Platit daně ano, ale hluboce mě uráží, že „všeci kradnú“ (I)

Rozhovor s Irenou Bartoňovou-Pálkovou, podnikatelkou a viceprezidentkou Hospodářské komory ČR
Od počátku devadesátých let podniká v oblasti vzdělávání, poradenství a prodeje se specializací na úklidové a čistící činnosti. Dokonce studovala i obor Úklid na British Institute of Cleaning Science. V roce 1998 se stala autorkou systému vzdělávání pro obor úklidu akreditovaný ČIA, a tím položila základ vzdělávání v úklidovém oboru v ČR. Zároveň je zakládajícím členem a předsedkyní představenstva České asociace úklidu a čištění a viceprezidentkou Evropské asociace úklidového průmyslu.
Zaměřuje se vaše firma spíše na domácnosti a firmy, nebo i na komunální úklid? Jaká je úroveň komunálního úklidu v České republice? Měly by veřejný prostor uklízet spíše státní firmy, či soukromé?
Obě mé firmy se zabývají hlavně poradenstvím a školením. Ale jako předsedkyně zmíněné asociace a vzhledem k tomu, že v rámci poradenství různým, i státním, institucím se denně potkávám s komunálním úklidem, mohu říci, že úklidové služby jsou všeobecně podceňované, a přitom je to profese jako každá jiná. A pokud se ptáte na úroveň, musím odpovědět trochu obšírněji. Stát již léta vypisuje úklidové služby na nejnižší cenu, a tak úroveň úklidu bývá velmi nízká. Souvisí to i s tím, že úředníci neumějí správně popsat, co chtějí, a často opisují deset i více let staré zadání s četnostmi, které již dnes neodpovídají ani novým technologickým postupům, natož nějakým změnám v oblasti organizace a systémů. Přitom zadat úklidové služby s kritérii ekonomickými a zároveň i kvalitativními lze, a pak získáte kvalitní údržbu povrchů bez nutnosti hloubkových čištění a rekonstrukcí. A když se mě ptáte, zda veřejný prostor mají uklízet soukromé firmy, nebo státní, pak odpovídám, že rozhodně soukromé, je to mnohem ekonomičtější – je prokázáno, že cca o třicet procent. A kromě ekonomiky je to i o technologiích, používaných pomůckách i prostředcích a výcviku úklidových pracovníků.
Od roku 2014 jste viceprezidentkou Hospodářské komory ČR, kde jste ve své gesci zodpovědná za legislativu, odstraňování administrativní zátěže, IT, e-government a e-commerce a evropské záležitosti. Co nejdůležitějšího se vám během působení ve vaší funkci podařilo?
Na to je velmi těžké odpovědět. Nic z toho, co se povedlo, nepovažuji za nejdůležitější, pro mě je nejdůležitější vše, na čem se podílím. Ale velmi si cením toho, že se nám povedl tzv. režim Ukrajina, což je pomoc našim firmám, jak získat napřímo do pracovního poměru zaměstnance z Ukrajiny bez prostředníků, jako jsou agentury. A i když není dokonalý a stále pracujeme na jeho zrychlení, tak je to legální způsob získávání pracovníků z tohoto teritoria. K dnešnímu dni je tu už více než pět tisíc zaměstnanců, kteří fungují v našich malých a středních firmách. Za další úspěch považuji novelu stavebního zákona. Tam jsme se významně podíleli a strávila jsem tím mnoho času na jednáních a přípravách, ale i když výsledek nebyl takový, jaký jsem si představovala, udělali jsme velký kus práce. A navíc to pokračuje v celkové rekodifikaci stavebního práva. Také považuji za dobře odvedenou práci to, že se nám povedlo protáhnout Poslaneckou sněmovnou našeho PSA, tedy právní elektronický systém pro podnikatele, který jim má pomáhat identifikovat jejich povinnosti a co jim hrozí za sankce. V Senátu nám to sice shodili pod tlakem lidí, kteří se obávají, že si nebudou moci vykládat zákony, jak oni chtějí, a omezí to jejich moc. Ale nevzdáváme to a znovu to začínáme vysvětlovat novým poslaneckým klubům.
Co často diskutovaná elektronická evidence tržeb a kontrolní hlášení DPH? Přispěje skutečně k narovnání podnikatelského prostředí? Co malé firmy a živnostníci?
Hospodářská komora zastává názor, že platit daně je správné a každý, kdo podniká, se k tomu má postavit čelem, ale už nejsme úplně jednotní v tom, že EET je tou nejlepší cestou. Já osobně si myslím, že není tou nejlepší cestou, a hluboce mě uráží věta, že „všeci kradnú“. Zároveň si nemyslím, že EET je ta správná cesta k narovnání podnikatelského prostředí. Jsem moc ráda, že třetí a čtvrtá vlna byla alespoň pozastavena, protože mám strach o naše řemeslníky, kteří jsou už starší a tato překážka v jejich podnikání způsobí, že to úplně zabalí anebo že spadnou do šedé ekonomiky. To samé se týká živnostníků ve službách. V současné době jsme ale jediní, kdo se proti snahám MF je zatížit alespoň třeba měsíčním nošením papírových dokladů na Finanční správu nějak brání.
Je lepší větší kontrola podnikatelského prostředí státem, či má být stát spíše podporovatelem podnikatelského prostředí, dát raději více volnosti a pružnosti podnikatelům se zajištěním lepší právní legislativy a fungování služeb státu pro podnikatele?
To je pro mě zcela jasné, stát má co nejméně zasahovat do podnikání a spíš má začít rychle pracovat například na fungujícím e-governmentu, aby to podnikateli co nejvíce usnadnil. Přidanou hodnotu, která znamená i daně, totiž vytvářejí podnikatelé, a ne stát. Navíc šedá ekonomika je v Česku na stejně nízké úrovni jako např. v Německu.
V čem vidíte budoucnost možného rozvoje ekonomiky České republiky? Jakým směrem by se měla ubírat?
Jsme průmyslová země a rozvoj české ekonomiky by měl směřovat k inovacím, elektronizaci a digitalizaci, dnes se to nazývá Průmyslovou revolucí 4.0. Proto je důležité, aby české firmy začaly pracovat na inovacích a výrobcích s větší přidanou hodnotou. Mám velmi za zlé bývalým vládám a jejich investičním pobídkám, že sem natahaly firmy v podobě montoven pouze s výrobou dílů a nízkou přidanou hodnotou.
(pokračování zítra)