Otakar Foltýn: Zneužít emoce je snadnější, než zmanipulovat fakta

Otakar Foltýn je koordinátor strategické komunikace vlády ČR a zástupce náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Je český právník a důstojník Armády České republiky. V letech 2022 až 2023 byl náčelník Vojenské policie. Od roku 2023 působí ve Vojenské kanceláři prezidenta republiky. 

„Tedy tím základním sítem má být optika základních hodnot, jako je svoboda, spravedlnost, důstojnost či soucit. Je-li informace v rozporu s těmito hodnotami, je na místě si ji ověřit.

Žijeme v informačním věku a nehmotná informace je zpravidla cennější než hmotná substance, která je nese. Vše, co nás obklopuje v moderní společnosti, je už dávno primárně o datech, čímž ovšem vzniká i zásadní zranitelnost,“ říká Otakar Foltýn.

Na konferenci Digitální Česko 2024 jste řekl, že demokracie je založená na pravdě, ale umělé inteligenci (AI) o svobodu slova nejde. O co tedy jde?

Tak za prvé, je třeba si položit otázku, zda má umělá inteligence právo na svobodu projevu. Předpokládám, že každý soudný člověk souhlasí s tím, že nemá. Pak ovšem musí být umělé generování obsahu regulováno. Problém je ale kapacitní, jakmile bude AI generovat více textu, než lze prověřit, musí kontrolu provádět jiná AI. A nastupuje otázka, kdo hlídá hlídače. Je zcela jasné, že už kvůli efektivitě umělá inteligence převezme většinu tvorby obsahu. Jde tedy na prvním místě o algoritmy, které text generují a především targetují, protože už samotná prioritizace, toho co vidíte, prostě formuje váš názor, který si vytvoříte na základě toho, co čtete ve výběru provedeném strojem AI, to je jen začátek. 

Společnost si žádá statistická data. Jak k jejich využití může pomoci digitalizace a umělá inteligence?

Ta data si žádají i algoritmy, učící se právě na velkých datech reformovat své fungování. Big Data představují tak obrovský objem dat, že bez AI a digitalizace už to dávno není možné vyhodnotit.

Jsou data základem dnešní společnosti či bychom se bez nich obešli? 

Neobešli, žijeme v informačním věku a nehmotná informace je zpravidla cennější než hmotná substance, která je nese. Vše, co nás obklopuje v moderní společnosti, je už dávno primárně o datech, čímž ovšem vzniká i zásadní zranitelnost.

Jak se v záplavě dat a informací má vyznat obyčejný člověk, zvláště v současné době?

Mimořádně těžce, protože mozek prostě není stavěn na tak masívní přísun informací a zjednodušuje si to pomocí emocí. Jenže ty se dají velmi snadno zneužít díky znalostem zejména moderních vědních oborů, např. biochemických procesů, sociální psychologie, ale i informatiky a statisticky velkých dat. Zneužít emoce je snadnější, než zmanipulovat fakta. Tedy tím základním sítem má být optika základních hodnot, jako je svoboda, spravedlnost, důstojnost či soucit. Je-li informace v rozporu s těmito hodnotami, je na místě si ji ověřit.

Kde hledat rovnováhu mezi svobodou slova a dezinformacemi či fakenews?

Ideálně nikde, dávat veřejný prostor stylem pět minut pro Hitlera a pět minut pro žida je dost debilní nápad vyváženosti. Náš civilizační okruh neřídí příkazy strany či řvaní fanatiků na náměstích, ale vědecký konsenzus a snaha o nalézání objektivní pravdy. Je zcela na místě chránit svobodu projevu, včetně svobody plácat nesmysly, ale rozhodně nemáme hledat rovnováhu pravdy a lži. Každý má právo na svůj názor, ale ne na svá fakta.

Transparentnost a integrita, to jsou slova poslední dobou často vyřčená. Co vlastně znamenají pro současnou společnost?

Transparentnost patří mezi principy fungování státní správy, ale má výjimky. Zveřejňovat informace důležité pro obranu, či pro činnost tajných služeb prostě nelze. Tam má fungovat systém kontroly a morální integrita služebníků státu.

Na konferenci jste rovněž řekl, že potřebujeme nový model vůči vládě a veřejnosti. Jak má tento model vypadat?

Máte-li na mysli nový model komunikace, tak se jedná o akceptaci fungování sociálních sítí a nezbytnosti komunikovat autenticky, zhuštěně, zábavně a přitažlivě a stále samozřejmě pravdivě.

Jak dezinformace dle vašeho názoru ovlivnily krize, inflace a válka společnost a ekonomiku? 

Dezinformace tu s námi byly vždy, problém nastal v okamžiku, kdy informační prostor vytvořil zejména v prostředí sociálních sítí neuvěřitelně velké pole pro kdejaký nesmysl, ve kterém se postupně ztrácejí fakta. V takovém prostoru musíme zajistit, aby algoritmicky nebyl zvýhodněn vztek, zhnusení a lež proti pravdě, což algoritmy v zájmu udržení pozornosti konzumentů a targetování reklamy zhusta dělají.

Je podle vás pravda absolutní?

Samozřejmě, že fakta a smysly senzatelně objektivní jevy jsou v případě ověřitelných faktů, pravdou. Úkolem nejen médií není při otázce, zda venku prší, poskytnout prostor zastánci a odpůrci pršení. Úkolem médií a u složitých jevů vědy je podívat se z okna a zjistit, jestli prší.

Co byste řekl těm, kteří vás podezírají z cenzury? Jak byste je přesvědčil, že se mýlí?

Že to je pitomost. Dostávám naloženo, že jsem ty, kteří mě nazývají cenzorem, označil za kolaboranty ruské propagandy. Trvám na tom. Je zcela v pořádku, když se někdo zeptá, jestli třeba nechci cenzurovat a já mu rád ocituji čl. 17 Listiny práv a svobod, která cenzuru vylučuje. Z tohoto pravidla jsou možné výjimky, ale není si těžké dovodit, že aktivní vlastní komunikací státu mohu těžko omezovat komunikovat někomu jinému. Kdo ovšem říká, že jsem cenzor, prostě lže. A má svoboda projevu se vztahuje i na mé právo označit lháře lhářem.

Co byste považoval za svůj největší úspěch?

Kdyby se komunikace základních hodnot, na které stojí tento stát, stala nadstranickým tématem a časem převažující samozřejmostí. 

Děkuji za rozhovor. 

Foto: Poskytnuto Otakarem Foltýnem

Autor: Renáta Lucková