Euro v ČR: dočkáme se společné měny?

Představte si, že jdete na nákup a místo korun vytahujete z peněženky euro. Zní to jako sci-fi? Možná ne tak docela. Česká republika je už více než dvě dekády formálně zavázána přijmout společnou evropskou měnu, ale cesta k ní je pořád klikatá. V roce 2025 se zdá, že jsme sice blíže než kdy dřív, ale stále ne dost. Proč tomu tak je? A co nás na této cestě ještě čeká? Pojďme se podívat, jaké jsou hlavní překážky, co na to říkají data a jaké scénáře se rýsují do budoucna.

Od slibů k odkladům

Když jsme v roce 2004 vstupovali do Evropské unie, přijetí eura se zdálo být otázkou několika let. Původní odhady hovořily o letech 2009–2010. Jenže pak přišla dluhová krize v eurozóně a s ní i pochybnosti. Oproti loňsku či předloňsku se sice debata o euru v ČR trochu oživila – zejména od roku 2023 – ale konkrétní termín zůstává v mlze. Důvody? Jak ekonomické, tak politické ale především společenské. Historicky jsme se jako národ vždy drželi své koruny jako symbolu nezávislosti. A tahle emoce hraje roli i dnes.

Aktuální stav: Jsme připraveni?

Podívejme se na fakta. Jak ukazují data z roku 2024 a začátku 2025, ČR plní většinu tzv. maastrichtských kritérií, což jsou podmínky pro vstup do eurozóny. Máme pod kontrolou veřejné finance – deficit 2,2 % HDP a dluh kolem 44 % HDP jsou v pořádku. Splňujeme i kritérium stability úrokových sazeb. Ale jsou tu dva háčky: cenová stabilita, tedy nízká inflace, a absence účasti v mechanismu směnných kurzů ERM II. Ten druhý bod je klíčový – bez minimálně dvouleté účasti v ERM II, kde by koruna musela být stabilní vůči euru, se do eurozóny nedostaneme. A ČR se k tomu zatím nemá.

Přinejmenším stejně důležitá je veřejná podpora. Podle průzkumu Eurobarometru z května 2025 je pro přijetí eura jen 31 % Čechů, zatímco 61 % je proti. To je číslo, které politici nemohou ignorovat. Když k tomu přidáme kurz koruny vůči euru, který se pohybuje kolem 24,90 CZK/EUR, zdá se, že stabilita naší měny zatím tlak na změnu nevytváří.

Pro a proti: Co nás táhne a co brzdí?

Přijetí eura má své zastánce i odpůrce, a obě strany mají silné argumenty. Na jedné straně stojí podnikatelé – průzkumy, například od PwC, ukazují, že 69–70 % generálních ředitelů v ČR vidí euro jako pozitivní krok. Proč? Odstranilo by se kurzové riziko, tedy ztráty z kolísání měnových kurzů, a snížily by se transakční náklady. Exportní firmy by mohly lépe plánovat a ČR by se stala atraktivnější pro zahraniční investory. Prezident Petr Pavel a strany jako STAN či TOP 09 navíc zdůrazňují strategickou důležitost eura pro hlubší integraci do EU.

Na druhé straně je ale hlas veřejnosti a část politiků. Ztráta samostatné měnové politiky, tedy možnosti reagovat na lokální krize vlastními nástroji, je velké téma. Kdo by rozhodoval o úrokových sazbách, když ne ČNB, ale Evropská centrální banka? A co zdražování? Tyhle obavy nezmizí jen tak. Opoziční strany jako ANO nebo SPD navíc mluví o ztrátě suverenity. A když k tomu přidáme odhadované finanční závazky – například 118 miliard korun spojených se vstupem do stabilizačních mechanismů eurozóny – není divu, že mnozí váhají.

Politická roztříštěnost: Kdo má navrch?

Debata o euru není jen ekonomická, ale i politická. Vládní koalice je rozdělená – zatímco STAN a TOP 09 tlačí na rychlejší přijetí s optimistickým cílem kolem let 2029–2030, ODS zůstává opatrná. ČNB pod vedením guvernéra Aleše Michla a Ministerstvo financí se drží analytické role a opakovaně zdůrazňují, že bez větší veřejné podpory a ekonomické připravenosti není tlak na rychlý termín na místě. Jak tedy přesvědčit veřejnost, když většina z nás euru nevěří?

Budoucnost: Kdy, nebo spíš jestli?

Pojďme se podívat na možné scénáře. Jeden z nich je pokračující odklad. ČR by mohla dál setrvávat mimo ERM II a udržovat si korunu jako nástroj flexibility. Tento scénář je podle některých analytiků pravděpodobný, a to právě kvůli nízké podpoře veřejnosti a politickým rozporům. Druhá možnost je aktivnější přístup – třeba po volbách v roce 2025 by nová vláda mohla nastavit konkrétní plán s cílem přijetí evropské měny kolem let 2029–2030. Ale i to je podmíněno politickou shodou a změnou veřejného mínění. A pak je tu třetí, střednědobý výhled – někteří ekonomové odhadují, že realistický termín přijetí eura by mohl přijít až v polovině třicátých let. Lze tedy předpokládat, že bez výrazného posunu v náladě společnosti a bez splnění všech kritérií se eura v dohledné době nedočkáme.

Foto: Vytvořeno umělou inteligencí v ChatGPT

Autor: Petr Poreba