetně překladů z němčiny a angličtiny.
