Již tento pátek a sobotu budeme volit do Evropského parlamentu. Jako vždy se očekává poměrně malá účast. V tomhle dělají Češi velkou chybu. V Bruselu se rozhoduje o řadě věcí, které pak už doma nemůžeme nijak napravit.
Kromě podmínek migrace, či omezování svobody slova Brusel rozhoduje zejména o klimatické politice. Ta nás dusí už patnáct let. Prosperita a ekonomická síla EU kvůli ní upadá a pokud nedokážeme včas otočit kormidlem, spadneme do hluboké krize. A změnu opravdu nepůjde zařídit z Prahy.
Hlasování je na obecné rovině soupeřením vlády s opozicí, jde o poměřování sil před bojem o Sněmovnu. Nicméně, narozdíl od krajských či obecních voleb, tady jde o mnohem víc. Nerozhodujeme jen o tom, který ze dvou soupeřících táborů získá navrch, ale o budoucnosti nás všech i našich dětí. Ze všech zmíněných problémů, jež jsou tématy evropských voleb, má Zelený úděl nejhorší a nejhlubší dopady. Zejména proto, že škody jsou zde prakticky nevratné. A můžeme jeho vinou oslabit natolik, že už nezmůžeme vůbec nic.
Migrace je aktuálně velkou hrozbou pro bezpečí občanů zemí Unie a jistě ji nemůžeme podceňovat. Ale pořád je tady šance, že se společenství vzpamatuje a jednou se s nelegály z Afriky a Asie vypořádá. Pravda, čím víc se jich mezitím dostane do Evropy, tím to bude horší. Totéž platí o sílících cenzurních snahách. Nicméně stále nám ústava zaručuje svobodu, které se můžeme domoci u soudu. Pokud však dovolíme, aby Green Deal způsobil hospodářskou katastrofu a tím zničil komplexitu civilizace, bude opravdu zle.
Proč jsme tak bohatí? Protože desítky generací našich předků tvrdě dřely a díky svobodě a kapitalismu postupně zvyšovali svůj potenciál, inovovali, produkovali víc a víc, až se malý, na přírodní a lidské zdroje chudý kontinent stal světovou velmocí. Proč nyní chudneme? Protože zatímco ostatní se snaží kopírovat náš úspěšný model, my si sami zavádíme absurdní omezení, plánované hospodářství, dusíme své možnosti, ztrácíme náskok, který jsme měli díky technologiím, čímž vším upadáme do bezvýznamnosti.
Když jsme v roce 2009 poprvé předsedali Evropské unii, naše společenství tvořilo největší trh na světě. Když jsme se k němu předloni dostali podruhé, spadli jsme mezitím na třetí místo za Spojené státy a Čínu. A bude hůř, pokud nedojde ke změně hloupé zelené politiky. Druzí mají jako hlavní ambici zlepšovat život svých občanů. My se snažíme „poroučet větru dešti“. V tom samozřejmě neuspějeme, planetě nijak nepomůžeme, ale sebe zničíme a uvolníme místo chytřejším a životaschopnějším. Opravdu to tak chceme?
K drastickému úpadku síly a moci EU došlo během pouhých patnácti let. Přesně doba, kdy jsme kvůli utopické snaze ochladit planetu napřed rozvrátili energetiku, pak automobilový průmysl a podle poslední aktualizace Green Dealu se chystáme dorazit zbytek. Nesmyslně. Zbytek světa bude dál prudce zvyšovat globální emise, i kdybychom je my měli zítra nulové. Ostatně fosilní paliva tvoří 85 % spotřeby energie a to číslo se vzdor válce s uhlíkem nijak nesnižuje. Cesta je v adaptaci na změny klimatu, ne ve snaze je zastavit.
Tohle už říká i nový šéf Mezivládního panelů pro změny klimatu IPCC James Skea: Přestaňme se strašit klimatickou krizí a investujme do přizpůsobení se. Věřme vědcům. A ne zeleným politikům. Každý máme různé preference, sympatie či antipatie. Někdo jsme na pravici, někdo na levici, někdo podporujeme současnou vládu, někdo tu minulou. Bez ohledu na tyto rozdíly však máme jeden společný národní zájem: zastavit v Bruselu šílenou, nebezpečnou a až přímo genocidní ideologii vtělenou do Green Dealu.
Porovnejme si, co působí jaké škody. Počet úmrtí v důsledku klimatických katastrof (sucha, záplav, požárů, bouří) klesl za století padesátkrát, zatímco emise CO2 naopak patnáctkrát vzrostly. Zato za posledních patnáct let vzrostl hrubý domácí produkt Německa, coby tahouna EU o necelou jednu pětinu, zatímco Spojených států o víc než tři čtvrtiny. Průměrně tedy USA obohatily čtyřikrát rychleji. Schválně uvádím tuto rozvinou zemi, nikoli Čínu, která se zvedá z daleko nižšího základu, tedy snadněji.
Co způsobilo onen propastný rozdíl? Jistěže zásadně odlišný přístup k válce s uhlíkem. (V předešlých patnácti letech rovněž USA rostly o něco rychleji, avšak zdaleka ne šlo o čtyřnásobek, jen o 1,4 násobek.) Potřebujeme zkrátka změnu. Pokud vám na vlastních dětech záleží více než na zelené ideologii, možná se podívejte, jak která strana přistupuje ke klimatu. Samozřejmě, že sliby „všechno zrušíme, jen nás na ně pusťte“, nejsou reálné. Ovšem závazek „zastavme oteplování planety“ je vysloveně hloupý a nebezpečný.
Do Green Dealu už je bohužel zainvestováno ohromné množství politického kapitálu a bambiliony euro. Nejde ho zrušit mávnutím kouzelného proutku. I když věcně by to bylo nejlepší. Ekonomika si podobně jako příroda umí poměrně rychle pomoci sama, jakmile ji člověk přestane ničit. Musíme však brát v úvahu realitu. Pro tak razantní krok nezískáme v orgánech EU většinu. Avšak evropské názorové klima se konečně mění. Šanci uspět mají strany se střízlivějším přístupem. Zelení fanatici se mohou ocitnout v menšině.
Všechny zelené šílenosti musejí projít nejen přes Radu, kde zasedají vlády, ale rovněž přes Evropský parlament. Tohle těleso bylo v minulém období „nejzelenější“. Dokonce více, než Evropská komise. Následujících pět let je možná poslední šancí, jak zastavit pád do propasti bezvýznamnost, slabosti a bídy. Tohle nejsou volby „druhého řádu“. Tohle je zásadní hlasování o naší budoucnosti. Je to na vás. Přijdete a pomůžete zastavit klimatisty, kteří se v Bruselu strašně rychle množí, vlezou do všech institucí a strašně moc škodí?
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
