Bratislava se 24. dubna obrátila na Soudní dvůr EU v Lucemburku s žalobou proti unijnímu nařízení RePowerEU, které postupně odstavuje dovoz ruského plynu a ropy. Slovenský premiér Robert Fico označil rozhodnutí Bruselu za „energetickou sebevraždu“ a tvrdí, že postup přijetí byl protiprávní. Za hlasitou rétorikou se ale skrývá prozaičtější problém: Slovensko má s Gazpromem smlouvu do roku 2034 a hrozí mu, že bude platit za plyn, který nedostane.
Když se smlouva s Moskvou nevyplatí
Nařízení RePowerEU, přijaté v lednu, stanovuje úplný zákaz dovozu ruské ropy od listopadu 2027. Pro Slovensko, které ještě v roce 2025 získávalo 86 % své ropy z Ruska, jde o citlivou záležitost. Země patří spolu s Maďarskem k nejzávislejším členským státům EU na ruských energiích – Budapešť podala podobnou žalobu už dříve, byť není jasné, jak se k případu postaví nová maďarská vláda.
Ficova vláda argumentuje, že energetický zákaz je ve skutečnosti sankčním opatřením, které vyžadovalo jednomyslný souhlas všech členských států. Brusel však nařízení přijal jako obchodněpolitické rozhodnutí, k němuž stačila kvalifikovaná většina. „Jsme znepokojeni způsobem, jakým bylo toto nařízení přijato,“ uvedl Fico s tím, že postup „narušuje rovnováhu pravomocí v EU a oslabuje postavení členských států.“
Právní spor, nebo politické divadlo?
Slovenská žaloba se opírá o stejnou argumentaci jako maďarská: pokud jde o sankce, musí rozhodovat všichni. Pokud o obchod, stačí většina. Brusel zvolil druhou cestu – a Bratislava tvrdí, že tím obešel pravidla. Mluvčí slovenského ministerstva spravedlnosti Barbora Škulová dodala, že takový postup „může narušit rovnováhu kompetencí v rámci Evropské unie.“
Za právnickou argumentací ale stojí i pragmatický kalkul. Slovensko má s Gazpromem platnou smlouvu až do roku 2034. Pokud bude muset respektovat unijní zákaz, riskuje, že bude dál platit – jen bez dodávek. Soudní spor Ficovi poskytuje čas. Slovensko hodlá žádat i o pozastavení implementace nařízení do vynesení konečného rozsudku.
Kdo zaplatí účet za rozvod s Ruskem?
Energetická politika EU vůči Rusku je od začátku války na Ukrajině v permanentním napětí mezi strategickou nezávislostí a ekonomickou realitou. Zatímco většina členských států postupně diverzifikovala dodávky, Slovensko a Maďarsko zůstaly na ruských energiích. Fico mluví o „ideologickém rozhodnutí“ Bruselu, ale realita je prostší: Bratislava nemá připravené alternativy a čas se krátí.
Soudní dvůr v Lucemburku tak bude muset rozhodnout, zda Brusel skutečně obešel pravidla, nebo zda Slovensko jen hledá cestu, jak si udržet kontrakt s Moskvou. Odpověď může trvat měsíce, možná roky. Mezitím má Fico čas vyjednávat, Brusel má čas tlačit – a Gazprom má smlouvu. Je tohle opravdu o právních principech, nebo jen o tom, kdo zaplatí účet za rozvod s Ruskem?
Zdroj info: Kyiv Independent
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
