Tallinn blokuje vstup bývalým ruským vojákům a tlačí na Brusel, aby udělal totéž. Bezpečnostní nutnost, nebo přehnaná paranoia? A co ti, kdo z fronty utekli?
Estonsko letos odmítlo vstup zhruba 1 300 lidem s jedním společným jmenovatelem: bojovali za Rusko proti Ukrajině. A malá pobaltská země nechce, aby to byla jen její starost. Na stole leží návrh, který by celou Evropskou unii zavřel před bývalými ruskými vojáky — natrvalo, i dlouho poté, co boje na Ukrajině utichnou.
„Nemůžete dovolit, aby lidé, kteří páchají zločiny, znásilňují ženy, zabíjejí děti a civilisty na bojišti, přišli do Evropy,“ říká estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna. Jeho slova jsou ostrá: „Nemůže existovat cesta z Buči do Bruselu.“
Bezpečnost, nebo morálka?
Estonsko argumentuje hlavně bezpečností: veteráni prý můžou sloužit ruským tajným službám jako sabotéři nebo špioni. „Jsem si jistý, že Putin tyto lidi do Evropy tlačí,“ varuje Tsahkna. „A rozhodně tu nebudou jen pracovat a platit daně.“
Druhý argument je morální. Kdo se podílel na válce plné zdokumentovaných zvěrstev — mučení v Buči, útoky na civilisty, masové hroby — nemá co dělat na evropské půdě. Estonsko definuje „ex-bojovníky“ široce: od regulérních vojáků přes mobilizované muže až po žoldáky z Wagnerovy skupiny.
Návrh poprvé zazněl v lednu na schůzce ministrů zahraničí EU. Kaja Kallasová, šéfka unijní diplomacie a bývalá estonská premiérka, ho podpořila — a v březnu se přidalo 25 členských států. Brusel má do června připravit konkrétní kroky.
Co s těmi, kdo utekli?
Jenže plošný zákaz má háček. Rusko od roku 2022 mobilizovalo snad 300 tisíc mužů — mnohé násilím. Desítky tisíc utekly, i když jim hrozí patnáct let za mřížemi. Podle Mediazony jich padlo nejméně 18 tisíc. Zbytek čeká na propuštění, nebo už je doma.
Ministr obrany Hanno Pevkur odmítá obavy, že by zákaz postihl i ty, kdo bojovat nechtěli. „Než vstoupili do armády, měli šanci utéct,“ tvrdí. Jenže právě Estonsko patřilo mezi země, které v roce 2022 prohlásily, že útěk před mobilizací není důvod pro azyl.
Joris van Bladel, vojenský sociolog z bruselského institutu Egmont, varuje před přehnanou reakcí. „Tito lidé představují rizikovou skupinu — pro Rusko i pro nás,“ říká. Podle ruského investigativního média Novaja Gazeta bylo nejméně 6 procent demobilizovaných vojáků odsouzeno za trestné činy v Rusku, včetně více než 900 vážných deliktů jako jsou vraždy.
Přesto van Bladel zdůrazňuje, že hlavní dopad bude domácí. „Je to problém i pro nás, ale upřímně — ne v míře, kterou Tallinn naznačuje. Nebezpečí spočívá v tom, že to vyvolá paranoiu a budeme v každém Rusovi a každém veteránovi vidět potenciální hrozbu.“
Paradox na hranici
Ruští aktivisté upozorňují, že trestání dezertérů místo jejich podpory odrazuje další vojáky od útěku. A situace na hranicích je absurdní: muž, který dostal povolávací rozkaz, byl nejprve zastaven na ruské hranici, pak se dostal do Běloruska — a tam mu v Minsku zakázali nastoupit na letadlo dál. V tomto bodě se Putin a jeho kritici shodnou: nikdo nechce, aby tito lidé odešli.
Estonsko mezitím pokračuje ve vlastní linii. V lednu zakázalo vstup 261 ruským bojovníkům, v únoru dalším 1 073. Litva slibuje totéž. A Brusel má do června předložit celoevropské řešení.
Chrání Evropa svou bezpečnost, nebo si buduje novou frontu — tentokrát na vlastních hranicích?
Zdroj info: Politico.eu
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
