Rozhovor s JANEM SECHTEREM, místopředsedou dopravní sekce Hospodářské komory ČR. Má na starosti dopravní politiku ve vztahu k EU a zahraničí, železnici, letectví a další témata.
Jan Sechter je místopředseda dopravní sekce Hospodářské komory ČR. Má na starosti dopravní politiku ve vztahu k EU a zahraničí, železnici, letectví a další témata.
Má bohaté diplomatické zkušenosti. V letech 2000 až 2002 byl zmocněnec Ministerstva zahraničních věcí ČR pro otázky odškodnění obětí nacismu a druhé světové války. V roce 2002-2007 působil jako zástupce velvyslance České republiky v Německu. V letech 2008 až 2013 působil jako velvyslanec v Polsku a v letech 2013 až 2018 jako velvyslanec v Rakousku. V letech 2020 až 2022 byl náměstkem ministra dopravy ČR.
Byl jste dlouhá léta v diplomatických službách a také náměstkem ministra dopravy.
Kde jste působil a jak vzpomínáte na dobu v diplomatických službách?
V diplomacii jsem působil od rozdělení Československa a přijat jsem byl po vysokoškolském studiu do diplomacie, která se v letech 1990 – 1993 personálně zásadně obměnila. Do funkcí velvyslanců přijala osobnosti, které neztratily v socialismu kredit, vrátila se část diplomatů z období Pražského jara a Ministerstvo zahraničí přijalo několik desítek mladých lidí bez do té doby povinné studijní přípravy na Institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO). Působil jsem celkem deset let na různých pozicích v Německu, byl jsem velvyslancem v Polsku a v Rakousku. Diplomacie je nástrojem a projekcí zájmů státu v zahraničí. Vzpomínám proto na zejména na devadesátá léta jako na období úspěchů naší země, především její hospodářské transformace. Pokud bychom měřili úspěch naší země zájmem zahraničních investorů, byla naše země na špičce pozornosti nejen evropských států, ale i mimoevropských zemí. Toto podle mého názoru mimořádně úspěšné období ještě čeká na objektivní zhodnocení, dosud se vedly spíše politické boje o nedávnou minulost. Vzpomínám také na dlouhý proces vyrovnání se ve vztazích s Německem a s Rakouskem, v němž sehrála válka a poválečná minulost svoji velkou roli. Podílel jsem se na jednáních o odškodnění českých obětí nacismu a měl jsem na starosti v letech 2000-2002 i jeho provedení a administrativu v Kanceláři obětí nacismu Česko-německého fondu budoucnosti. Měl jsem příležitost s týmem několika desítek mladých historiků a nadšených lidí realizovat to, co se nám podařilo jako diplomatům na mezinárodním parketu dojednat.
Co je dle vás důležité pro dobrou zahraniční politiku?
Pro zahraniční politiku je důležité několik základních prvků, která pak v souhře posilují postavení země v mezinárodních vztazích: kontinuita spojená s respektem k tradici a předvídatelnost, soustavné a cílevědomá péče v domácí politice o „národní zájem“ a jeho definici, a také kombinace diplomatické profesionality a invence, opřené o znalost mnoha oborů lidské činnosti. Invencí nemám na mysli aktivismus nebo akcionismus, kde je akce účelem sama o sobě, kde se vyprazdňuje obsah a nehledí se na zájmy země a společenství, ve kterém v Evropě a v euroatlantických vztazích chceme tvořit budoucnost.
Dnes působíte v Hospodářské komoře. Jak vám zkušenosti diplomata pomohly ve vašem dalším působení?
V Hospodářské komoře mám na starosti v dopravní sekci především témata, která naše podniky bytostně zajímají ve vztahu k zahraničním partnerům a především v Evropské unii, která je právě prostorem pro jejich uplatňování a prosazování, dokážeme-li se dobře zorganizovat.
Pojďme k dopravě. Vysokorychlostní železniční doprava je naprostou špičkou evropské pozemní osobní dopravy a jako taková je obrovsky drahá, jak z hlediska investic, tak z hlediska provozu. Kdy budou podle vás v ČR vysokorychlostní tratě? Pojede rychlovlak i na pražské letiště?
Vysokorychlostní železnice je český a současně středoevropský projekt, u jehož zrodu a prosazení na úrovni EU stálo Ministerstvo dopravy ČR. Cílem je stát se moderní dopravní křižovatkou ve střední Evropě, napojení na okolní metropole Berlín, Varšavu, Vídeň a Bratislavu a na západní Evropu, a zároveň umožnit uvnitř naší země občanům zásadní kvalitativní skok v mobilitě. Slibujeme si od toho dlouhodobé hospodářské efekty. Správa železnic by měla jejich výstavbu zahájit v roce 2025, přičemž rozhodující bude dlouhodobě zajištěné financování a co nejkratší doba výstavby. Na letiště v Praze budeme zatím vděčni za rozumnou trať spojující centrum Prahy. Do budoucna musíme začít uvažovat o napojení letiště na síť vysokorychlostních železnic. VRT + letiště je jasný trend, kdo jej zanedbal, vrací se k tomu po letech (např. teprve v těchto letech se napojuje letiště v Madridu na španělskou síť VRT).
Co nejvíc trápí nákladní železniční dopravu v Česku a v evropském kontextu?
Nákladní železniční doprava je nosným prvkem dopravního a logistického odvětví a velkým přínosem pro konkurenceschopnost našeho průmyslu. Trápí ji infrastruktura, která oproti celkovému hospodářskému vývoji od devadesátých let zaostávala, a navíc ještě nedostatečná kapacita, která nestačí poptávce po železniční dopravě. Není to jen problém naší země, ale celé střední Evropy, i Německa. Navíc ambice tzv. Green dealu železnici otevírají nové možnosti vůči dopravě používající fosilní paliva, ale kapacita nestačí. Od vysokorychlostních železnic očekáváme uvolnění kapacity pro nákladní železniční dopravu.
Celá Evropa čelí zdražování energií a nedostatku elektřiny. Ovlivňuje tato situace provoz v ČR a na evropských železnicích?
Ideologicky motivované urychlování přechodu k zelené ekonomice zcela zničilo trh s elektrickou energií. Pociťují to občané, podniky a speciálně v dopravě tragická situace spočívá v tom, že elektřina pro dopravce na železnici se nakupuje ve velkém množství na střední a dlouhá období a cena je nepředvídatelná. Zastropování sice část problému řeší, ale jen na určitou dobu. Jsem rád, že se nám podařilo společně s Poslaneckou sněmovnou zbavit povinnosti, aby elektrická doprava včetně MHD a lanovek musela platit poplatek na tzv. obnovitelné zdroje energie.
Rozhoduje u nás o energetickém trhu česká vláda nebo Evropská unie?
Evropu čeká reforma trhu s elektrickou energií, protože současný stav je zcela nevyhovující a ohrožuje konkurenceschopnost celých odvětví průmyslu v Evropě. V tomu musí být ČR aktivní, uhájit a otevřít prostor pro rozvoj jaderné energetiky. Nezůstalo mnoho, co můžeme ovlivnit u nás, např. můžeme samostatně rozhodnout, kam budeme investovat určitou část výnosů z emisních povolenek. Tím více musíme být aktivní v EU a prosazovat zájmy českého průmyslu. Energetika nesmí zadusit jeho inovační schopnosti. Skrývají se uvnitř podniků, ve vzdělanostním potenciálu a ve schopnostech řízení firem, nikoliv v dotacích.
Velkým tématem dneška jsou obnovitelné zdroje. Jak si v jejich skutečné implementaci stojí česká doprava?
Přechod na obnovitelné zdroje v dopravě se uskutečňuje mnoho desítek let, právě ve vztahu k ceně energií. Jeho urychlování skrze Green deal přináší novou, regulací vyvolanou dynamiku. Ambice snížit emise v dopravě naráží na technologické možnosti a může náklady dopravy neúměrně zvýšit. Vidíme to u přehnaných ambicí na emisní normy automobilů. Tím je ohrožena konkurenceschopnost, ale také mobilita občanů jako základ dobře fungujícího trhu práce. Sociálně dostupná mobilita je důležitá i pro studenty a pracovníky v nízkopříjmových segmentech trhu práce, kteří nedosáhnou na nájemní ani na hypoteční bydlení ve městech. Zdravotnictví, školství a mnoho služeb je vázáno na města a aglomerace a bez těchto pracovníků se neobejde.
Může nám být v tomto směru nějaká evropská země inspirací? A ve světě?
Myslím, že bychom měli vycházet z naší tradice a z našich možností. Praha nebude nikdy městem pro cyklisty jako Amsterodam. Pohled do zahraničí je ale důležitý – například síťovost veřejné dopravy, kdy se obnovují lokální a regionální tratě, aby se staly znovu prostředkem k cestám lidí do měst nebo pro logistiku kusových zásilek, je patrné v Rakousku, ve Švýcarsku a v Německu. Měli bychom si vzít příklad zejména z toho, jak neuvážená likvidace existující dopravní infrastruktury může zmařit ekonomické šance regionů do budoucnosti. I dosud nevyužívaná malá letiště mohou být v budoucnu logistickým prvkem v propojení klasické dopravy a dronů.
Máte dlouholetou zkušenost z Rakouska a Polska. Když srovnáte dopravu u nás a v těchto zemích, jaké zásadní rozdíly vidíte? Jaké jsou zpoždění tam?
Polsko v dopravě velmi akcelerovalo v dohánění způsobené válkou a obdobím komunismu. Dokončuje základní síť dálnic, začalo velkoryse modernizovat a elektrifikovat hlavní železniční koridory, staví zcela nové letiště u Varšavy, které bude zároveň křižovatkou vysokorychlostních tratí. Jsem rád, že náš Parlament našel v Polsku určitý vzor pro reformu dopravně-stavební legislativy, která je největší brzdou nových velkorysých projektů. Rakousko je zase příkladem země, která v dopravní infrastruktuře uskutečňuje rychlé kroky k modernizaci a k digitalizaci. Páteřní síť železničních koridorů dostává na mnoha tratích nové kapacity, třeba i čtyři koleje.
Jak si představujete dopravu Česko +2035?
Propojení a napojení všech krajských měst dálnicemi a vysokorychlostními železnicemi, které spolu s letišti Praha a regionálními letišti na síti VRT (Brno, Pardubice) nás spojí se světem. S Německem společně zlepšené plavební podmínky na Labi a v Hamburku nový český přístav, vzdušný prostor inteligentně řízený tak, aby umožnil rozvoj bezpilotní letecké dopravy a dronů v logistice. Všechny dopravní módy budou mít satelitní podporu, a tím se zvýší bezpečnost a sníží náklady na dopravní management.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Janem Sechterem
Zdroj: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
