Každý z nás to zná – den za dnem běžíme na autopilota, myšlenky se honí hlavou a často se přistihneme, že vidíme jen to špatné. Podle terapeutů a nejnovějších výzkumů může tento stav bránit vnímat radost a naději. Jak se z tohoto kolotoče vymanit?
Mentální autopilot: Neviditelný nepřítel v naší hlavě
Představte si, že váš mozek funguje jako auto, které jede po známé trase. Bez přemýšlení, bez zastavení, jen automaticky. Tak funguje mentální autopilot – stav, kdy se naše myšlenky a reakce řídí zažitými vzorci, aniž bychom si to plně uvědomovali. Tento stav je spojen s aktivitou tzv. Default Mode Network (DMN), části mozku, která se aktivuje, když bloudíme myslí nebo se zabýváme sebereferenčním myšlením. Problém je, že v tomto režimu často převažují negativní myšlenky. Přestože přesná data nejsou k dispozici, většina lidí zažívá vtíravé myšlenky, což je globální jev.
V České republice navíc čelíme alarmujícím číslům. Podle dat Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) z roku 2017 zažilo nějakou duševní poruchu přibližně 20 % dospělých, přičemž úzkostné poruchy a deprese, úzce spojené s negativním myšlením, tvoří významnou část. Po pandemii COVID-19 se situace ještě zhoršila – až 40 % žáků devátých tříd vykazuje známky deprese a 30 % trpí úzkostmi. Proč jsme tak náchylní k tomu, že nás mozek táhne dolů? A hlavně – dá se to změnit?
Proč nás mozek sabotuje?
Příčiny mentálního autopilota a automatických negativních myšlenek (tzv. ANTs) jsou hluboko zakořeněné. Z evolučního hlediska je náš mozek nastavený na hledání hrozeb – přežití bylo vždy prioritou. Když se ale tato tendence spojí s moderním stresem a psychosociálními zkušenostmi, často už z dětství, vzniká směs, která nás nutí vidět svět přes černé brýle. Jak ukazují výzkumy, třeba od Aarona T. Becka, zakladatele kognitivně-behaviorální terapie (KBT), tyto myšlenky jsou rychlé, iracionální a dokážou nám zkazit den, aniž bychom si to uvědomili.
V ČR to má navíc konkrétní dopady. Až 15 % dospělých trpí středně těžkou až těžkou depresí či úzkostí, což se projevuje nejen v osobním životě, ale i v ekonomice – vyšší absence v práci, nižší produktivita, rostoucí náklady na zdravotní péči. Není to jen o jednotlivcích, je to problém nás všech.
Řešení na dosah: KBT a mindfulness
Terapeuti i neurovědci se shodují na dvou klíčových přístupech, jak se z autopilota vymanit. První je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která pomáhá identifikovat a měnit dysfunkční myšlenkové vzorce. Výzkumy ukazují, že KBT posiluje prefrontální kortex, část mozku odpovědnou za emoční regulaci, a snižuje reaktivitu amygdaly, centra strachu. Druhým pilířem je mindfulness, neboli všímavost – technika, která nás učí být plně přítomní v daném okamžiku bez hodnocení. Podle studií snižuje aktivitu DMN a pomáhá nám vystoupit z kolotoče negativních myšlenek.
A co na to praxe? Jak uvádí terapeuti, klíčem je uvědomit si, kdy náš mozek „obviňuje a vyhýbá se“, a aktivně proti tomu zakročit. Jednoduché cvičení, jako je zhluboka dýchat a zaměřit se na přítomný okamžik, může být prvním krokem. Nebo si zkusit zapisovat negativní myšlenky a ptát se: „Je to opravdu pravda?“ Takové techniky nejsou jen teorie – jsou podložené desetiletími výzkumu, od dob Aarona T. Becka v 60. letech až po současné neurovědní studie.
Technologie: Pomocník, nebo past?
V roce 2025, kdy píšeme tyto řádky, hrají v boji proti mentálnímu autopilotu stále větší roli technologie. Aplikace nabízející cvičení KBT či mindfulness jsou na dosah ruky, a dokonce i umělá inteligence začíná pomáhat s personalizovanou terapií. Zní to jako budoucnost? Možná. Ale je tu i stín – přílišné spoléhání na digitální nástroje může oslabit naše vlastní kritické myšlení. Jak daleko jsme ochotni zajít, než si uvědomíme, že skutečná změna musí přijít zevnitř?
Co nás čeká?
Pokud se podíváme dopředu, lze očekávat, že výzkum neuroplasticity – schopnosti mozku měnit svou strukturu a funkce – přinese ještě účinnější a personalizované přístupy k terapii. Na základě trendů, které sledujeme, se dá předpokládat, že digitální nástroje budou stále více integrovány do tradičních metod, jako jsou KBT a mindfulness. Zároveň roste důraz na osvětu – čím dříve si uvědomíme, jak náš mozek funguje, tím lépe se můžeme bránit jeho negativním vzorcům.
Na druhou stranu, pokud se situace v ČR nezlepší, hrozí nám negativní scénář. Bez dostatečné intervence může pokračovat růst nákladů na zdravotní a sociální péči, a co víc, můžeme přijít o to nejcennější – schopnost radovat se ze života. Není to trochu paradox? Máme všechny nástroje, abychom změnili své myšlení, a přesto je tolik z nás stále uvízlých v autopilotu.
Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT
Autor: Marek Hájek
Zdroj info: NUDZ, CNBC