Schmarcz: Spravedlnost pro všechny, nebo jen pro bohaté? Hrozí, že klienty, jimž přiděluje advokáta stát, nebude mít kdo zastupovat

Právě toto nyní řeší vláda. Sazby pro zastupování chudých u soudu se neměnily od roku 2006. Inflace z nich za tu dobu ukrojila více než 60 %. Reálně hrozí, že pokud se sazby nenarovnají, nebude chtít tuhle práci nikdo dělat. Což by znamenalo jediné – “nemáš peníze, nemáš právo na spravedlnost“. Jistě, “doba je zlá” a ministr financí se zdráhá kývnout na další výdaj ze státní kasy.

Zajišťování obhajoby pro lidi, kteří si ji ze svých peněz nemohou dovolit, je velmi starý institut. V trestním řízení je automatický, ale dochází na něj i v některých civilních a administrativních sporech. Má to velmi rozumný důvod: spravedlnost neplyne automaticky ze zákona, je třeba za ni bojovat. A protože zákony jsou složité a paragrafy zakroucené, tak možnost, že si svá práva odkáže občan obhájit sám, se ve většině případů limitně blíží nule. Potřebuje k tomu službu profesionála. A za tu se samozřejmě platí, protože profesionál se profesi musel naučit, má své náklady, platí daně…

Že vymáhání práva něco stojí, to samozřejmě stát ví velice dobře. Proto si také sám sobě pravidelně zvyšuje soudní poplatky. A to nikoli “jen” o inflaci, ale také jako záměr – aby snížil počet soudních pří, a tím pádem ušetřil. Tím v podstatě přiznává, že chce lidi odradit od toho, aby se soudili, protože je to pro něj drahé. Tomu lze rozumět, jde přece také o naše daně. Jenomže se zapomíná na druhou stranu rovnice. Pro bohatého není problém zaplatit, ať soudu, či za drahého advokáta, ale chudý se může ocitnout na holičkách.

Právní klasici říkají: k soudu se nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek. Tím se však nemyslí, že má vládnout nespravedlnost. Když kabinet nenarovná poplatky za přidělenou obhajobu, zvětší se propast mezi těmi co “na to mají” a těmi, co ne. Možná jste zaznamenali, že advokátka Lucie Hrdá obdržela cenu v soutěži Právník roku za zastupování obětí sexuálního násilí zdarma (“pro bono”). Stát se o ně nestará. Byť “ex offo” je něco jiného, vidíme další důkaz, že když jste na “špatné straně provazu”, v tísni, vláda s pomocí nespěchá.

Proč je takový problém narovnat sazby za právní pomoc? Když se neměnily už skoro dvacet let? Na jedné straně přetrvává představa, že co advokát, to milionář, tak proč zvyšovat nějaké poplatky. Na druhé straně ti, kteří skutečně potřebují pomoc “ex offo” (či “pro bono”) nemají sílu, nejsou organizovaní, nemají žádnou lobby, a tím pádem se nikdo nestará o jejich osud. Nedávno se poslanci zasadili, aby se lidem ulevilo s exekucemi. Díky jim za to. Avšak nezapomínejme, že vláda jim kývla i proto, že ji samotnou to nic nestálo…

Zde by stát musel platit, přičemž argument zní “právníci mají dost”. Ale neplatí to paušálně! Jistě, velké a bohaté firmy se nemusejí zabývat platbami za “ex offo” a obvykle ani nepracují za sazby v tzv. advokátním tarifu, jehož je přidělená obhajoba součástí. Mají dohodnuté smluvní paušály a smluvní ceny. Causy, o něž při zastupování ex offo jde se jich netýkají, ty řeší většinou malé kanceláře či jednotlivci. Bez nich by se mnoho lidí nedovolalo spravedlnosti. Už nyní jich v regionech ubývá a pokud se sazby nezmění, tak se ze seznamů státem přidělovaných advokátů třeba nechají vyškrtnout.

Uvidíme, jak to celé dopadne. Ministr spravedlnosti připravil vyhlášku, která by dlouhá léta zmražené poplatky částečně narovnala. Jak ale bylo řečeno, zbytek kabinetu se na to příliš netváří a zejména ministru financí se nechce platit, byť by šlo řádově o stovky milionů korun, tedy desetiny promile výdajů státního rozpočtu. Kdyby šlo jen o peníze, které klienti vydávají na advokáty, to by asi nebyl takový problém. Ale zvýšení nákladů státu na chudé? Nyní se ukáže, za kolik české vládě stojí spravedlnost. A zda vůbec za něco…

Je přirozené, že tarify ex offo nemohou být tak vysoké, aby uspokojily “orly práva”, velké, slavné a ponejvíce pražské kanceláře. Ty se budou takovými případy zabývat, jen když budou nějak zajímavé, pak poskytnou služby třeba i zcela zdarma (“pro bono”.) Ale pro řadu právníků jsou ex offo případy zajímavé, přičemž platí nepřímá úměra: čím nižší sazby, tím menší výběr advokátů. A tedy menší šance pro nemajetné dovolat se občanských práv. Nejen v trestním řízení. I v civilním mohou stát proti někomu, kdo na hájení svých zájmů má dost peněz a oni ne.

Právo se opravdu nevymáhá automaticky a samo, nelze ho svěřit umělé inteligenci. Rozhodují živí lidé a těm jiní živí lidé musejí předložit argumenty a důkazy. Zájmem vlády by mělo být zajistit, aby každý měl přístup k elementární spravedlnosti. Což stojí peníze. Jak řečeno, stát dlouhodobě neplní své povinnosti u pomoci obětem zločinů, kterým bezplatně pomáhají buď někteří advokáti, nebo dobrovolníci. Nyní reálně hrozí, že se začne hroutit i systém obhajoby ex offo, což by mělo dalekosáhlé neblahé důsledky.

Zvýšení sazeb přitom opravdu není nějakou úlitbou bohatým advokátům, ty ani nezajímá. Jde v první řadě o nemajetné klienty a v druhé o advokáty v regionech a z malých kanceláří, což jsou v zásadě malí živnostnici. Jistě, ti nakonec mohou pověsit řemeslo na hřebík a nechat se zaměstnat ve velké firmě. Nebo u státu, kde získají jistotu dlouhodobého solidního příjmu bez nutnosti shánět klienty. Ale jako nikde jinde, ani ve sféře práva neplatí, že “malí jsou na prd”. Poskytují pomoc spoluobčanům, kde ti velcí ne.

Na řemeslníky nasazují socialisti všech barev. Jenomže ne všechno zvládnou korporace. Když zmizí živnostník, zmizí s ním důležitá služba pro jeho okolí. Anebo snad chceme, aby tito advokáti nastoupili na úřad, kde by nás z daní stáli mnohem více, než když něco málo přidáme na sazbách za zastupování ex offo a v dalších agendách, kde je stát ustanovuje? Utrpěla by i vláda práva, jehož by pro řadu lidí bylo těžší se dovolat. Má toto být politika pravicového a konzervativního kabinetu? Nebo podpoří hodnoty, jež hlásá: svobodu a spravedlnost? 

Pro všechny, nejen pro bohaté.

Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to

Foto: Pixabay

Autor: Martin Schmarcz