Možným řešením týkajících se negativních externalit v energetice dominuje snaha regulovat množství produkovaných skleníkových plynů. Ať už skrze systém obchodovatelných emisních povolenek anebo prostřednictvím vyrovnávací uhlíkové daně.
Finanční prostředky vybrané skrze tento systém pak mohou být použity na rozšiřování sítě obnovitelných zdrojů energie. Tento mechanismus samotný však přináší řadu negativních externalit a jeho fungování by mohl efektivněji nahradit systém plošných daňových úlev.
Nejčastějším argumentem proti systému emisních povolenek nebo uhlíkových daní může být nedostatek znalostí na straně regulátora. Úředníci jednoduše nemohou nikdy 100 % odhadnout přesnou výši společenských nákladů nebo optimální množství produkce skleníkových plynů, která je pro společnost žádoucí. Mohou pouze činit odhady, které budou více či méně nadstřelené nebo podstřelené a v důsledku tak nutí trh produkovat neoptimální množství.
I kdyby však regulátoři nějakým zázrakem odhalili způsob, jak společensky optimálně regulovat produkci nečisté energie, nastává druhý problém. Konkrétně při převedení vybraných prostředků do udržitelných zdrojů, nebo technologií, kam by logicky tyto prostředky měly směřovat (ignorujme situaci, kdy vláda peníze vybrané na emisních povolenkách nebo uhlíkové daní použije na zalepení děr ve státním rozpočtu, neboť tato situace dostatečně ukazuje nedostatky systému). V případě distribuce zdrojů skrze veřejnou sféru totiž vznikají dodatečné náklady na provoz tohoto systému, výběr zdrojů a také jejich distribuci. Všechny tyto činnosti pak ukrajují z celkového vybraného koláče a činí systém méně efektivním.
Nechme trh žít a on nechá žít nás
K tomuto systému byrokratické zátěže a neefektivní alokace zdrojů však existuje alternativa. Alternativa, která přeskočí zbytečné mezikroky, a i bez proaktivních státních zásahů, dokáže zároveň omezit produkci uhlíku a zvýšit množství využívaných obnovitelných zdrojů. Alternativou je volný trh, tedy trh nezatížený daněmi, které zbytečně vytváří tzv. ztrátu mrtvé váhy a zabraňují efektivnímu fungování cenového mechanismu. Jistě, svět bez daní je nereálné si představit, nicméně je alespoň žádoucí odstranit vzniklou neefektivitu v oblastech tak klíčových jako je energetika.
Právě odstraněním, nebo alespoň snížením daní či zavedením zrychlených odpisů v oblasti výzkumu a vývoje do obnovitelných zdrojů můžeme jednoduše akcelerovat vývoj obnovitelných zdrojů a také snížit náklady na pořízení pro samotné tržní subjekty, což povede právě k vyšší dostupnosti a také rychlejšímu rozšíření obnovitelných zdrojů.
Tato filozofie je poměrně akceptovaná i v současném mainstreamovém proudu. Revoluční myšlenkou je ovšem v tomto případě zavedení podobných daňových úlev a zrychlených odpisů i v případě firem vyvíjejících nové technologie v oblasti fosilních paliv. I zde je totiž společensky žádoucí urychlovat vývoj nových technologií, které budou méně společensky škodlivé a více se přiblíží emisním standardům.
Právě podobné důsledky měly Reaganovi daňové a odpisové reformy v USA, které nezamýšleně pomohly k rychlejší adaptaci environmentálně přívětivějších technologií skrze nové investice a vývoj. Skrze tyto politiky se pak dá vyvarovat problémům s neefektivním množstvím, dodatečnými náklady byrokratického systému a zároveň zvýšit adaptaci nových udržitelných technologií.
FILIP BLAHA, analytik CETA
Foto: Pixabay
Zdroj: CETA
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
