Schmarcz: Privatizace není legrace, ale proč utrácet? Služby státu jsou často drahé, pomalé a nefunkční. Digitalizace je odstrašující příklad

Jde momentálně o nejvíce viditelný, nikoli však jediný příklad, že velký a neefektivní stát je drahý, pomalý a neposkytuje občanům kvalitní služby, za které si povinné platí. Je na čase vrátit do hry ideu privatizace jeho agend. Ušetříme a za své peníze dostaneme víc.

Ze státu se stal nenasytný bumbrlíček, který polyká skoro polovinu všeho, co vyprodukujeme, ještě vyrábí obří dluhy, živí hromadu lidí a za to nám pak nabídne co? Chybové hlášení? Samotný erár v této podobě je jedna velká chyba. Předimenzovaný, drahý, zbyrokratizovaný, reguluje všechno a všechny v míře, že sám neví kde všude a neumí si to pohlídat. Když se pustí do nějakého projektu, sice to myslí dobře, leč dopadne to jako vždycky. Jsou výjimky. Vážně ale chceme za dva a půl bilionu něco, co funguje výjimečně?

Jistě, některé funkce stát mít musí. Armádu, policii, či soudy privatizovat nelze. Vše ostatní však ano, nebo aspoň částečně. Brání nám v tom pouze naše mentální nastavení, které je zkrátka socialistické, a to i u nás pravičáků. Když však vidíme argentinského prezidenta Javiera Mileie, jak strhává z tabule názvy podle něj zbytečných ministerstev – a když se dostane k moci, tak tuto svou ideu naplní – je to čistá radost. Nešlo by i u nás mnohé v eráru zrušit, případně objednávat u soukromníků?

Máme skutečně neúměrný a „neuživitelný“ počet zaměstnanců závislých na veřejných rozpočtech. Rovný milion. Jen na platech nás stojí nějakých půl bilionu Možná ještě horší ekonomické škody vznikají jejich činností. Takové kvantum lidí musíte nějak „zabavit“. Neboli pro ně vyrábíte stále nové agendy, jež ospravedlňují jejich existenci, stojí další peníze a (často zcela zbytečně) otravují život občanům a firmám. Respektive si je oni v pracovní době vyrábějí a vymýšlejí sami. Já říkám: „byrokraté se množí partenogenezí“.

Jak z toho ven? Velký počet veřejných zaměstnanců plodí velké množství agend – a velké množství agend plodí velké množství veřejných zaměstnanců. Tento začarovaný kruh nezmizí v důsledku opatrnické reformy. Musíte ho rozetnout doslova mečem. Prostě říci: polovina veřejných agend a polovina zaměstnanců ven. Teprve až pak můžete cokoli reformovat. Jinak vám všechny návrhy na změny rozstřílejí právě ti, na něž mají dopadnout a jejichž rukama procházejí všechny zákony. Kapři si sami rybník nevypustí…

Milei țo přesně takto provedl. Sotva nastoupil, už škrtal. Strach že štíhlý stát nezvládne plnit své úkoly, není namístě. Bude to naopak. Při takto radikálním kroku se rychle ukáže, co vše erár dělat vůbec nemusí. Tím se ušetří na platech, na provozu – a hlavně půjde o růstový impuls, protože zmizí mrtvá váha neproduktivní byrokracie, jež podnikatelům visí na noze jako koule. Co zůstane, pak poběží hladčeji a určitě půjde řadu služeb „outsourcovat“, tedy objednat u externích komerčních firem.

Typicky jde o digitalizaci. S velkým humbukem Piráty zřízená Digitální a informační agentura draze, pomalu a špatně vyprodukovala místo plastové občanky de facto elektronické ID. Jenže banky už něco takového pro své klienty zřídily dávno. Zadarmo, rychle a navíc to funguje – díky bankovnímu ID můžete podávat daně elektronicky a nemuseli jste čekat na pirátskou e-občanku. Pravda, i díky Portálu občana, který uvedla do chodu ještě vláda Andreje Babiše.

Ano. Leccos se nám v elektronizaci státní správy povedlo. Ivan Langer coby ministr vnitra zprovoznil základní registry, spustil Czech Point či datové schránky (ano existují přes patnáct let, jen je další vlády neuměly využít). Tehdy jsme předběhli západní země EU a byli v digitalizací druzí za Estonskem. Povedlo se to nejen díky přípravě ještě během doby strávené v opozici, ale i proto, že k tomuto obřímu dílu byly přizvány špičkové soukromé společnosti v oboru. Dodnes z toho žijeme. Ale už nejsme premianti.

Náměstkem zodpovědným za implementaci digitalizačního programu byl Zdeněk Zajíček. Dnes prezident Hospodářské komory. Vláda by měla dobře poslouchat, co říká, že by se mělo dál dělat, totiž využít digitalizaci k omezení moci byrokracie a redukci státních agend (ne k jejich posílení, jak předvádějí Piráti). Zná totiž možnosti státní správy i byznysu. Ale i každý trochu zběhlý ajťák vám řekne, že v dnešní době je nesmysl vymýšlet a spravovat vlastní systémy. Pak to dopadne jako s e-občankou či přihláškami na střední školy.

Méně úředníků za méně peněz zvládne díky digitalizaci více úkolů. Přičemž prakticky zmizí prostor pro korupci a buzeraci. Rozhodnou neúplatné stroje dle splnění jasných kritérií, což firmám a občanům ušetří čas a usnadní život. Nikdo je nebude popotahovat, natahovat ruku, požadovat velký díl jejich daní. Samotná digitalizace a umělá inteligence zvládne řídit velkou část agend i navrhnout, které zrušit či privatizovat. Když máte díky elektronizaci vše pod kontrolou, je jedno, kdo práci dělá – hlavně včas, dobře a ne přehnaně draze.

Digitalizace je přesně ten obor, kde je opravdu lepší obrátit se na odborníka, ne na úředníka. Nicméně tohle platí obecně. Podléháme iluzi, že hromadu činností nemůže vykonávat nikdo jiný než stát a jeho byrokraté. Ale právě oni nám ve svém vlastním zájmu tuhle falešnou myšlenku vnucují. Ve skutečnosti vidíme, že soukromé školy, nemocnice, dálnice či železnice slouží skvěle. Rovněž lze privatizovat velkou část samotné veřejné správy. Špatně fungující úřednické kapry lze nahradit dobře fungujícím stroji. Kdo ale bude porybným?

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz