Jaké jsou průměrné mzdy v České republice v květnu 2025 a proč se tak liší podle profesí či regionů? Data ukazují rostoucí příjmy, ale také přetrvávající nerovnosti – ať už mezi IT specialisty a prodavači, nebo mezi Prahou a Karlovarským krajem. Pojďme se podívat, co za tím stojí a kam směřujeme.
Když čísla mluví: Kolik Češi vydělávají?
Mzdy v České republice v květnu 2025 dosahují průměrné hrubé měsíční hodnoty 46 557 Kč, což představuje nárůst o 7,2 % oproti předchozímu roku. Tento růst naznačuje, že ekonomika je na vzestupu, což se odráží i v našich příjmech. Nicméně, průměrná mzda může být zavádějící, protože medián, který lépe vystihuje běžnou mzdu, je nižší – 40 482 Kč. Rozdíly mezi muži a ženami jsou stále patrné, s mediánem 42 893 Kč pro muže a 37 824 Kč pro ženy, což ukazuje na přetrvávající genderové nerovnosti.
Podle dat z Českého statistického úřadu (ČSÚ) jsou nejvyšší mzdy v IT sektoru, financích a manažerských pozicích, kde se platy pohybují mezi 55 000 a 100 000 Kč měsíčně. Na opačném konci mzdového spektra se nacházejí administrativní pracovníci, prodavači a nekvalifikovaní dělníci, jejichž příjmy často začínají na minimální mzdě 20 800 Kč a málokdy přesáhnou 40 000 Kč. Zdravotníci a učitelé se pohybují někde uprostřed, s platy mezi 40 000 a 70 000 Kč. Rozdíly nejsou jen o profesi, ale i o místě – v Praze si vyděláte v průměru přes 55 000 Kč, zatímco v Karlovarském kraji sotva 40 000 Kč.
Rosteme, ale ne všichni stejně
Při pohledu zpět zjistíme, že mzdy v České republice rostou již několik let. V roce 2020 byla průměrná mzda kolem 34 611 Kč, což znamená, že za pět let jsme si polepšili o více než třetinu. Oproti loňsku je růst sice mírnější, ale stále patrný. Tento růst však není rovnoměrný. Zatímco IT sektor a technické profese rostou rychle, odvětví jako maloobchod nebo pohostinství se pohybují jen těsně nad minimální mzdou. Důvodem je vysoká poptávka po kvalifikovaných pracovnících v některých oborech, zatímco jinde je konkurence mezi zaměstnanci vysoká.
Legislativní změny v roce 2025, jako zrušení zaručené mzdy v soukromém sektoru, přinesly nové výzvy. Ve veřejné sféře zůstala zaručená mzda zachována, ale i tam se mění pravidla kategorizace profesí. Minimální mzda se zvýšila na 20 800 Kč, což je dobrá zpráva pro ty na spodku mzdového žebříčku. Otázkou však zůstává, zda to stačí na pokrytí rostoucích životních nákladů.
Proč ty rozdíly? Příčiny pod drobnohledem
Co způsobuje tyto rozdíly? Je to jako skládačka – každý kousek má svůj význam. Za prvé, náročnost a specializace práce. IT specialista, který musí znát několik programovacích jazyků, logicky vydělá víc než prodavač, jehož práce vyžaduje méně specifických dovedností. Za druhé, nedostatek pracovníků. V oborech jako IT nebo zdravotnictví je poptávka po lidech tak vysoká, že zaměstnavatelé jsou ochotni platit víc, jen aby někoho našli. A za třetí, regionální rozdíly. Praha a Středočeský kraj jsou ekonomickými tahouny, kde jsou vyšší náklady na život, a tedy i vyšší mzdy. Naopak v Karlovarském nebo Ústeckém kraji je ekonomika slabší, což se odráží i v peněženkách.
Genderová nerovnost má kořeny v sociálních stereotypech – ženy častěji pracují v hůře placených oborech, jako je vzdělávání nebo sociální péče, a mají méně příležitostí k postupu na manažerské pozice. Přidejte k tomu daňové zatížení a odvody, které omezují prostor pro vyšší mzdy, a máte recept na přetrvávající rozdíly.
Co to znamená pro nás všechny?
Rostoucí mzdy jsou samozřejmě dobrou zprávou – zvyšují životní úroveň a podporují spotřebitelskou poptávku, což pomáhá ekonomice. Ale je tu i druhá strana mince. Regionální nerovnosti vedou k tomu, že lidé z chudších krajů migrují do Prahy, což zvyšuje tlak na bydlení a infrastrukturu. Genderové rozdíly zase prohlubují sociální napětí a brání skutečné rovnosti příležitostí. A pro firmy? Rostoucí mzdové náklady mohou znamenat nižší konkurenceschopnost, zvlášť v odvětvích, která jsou citlivá na cenu práce.
Zrušení zaručených mezd v soukromém sektoru navíc přináší nová rizika. Na jednu stranu to dává zaměstnavatelům větší flexibilitu, na druhou stranu to může vést k větším mzdovým rozdílům a slabší pozici zaměstnanců při vyjednávání. Jak ukazují data, tato změna může být obzvlášť problematická pro méně kvalifikované pracovníky.
Kam směřujeme? Výhled do budoucna
A co nás čeká? Podle predikcí by průměrná mzda mohla do roku 2030 překročit 65 000 Kč, což by znamenalo pokračování růstu tempem 5–6 % ročně. Reálný růst po započtení inflace by měl být stabilní, ale otázka je, zda se tento růst dotkne všech. Lze odhadovat, že IT, průmysl a zdravotnictví budou dál růst rychleji díky vysoké poptávce po pracovnících. Naopak v nízce kvalifikovaných profesích může růst stagnovat, pokud se nezvýší minimální mzda nebo nezmění daňová politika.
A co nerovnosti? Pokud se nepřijmou cílená opatření, regionální a genderové rozdíly se mohou prohlubovat. Na základě současných trendů se dá předpokládat, že bez silnější role státu a sociálních partnerů se situace sama od sebe nezlepší. Budeme potřebovat nejen vyšší minimální mzdu, ale i podporu vzdělávání a rekvalifikací, abychom zajistili, že růst mezd bude skutečně inkluzivní.
Mzdy jako zrcadlo naší budoucnosti
Průměrné mzdy v České republice rostou, a to je dobrá zpráva. V absolutních číslech jsme na tom lépe než kdy dřív, ale za těmito čísly se skrývají přetrvávající nerovnosti – ať už mezi profesemi, regiony, nebo muži a ženami. Tyto rozdíly nejsou jen statistikou, ale odrazem hlubších strukturálních problémů, které musíme řešit, pokud chceme, aby růst mezd přinesl prospěch všem. Kam směřujeme, záleží na nás – na politických rozhodnutích, na firmách, ale i na tom, jak se jako společnost postavíme k otázkám rovnosti a spravedlnosti.
Foto: Pixabay
Autor: Josef Neštický