Tomáš Němec: České zemědělství je v porovnání se světem na velmi vysoké úrovni

Tomáš Němec je jednatel a spolumajitel společnosti Farmes spol. s.r.o. a Němcova selská mlékárna Radonice, spol. s r. o., rodinné firmy s dlouhou zemědělskou tradicí rodu Němců. Zabývá se například také výrobou balkánského či pivního sýra. 

„Naše rodina má prokazatelně selské kořeny až k Bílé Hoře. Sedlačení musel přerušit pouze můj děda kvůli bolševickému puči, takže i pro mne vlastně nebylo jiné cesty než pokračovat. Já mám tři syny, zatím tedy malé, ale doufám, že jeden z nich bude v rodinné tradici také pokračovat,“ říká Tomáš Němec.

Farmářskou tradici rodu obnovili vaši rodiče začátkem 90. let minulého století. Jak se za tu dobu společnost rozrostla? Co se podařilo od té doby vybudovat? 

Vezmeme-li to opravdu od začátku rodinného podnikání, tak to se vlastně ani nedá srovnávat. Já si ty začátky samozřejmě nepamatuji, ale vím, že táta byl první v okolí, kdo začal hospodařit, a to na nějakých 27 ha a se stroji doslova „vytaženými z kopřiv“.

Teď hospodaříme na cca 850 ha zemědělské půdy, samozřejmě s moderními stroji, k tomu provozujeme mlékárnu, každoročně skladujeme okolo 9.000 tun sladovnického ječmene pro sladovny v Nymburce a věnujeme se investiční výstavbě.

Porovnávat tedy období na začátku 90. let a teď opravdu nelze.

Je dnes práce v zemědělství pro odvážné?

Tak bych to asi neformuloval. Je to podnikání, která má svá specifika, ale to vlastně každá činnost. Je pravda, že zde vstupuje ještě faktor neovlivnitelný, a to počasí, a také fakt, že zemědělskou půdu nelze namnožit a její množství je omezené. 

Obecně bych ale nechtěl zemědělství stavět na nějaký piedestal, že to je ta nejtěžší činnost.

Navázal jste na tradici vašeho rodu ve farmářství. Jaký je to pro vás závazek?  

Jak již jsem zmínil výše, tak rodiče vybudovali fakticky z ničeho fungující firmu, za kterou se určitě nemusíme stydět, takže to je určitě závazek obrovský, abych jednou třeba i já měl co předat svým dětem a ideálně to rodinné podnikání zase posunul o krůček dál.

Dědí se u vás láska k půdě z otce na syna? Máte představu o vašem nástupci?

Určitě se dědí. Naše rodina má prokazatelně selské kořeny až k Bílé Hoře. Sedlačení musel přerušit pouze můj děda kvůli bolševickému puči, takže i pro mne vlastně nebylo jiné cesty než pokračovat.

Já mám tři syny, zatím tedy malé, ale doufám, že jeden z nich bude v rodinné tradici také pokračovat.

Jak to na vaší farmě chodí? Co vás na vaší práci baví nejvíce?

Tohle je velmi obšírná otázka a nelze na ni jednoduše odpovědět, ale pokusím se vlastně obě otázky nějak spojit. Nejvíce mě asi baví ta rozmanitost, byť v současné době už trávím většinu času u počítače, tak to neznamená, že bych neuměl sednout za volant traktoru, nebo vyrobit sýr. A když je potřeba, tak to samozřejmě i dělám. Jsme pořád rodinná firma, takže každý dělá, co je potřeba. A samozřejmě se předpokládá, že pokud chci něco řídit, tak musím všechny ty činnosti alespoň v základech umět, bez toho by to nešlo.

Objeví se někdy čerstvé farmářské výrobky v supermarketech?

Dostat tento sortiment do supermarketů jsme se snažili a snažíme stále.

Zde ale bohužel narážíme na několik problémů. Jedním z nich je většinou krátká trvanlivost těchto produktů, takže je pro řetězce složitější s nimi pracovat a dopravit je z centrálních skladů na jednotlivé prodejny.

Druhý problém je pak samozřejmě cena, protože v naprosté většině případů jsou tyto čerstvé výrobky vyráběné v menších objemech i dražší. Zní to tedy na první pohled romanticky, ale ve skutečnosti pak zákazník většinou sáhne po tom jogurtu za 9,90 Kč než po tom „farmářském“ za 19,90 Kč. A nalijme si čistého vína, ne vždy to „farmářské“ znamená lepší. Pokud také někdo vyrábí opravdu šarže o počtu pouze pár kusů někde „doma v hrnci“, tak ani hygienické podmínky a standardizace produkce nikdy nebude taková jako u větších provozů. Vidím to u nás, co to znamená uzpůsobit výrobu tak, aby splňovala požadavky řetězců a mezinárodních certifikačních agentur. Tyto požadavky nemohou malé farmářské výrobny nikdy splnit (tím samozřejmě netvrdím, že pak je jejich produkce zákonitě špatná).

Obecně si myslím, že „boom“ s farmářskými produkty už máme jako celá společnost za sebou a stal se z nich doplňkový sortiment, který si určitě svého specifického zákazníka najde, ale nikdy to nebude tvořit nějakou významnou část všech prodejů. A to říkám s vědomím toho, že jsme 12 let provozovali službu Mléko z farmy a 6 let e-shop Nákup z farmy, kdy jsme čerstvé farmářské výrobky vozili zákazníkům až domů. Tyto koncepty fungovaly po začátku velmi dobře, ale kvůli vyvíjejícímu se trhu a také nárůstu cen energií atd. jsme s tím museli (s těžkým srdcem) v roce 2022 skončit, protože to už bylo ekonomicky nereálné dále provozovat.

Na každém špatném je ale i něco dobré, a myslím, že to zase otevřelo nové možnosti pro naši mlékárnu a já osobně jsem se tím spoustu věcí naučil.

Jaké jsou vaše oblíbené výrobky?

Z našeho stávajícího sortimentu je to asi pivní sýr, který jsme po více jak roce vývoje a testování dotáhli do takové podoby, se kterou jsem spokojený, a pro ty, kterým nevadí silnější aroma, je tou pravou pochoutkou.

Jak se vyrábí třeba balkánský sýr? Máte svůj tajný recept?

Nějaký obecný postup si každý určitě umí najít na internetu, ale jako u všeho to není tak snadné. Všechny receptury je potřeba upravit pro daný provoz a podmínky. I naše receptura je tedy unikátní a samozřejmě ji prozrazovat nebudu. (smích)

Kdo podle vás může za vysoké ceny potravin?

Je to souběh několika faktorů, jakými jsou samozřejmě zvýšené ceny energií, a pak také třeba i zvýšené ceny zemědělských komodit v roce 2022. Je pravda, že v roce 2023 tyto ceny už poklesly, ale jakožto zemědělec si pak musím položit řečnickou otázku, zda to je opravdu „dobře“, aby výkupní cena pšenice byla 15 let stále stejná? Protože ceny od hnojiv, přes mzdy až po zemědělské stroje samozřejmě stejné nejsou. A to nemluvím o nárůstu byrokracie, kdy se po nás chce ponechávat určité procento půdy ladem atd.

Abych se ale vrátil k vaší otázce, tak dle mého je celkový „humbuk“ kolem ceny potravin hodně živený médii. Jako příklad vždy dávám cenu automobilů. Stačí se podívat, za kolik se dala třeba před 10 lety pořídit Škoda Octavia a za kolik se dá pořídit teď. Stejné to rozhodně není.

A s klidným svědomím také mohu říci, že potravináři ani prvovýrobci opravdu nejsou ti, kdo by určovali ceny potravin a měli nějaké nepřiměřené marže.

Může se ve vašem segmentu uplatnit umělá inteligence?

V zemědělství určitě a také se již uplatňuje, a to zejména v „precizním zemědělství“, jehož cílem je používat co nejméně chemie, a to jen na místech a časech, kdy je to nezbytné. Zde chytré senzory a rychlé vyhodnocování určitě pomoci mohou.

Nikdy ale nenahradí člověka a bez pravidelných fyzických kontrol polí se nic vypěstovat nedá, takže to může být dobrý pomocník, ale určitě to není nic, co by zemědělství převrátilo vzhůru nohama.

Co dnes zemědělství a farmářství nejvíce postrádá? 

Větší osvětu a pochopení ze strany veřejnosti. Vidím to dnes a denně, zejména u nás kolem Prahy, že lidé jsou naprosto odtržení od reality. Jako příklad mohu uvést třeba „mor“ cyklostezek. Bohužel je spoustě lidí úplně jedno, že ta úžasná nová asfaltová cyklostezka je pro nás jediná cesta na pole, a že to třeba ještě loni byla polní cesta, po které jsme desítky let na to pole jezdili. Teď je to prostě cyklostezka a „ty hnusný zemědělče“ si na to pole s tím traktorem třeba lítej, protože já si tu teď jedu na kole a rozhodně ti neuhnu.

A jsou další a další příklady, že třeba světla z kombajnu večer svítí do oken, tak se má sklízet jenom přes den, že sklizeň práší, tak ať sklízíme v dešti a podobné nesmysly, které člověka znalého věci pobaví… když se stanou jednou.

Jaké jsou vyhlídky českého zemědělství a farmářství? 

Já si myslím, že obecně je české zemědělství v porovnání se světem na velmi vysoké úrovni, takže v tomto případě žádný problém nevidím.

Samozřejmě je tu pak otázka již zmíněných vzrůstajících cen vstupů, které rentabilitu podnikání výrazně ovlivňují, a když to spojíme s byrokracií, tak to už tak pozitivně nevypadá.

Posledním faktorem je pak probíhající změna klimatu, kdy jsou jara v posledních letech velmi suchá, což může opět úrodu ovlivnit velmi výrazně.

Abych to ale zakončil nějak pozitivněji, tak člověk a sedlák dvojnásob je tvor přizpůsobivý, a myslím, že si se vším výše zmíněným poradí.

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Tomášem Němcem

Autor: Renáta Lucková