Péter Magyar sliboval Maďarsku návrat do Evropy. Po dubnových volbách, které jeho straně Tisza přinesly ústavní většinu, však přichází realita: plán na ukončení závislosti na ruské energii počítá s horizontem až od roku 2035. A to je problém – nejen pro Brusel, ale i pro samotné Maďarsko.
Když geografie slouží jako alibi
„Nikdo nemůže změnit geografii; Rusko a Maďarsko tu zůstanou,“ prohlásil Magyar krátce po svém volebním vítězství. Věta, která by mohla pocházet přímo z úst Viktora Orbána. Nová vláda sice mluví o změně kurzu, ale v energetice zatím spíše pokračuje ve stopách svého předchůdce.
Čísla jsou neúprosná. Mezi lety 2021 a 2025 vzrostl podíl ruského plynu na maďarském dovozu z 60 na 90 procent, u ropy dokonce z 61 na 93 procent. Maďarsko je dnes jednou z posledních zemí EU, která stále využívá výjimku z unijního zákazu dovozu ruské ropy přepravované ropovody. Zatímco Česko nebo Bulharsko se od ruských dodávek odpoutaly, Budapešť svou závislost jen prohlubovala.
Přitom alternativy existují. Chorvatský ropovod Adria může podle provozovatele Janaf zásobovat maďarské i slovenské rafinerie. V případě plynu pak Maďarsko může využít chorvatský LNG terminál na ostrově Krk nebo rumunsko-maďarský interkonektor. Technická infrastruktura je na místě – chybí politická vůle ji využít.
Politická vůle jako hlavní překážka
„Technická proveditelnost není omezením. Omezením je politická vůle,“ říká Tsvetomir Nikolov z Center for the Study of Democracy. Orbánova vláda nejenže v roce 2021 uzavřela s Gazpromem dlouhodobou smlouvu, ale vytvořila kolem ruských dodávek celý systém provázaných zájmů.
Maďarská energetická společnost MOL sice na zlevněné ruské ropě ušetřila desítky milionů eur měsíčně, ale maďarští spotřebitelé z toho neměli výrazný prospěch – ceny pohonných hmot byly v roce 2025 vyšší než v Česku, které se přitom ruské ropy zbavilo. Místo toho se kolem ruských dodávek vytvořila síť zprostředkovatelů s vazbami na Orbánův okruh – od švýcarské MET Group až po offshore struktury typu Normeston Trading SA s dlouhodobými vazbami na ruský Lukoil.
Střet s Bruselem na obzoru
Maďarský plán počítá s rokem 2035. Evropská unie chce ukončit dovoz ruského plynu už v listopadu 2027. Tento rozpor může Magyara postavit před nepříjemnou volbu: buď zrychlí, nebo riskuje konflikt s Bruselem – a tím i ohrožení odblokování zmrazených evropských fondů.
Orbánova vláda společně se Slovenskem napadla unijní plán na ukončení ruských dodávek u Evropského soudního dvora. Pokud bude Magyar v žalobě pokračovat, jeho rétorika o návratu do Evropy rychle narazí na realitu. A pak je tu ještě jaderná elektrárna Paks II, kterou staví ruský Rosatom. Tisza slíbila projekt „přezkoumat“ – což zní spíše jako odkládání rozhodnutí než jako jasný postoj.
Co z toho plyne?
Magyar vyhrál volby s příslibem návratu Maďarska do evropského mainstreamu. V energetice ale zatím volí postupný přístup, který příliš nepřipomíná zásadní změnu kurzu. Možná jde o pragmatismus, možná o opatrnost. Nebo jen o pokračování starých vzorců pod novým vedením.
Přinejmenším jedna věc je jistá: pokud chce Magyar dokázat, že jeho vláda je skutečně jiná než Orbánova, musí v energetice přidat na tempu. Rok 2035 je prostě příliš vzdálený – a Evropa nebude čekat.
Zdroj info: The Kyiv Independent
Autor: Petr Poreba
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
