Politici vám slíbí kde co. Zvýšit výdaje a snížit deficit. Zdvojnásobit výdaje na obranu a nedělat dluhy. To vše při stejných či dokonce nižších daních. Jejich řeči krutě narážejí na realitu. Občané se obvykle neumějí těmto lžím a nesmyslům bránit. I proto, že bývají zabaleny do spousty vzletných a nic neříkajících slov.
Přitom v obecné rovině není těžké se v tom vyznat, vlastně stačí znát obyčejnou trojčlenku. Jde totiž o hru velkých čísel, jíž nakonec rozumí každý. Když se mu to jasně přeloží – a právě to teď udělám…
Státní rozpočet je sice obrovský – jeho výdaje odpovídají sumě, kterou utratí za běžnou spotřebu všichni občané dohromady – ale řídí se stejnými principy, jako domácnost (tedy měl by…). To znamená, že když vím, kolik mám k dispozici a kolik nutně musím zaplatit, snadno si zjistím podmínky, kdy se dostanu k vyrovnanému hospodaření. Pro další úvahy jsou zásadní tato čísla: mandatorní (tedy povinné) výdaje, růst investic do obrany, k němuž jsme se zavázali a příjmy, s nimiž může vláda počítat.
Výchozí situace je takováto: Plánovaný deficit 310 miliard, tedy zhruba 3,5 % HDP, na obranu míří pouze 1,78 % HDP, mandatorní výdaje spolykají plných 96 % příjmů. Kdybychom zítra měli splnit cíl 3,5 % HDP na obranu, rozpočtový schodek se rázem přehoupne přes pět procent hrubého domácího produktu. To už je pořádný bumbrlíček. Nicméně pořád je to méně, než zasekli „sekyru“ v roce 2021 Andrej Babiš s Alenou Schillerovou, kdy se schodek přiblížil k sedmi procentům hrubého domácího produktu.
První, co asi napadne každého, je osekat povinné výdaje. Ano, to je přímo nutnost. S pouhými čtyřmi procenty příjmů, které vládě zůstanou pro vlastní rozhodování, by nevyšla ani rozpočtově daleko odpovědnější sestava, než je tato. Takže si pišme za prvé: najděme druhého Miroslava Kalouska, který zarazí nesmyslné rozhazování a dokáže, co on, tedy aby mandatorní výdaje klesly někam k 80 % příjmů. Což znamená, že kabinetu z nich nezůstane pouhá pětadvaceti, ale pětina.
Díky reformám „zlého“ ministra financní v čase světové krize mohla následující Sobotkova vláda, která nastoupila po volbách v říjnu 2013, dosáhnout v roce 2016 historického přebytku 1,28 % HDP. Ne, že by šetřila, snažila se naopak utrácet jak mohla, ale „velká čísla“ byla díky Kalouskovi na její straně. S 20 % příjmů, která zbudou po zaplacení povinných účtů, se hospodaří daleko snadněji, než s pouhými 4 %. Pravda, ten výsledek byl možný i proto, že na obranu vydal kabinet hubených 0,98 % HDP.
Vezměme si tehdejší stav za základ. Určitě si nikdo nemyslí, že za socialisty Sobotky lidé vybírali popelnice a důchodci umírali hlady. Ne, žilo se nám už tehdy dobře a penze výrazně rostly. Teoreticky jsme tehdy mohli dát armádě 2,25 % HDP a měli bychom vyrovnaný rozpočet. (Což je velmi slušné, když si vezmeme, že Babišův kabinet plánuje schodek ve výši 3,5 % HDP a obrana se musí spokojit s pouhými 1,78 % HDP.) I tak by pořád jeden a čtvrt procentního bodu do 3,5 % HDP na zbraně chyběl. Kde ty peníze sebrat?
Jednou možností je dále osekat mandatorní výdaje. K tomu by se však sotva našla politická vůle. Vždyť formálně pravicová Fialova vláda je dokonce nechala nerušeně dále růst (neboť nezměnila valorizační schémata, jež mají tento nepříjemný efekt) a s tou Babišovou to bude spíše horší, než lepší. Vždyť kdybychom se měli (postupně) dostat aspoň na parametry nastavené Kalouskem, musely by se povinné náklady snížit v dnešních cenách o 320 miliard korun. Zní vám to neuvěřitelně? No, jo, no…
Ta 4 % z příjmů, jež zbývají vládě k utracení dle její vůle, činí mizerných 80 miliard. S tím by nevyšel nikdo. Kdyby šlo o 20 %, dostáváme se na 400 miliard. Což je solidní. Mimochodem by to vymazalo obludný schodek 310 miliard korun. Pokud by se nezvýšily jiné výdaje. Jenže my potřebujeme víc pro armádu. Přesně o 40 miliard korun, abychom se dostali na 2,25 % HDP, jež by šlo dát za Sobotky. Čili by chybělo 30 miliard (protože 10 miliard by měl kabinet přebytek, kdyby snížil mandatorní výdaje o 320 miliard korun).
Vidíme tedy, že Babišova vláda utrácí více než Sobotkova, a to nejen na povinných výdajích. Dejme tomu, že máme u moci někoho rozumnějšího. I tak by se ale po maximální snaze, osekání mandatorních výdajů na 80 % a omezení plýtvání u dalších položek dostal při vyrovnaném rozpočtu na těch 2,25 % HDP investic do obrany. Kdyby kabinet chtěl ještě ušetřit těch jeden a čtvrt procenta, to by tedy opravdu musela být parta pravicových střihounů formátu argentinského prezidenta Mileie. Spíš by se musely zvýšit daně.
Není populární říkat, že lidem a firmám zvednete jejich odvody do státní pokladny. Ale kde vzít potřebných zhruba 110 miliard korun ( v dnešních cenách) a nekrást? Přímo se nabízí jedno řešení: vrátit superhrubou mzdu (respektive příjmy, o než rozpočet přišel). Ekonomové už tedy varovali, že jde o populistický krok, který pomůže jen nejbohatším zaměstnancům a bude prakticky nemožné zalátat vzniklou díru ve výši 1,3 – 1,5 % HDP. Právě tolik peněz hledáme, abychom mohli splnit závazky jež jsme přijali v NATO.
Takže si to shrňme: snížit vládní spotřebu na úroveň za Sobotky, mandatorní výdaje na výši po Kalouskových reformách a zvýšit daně aspoň o 1,3 % HDP. Pak lze mít vyrovnaný rozpočet a dávat na obranu 3,5 % HDP. Pokud politici slibují, že vše zařídí „bezbolestně“, neříkají pravdu. Vždy se bude muset škrtat – a někde hodně. O to víc, pokud utahování berních šroubů zůstane tabu. Parametry, jež jsem uvedl, jdou samozřejmě měnit. Ale jen tak, aby součet stále zůstával nula.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
