Když Hormuz zavře brány, Moskva otevře sklady

Když chybí ropa, ideologie ustupuje

Konflikt na Blízkém východě zasáhl jihovýchodní Asii tam, kde to bolí nejvíc: u čerpacích stanic a na polích. Region, který se po desetiletí spoléhal na dodávky energie a hnojiv z Perského zálivu, se najednou ocitl v situaci, kdy musí hledat alternativy – a rychle. Ceny ropy Brent vyskočily během března o 59 procent a překročily 115 dolarů za barel. To není jen číslo v ekonomických zprávách, to je reálná hrozba pro země, kde se většina populace živí zemědělstvím a kde je benzín politicky citlivé téma.

Indonéský prezident Prabowo Subianto proto v dubnu zamířil do Moskvy. Výsledek? Dohoda na dovoz až 150 milionů barelů ruské ropy. Filipíny, tradiční americký spojenec, v březnu přivítaly první ruský tanker po pěti letech. Vietnam obnovil zájem o dříve podepsanou smlouvu s Ruskem na výstavbu jaderné elektrárny. Thajsko jedná o dodávkách močovinových hnojiv.

Když Kaja Kallasová, šéfka unijní diplomacie, na setkání s ministry zahraničí zemí ASEAN v Bruneji apelovala, aby region „viděl celkový obraz“ a nekupoval ruskou ropu, protože tím financuje válku na Ukrajině, její slova zřejmě dopadla na tvrdou půdu. Přinejmenším tvrdší, než si v Bruselu představovali.

Putin jako silný muž – a dodavatel

Rusko má v jihovýchodní Asii překvapivě dobrou pověst. Průzkum ukázal, že více než polovina respondentů v Indonésii a Vietnamu si přála ruské vítězství ve válce na Ukrajině. Studie Pew Research Center z loňského roku zjistila, že 64 procent Indonésanů má na Rusko příznivý názor – ve srovnání s 48 procenty pro Spojené státy.

Jak to? Putin je v mnoha zemích jihovýchodní Asie vnímán jako lídr, který se nebojí postavit Západu. Tento obraz „silného muže“ rezonuje v řadě zemí regionu. Rusko je navíc vnímáno jako přátelské k muslimům kvůli podpoře Palestiny – čečenské války a sovětská invaze do Afghánistánu jsou dávno zapomenuty.

Realita je ale složitější. Rusko nemá ekonomickou ani vojenskou sílu Spojených států nebo Číny. Jeho rostoucí závislost na Pekingu může některé země, zejména ty s teritoriálními spory v Jihočínském moři, odradit od hlubší spolupráce – zvlášť pokud jde o nákup zbraní.

Dočasná výjimka, trvalý problém

Americké rozhodnutí z března dočasně pozastavit sankce na ruskou ropu mělo zvýšit nabídku na globálním trhu. Výjimka byla v polovině dubna prodloužena o dalších třicet dní po tlaku asijských zemí, včetně Filipín a Indie. Jestli Washington výjimku prodlouží znovu, může to zásadně ovlivnit ochotu asijských zemí dál nakupovat ruskou ropu.

Energetická krize má ale ještě jeden rozměr: jadernou energetiku. Rusko, významný hráč v globálním jaderném průmyslu, už podepsalo smlouvy s Myanmarem a Vietnamem. Další země v regionu přehodnocují svou energetickou strategii – hledají diverzifikaci, obnovitelné zdroje, ale i stabilní partnery. Moskva se snaží prodat příběh o sobě jako „spolehlivém a stabilním partnerovi pro potravinovou a energetickou bezpečnost“.

Ideologie versus pragmatismus

Válka s Íránem a uzavření Hormuzského průlivu vytvořily pro Rusko nečekanou příležitost. Rekordní ceny energie a dočasné výjimky ze sankcí přinesly Moskvě miliardy dolarů a posílily její tvrzení, že západní snaha o mezinárodní izolaci selhala.

Pro Indonésii mají dohody s Ruskem symbolický význam. Potvrzují politiku neangažovanosti a vysílají signál Západu i Washingtonu, že Jakarta nebude tancovat podle cizích not. Pro Moskvu je zase důležitý hlas Indonésie v mezinárodních fórech – OSN, G20, BRICS – kde Jakarta podporuje narativ, že válka na Ukrajině je „problém západního světa“. V červnu se v Kazani uskuteční společný summit Ruska a ASEAN k 35. výročí vztahů. I kdyby se tam nedohodlo nic podstatného, bude to výrazná symbolická příležitost pro Putina: důkaz, že Rusko má partnery.

Jihovýchodní Asie neřeší ideologickou otázku. Řeší praktický problém: jak udržet ekonomiku v chodu, když tradiční dodavatelé vypadli ze hry. A Rusko je prostě po ruce – s ropou, plynem, hnojivy i jadernou technologií. Ale co se stane, až se Hormuz znovu otevře?

Zdroj info: The Guardian

Autor: Petr Poreba

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT