Aktuálně:

Čtvrtina evropské elektřiny pochází z jaderných zdrojů

30.12.2022, Autor: red

0 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 50 votes, average: 0,00 out of 5
Čtvrtina evropské elektřiny pochází z jaderných zdrojů

V roce 2021 vyrobilo 13 členských států EU s jadernou výrobou elektřiny 731 701 gigawatthodin (GWh) jaderné elektřiny (+7 % oproti roku 2020; +48 189 GWh). To představuje více než 25 % celkové výroby elektřiny v EU.

Jaderná energie tak zůstává klíčovou součástí evropského energetického mixu, navzdory dlouhodobým plánům Evropské komise.

Největším výrobcem jaderné energie v EU v roce 2021 byla Francie (52 % celkové výroby jaderné energie v EU; 379 361 GWh), následovaná Německem (9 %; 69 130 GWh), Španělskem (8 %; 56 564 GWh), Švédskem (7 %; 52 965 GWh) a Belgií (7 %; 50 326 GWh). Na těchto pět zemí připadá dohromady více než 83 % celkového množství elektřiny vyrobené v jaderných zařízeních v EU.

V roce 2021 bylo ve 13 členských státech EU s výrobou elektřiny z jádra v provozu celkem 106 jaderných reaktorů, což je méně než 109 na začátku roku 2020. 

Graf: Produkce jaderné elektřiny (2017–2021)

                                                           Zdroj: Eurostat

Francie zůstala členským státem EU nejvíce závislým na jaderné elektřině, která v roce 2021 představovala 69 % veškeré elektřiny vyrobené v této zemi. Dalšími dvěma členskými státy EU s více než polovinou elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnách byly Slovensko (52 %) a Belgie (51 %). Na opačném konci spektra se nacházelo Nizozemsko (3 %), Německo (12 %) a Rumunsko (19 %). 

Bezjaderná budoucnost?

Navzdory svému velkému podílu na evropském energetickém mixu se s jadernou energií v budoucnosti spíše nepočítá. Alespoň ne v energetické taxonomii, která slouží jako návod pro investory v tomto odvětví a určuje, které zdroje lze počítat mezi udržitelné.

Tento trend lze mimo jiné pozorovat i na výše uvedených statistikách, které ukazují klesající počet jaderných reaktorů. Důvod k optimismu jistě nepřidává ani skutečnost, že druhým největším producentem jaderné elektřiny je Německo, které dlouhodobě deklaruje svůj záměr opustit tento zdroj energie.

Trend by však mohl zvrátit rozvoj malých modulárních reaktorů, které by umožnily rychlejší budování jaderné infrastruktury, a i snížení variabilních nákladů v případě budování nových bloků. Průkopníkem v této technologii je pak kromě Francie i Česká republika.

FILIP BLAHA, analytik CETA

Foto: Pixabay

Zdroj: CETA


Sdílet
Hodnotit
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars

Doporučujeme

Gazprom se vrací k zisku. Platí ho ruští občané

01.05.2026, Autor: Josef Neštický

Ruský plynárenský gigant Gazprom vykázal za první čtvrtletí čistý zisk 147,54 miliardy rublů. Nejde však o zázrak trhu, ale o výsledek razantního zdražení plynu pro domácnosti. Zatímco Evropa se od ruského plynu odpojuje, Kreml přesouvá účet za ztráty na vlastní občany.

Eurozóna na křižovatce: když válka přináší stagflaci místo růstu

01.05.2026, Autor: Josef Neštický

Ekonomika eurozóny v prvním čtvrtletí vzrostla jen o 0,1 procenta – tedy zhruba polovičním tempem oproti konci loňského roku a výrazně méně, než se čekalo. Dubnová inflace přitom vyskočila na 3 procenta. Ekonomové tomu říkají stagflace – a právě ta teď drží Evropu v kleštích. Za vším stojí válka s Íránem, která od března znovu roztáčí energetickou krizi a vrací kontinent do situace, kterou si pamatuje z roku 2022. Jenže tentokrát startuje z mnohem slabší pozice.

Írán stojí Evropu půl miliardy eur denně– a nic za to

30.04.2026, Autor: Josef Neštický

Šedesát dní konfliktu v Perském zálivu přišlo EU na 27 miliard eur – a nedostali jsme za to ani kapku ropy navíc. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve středu ve Štrasburku uvedla číslo, které by mělo evropské politiky probudit: válka v Íránu stojí Unii téměř 500 milionů eur denně. Za nic.

Rusko nemá lidi. A to je problém, který se nedá vyřešit mobilizací

30.04.2026, Autor: Josef Neštický

Když šéfka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová v dubnu 2026 prohlásila, že Rusko zažívá „bezprecedentní nedostatek pracovních sil“, nebyla to jen ekonomická statistika. Bylo to přiznání, že válka na Ukrajině doslova vysává z ruské ekonomiky to nejcennější – lidi. A na rozdíl od tanků nebo raket se lidé nedají jen tak „vyrobit“.

Když Hormuz zavře brány, Moskva otevře sklady

29.04.2026, Autor: red

Zatímco Evropa varuje před nebezpečím ruské ropy, Indonésie podepisuje smlouvu na 150 milionů barelů, Filipíny vítají první tanker z Ruska po pěti letech a Thajsko vyjednává o hnojivech. Válka s Íránem uzavřela Hormuzský průliv – a otevřela dveře Vladimiru Putinovi do jihovýchodní Asie.

Kryptoměny jako platební brána pro nepřátelské agenty: Jak digitální peníze mění tvář špionáže

29.04.2026, Autor: Marek Hájek

Představte si člověka, který dostane nabídku na sociální síti: namalovat graffiti na konkrétní budovu za pár tisíc korun. Jednoduchá práce, rychlé peníze v kryptoměnách, žádné otázky. Co netuší? Že právě označil cíl pro ruskou rozvědku. Vítejte v éře „agentury proxy" – světě, kde špionáž funguje jako zakázková práce na objednávku a kryptoměny slouží jako neviditelná platební brána.

Polsko na hraně: dluh míří ke kritické hranici

28.04.2026, Autor: Marek Hájek

Polská vláda má na stole dva dokumenty, které by měly naznačit cestu z fiskální pasti. Veřejný dluh země letos poprvé výrazně překročí práh 60 procent HDP a deficit sektoru veřejných financí se usadil na úrovni 6,8 procenta. Varšava tak nejen zůstává v unijní proceduře nadměrného deficitu, ale její fiskální situace se dál zhoršuje.

Svět zbrojí jako nikdy předtím. A není to náhoda

27.04.2026, Autor: red

Svět loni utratil téměř 2,9 bilionu dolarů za armády, zbraně a vojenskou infrastrukturu – rekordní částku, která navazuje na trend jedenácti let nepřetržitého růstu. Čísla ze Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) ukazují, že planeta se cítí nejméně jistá za celé poslední dekády. A platí za to stále víc.

Rusko má víc vojáků. Proč přesto nevyhrává?

27.04.2026, Autor: Josef Neštický

Sedm set třináct tisíc ruských vojáků na frontě. Číslo, které by mělo rozhodovat. Jenže generál Oleksandr Syrskij, vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil, mluví o něčem jiném – o tom, že dynamika války se trvale změnila. A že rok 2025 byl přelomový. Jak je možné, že armáda s menšími zdroji dokáže čelit takové přesile?