Opět je tu debata nad zákonem o majetkových přiznáních politiků

Hodnocení: Ekonomického magazínu: 50 procent.
Autor: poslanecký návrh STAN a dalších
Datum předložení: 26. 3. 2020
Naše doba by se s trochou nadsázky dala charakterizovat jako doba šmírovací. Poté, co moderní sociální média umožnila civět druhému do ložnice, řada lidí tím uspokojuje nejen vlastní zvědavost, ale i nutkavou touhu po vlastním zviditelnění.
Zpřístupnit vlastní soukromí nevyžaduje žádné zvláštní vědomosti ani dovednosti, a tak se soukromí v rozsahu zcela nevídaném stává věcí veřejnou. Chci všechno vidět, a za to nabízím být viděn, to je moderní homo internetus, jehož krédem je diktatura transparentnosti.
Zatímco někteří lidé provádějí veřejné svlékání dobrovolně, politikům a dalším veřejným funkcionářům to ukládá zákon o střetu zájmů. Jeho cílem je zajistit dohled veřejnosti nad jednáním funkcionářů, kteří se mohou dostávat do situací, v nichž upřednostní soukromý zájem nad zájem veřejným, který by z titulu své funkce měli chránit. Jedna věc je, že zákon sleduje legitimní cíl, věcí druhou, zda přílišný aktivismus při jeho zpřísňování nedělá z nástroje pro kontrolu veřejného zájmu nástroj bezúčelného šmírování.
Když se do Poslanecké sněmovny dostanou nová politická hnutí, začnou obvykle tím, že zdraží obědy ve sněmovní kantýně a zpřísní zákon o střetu zájmů, aby tím demonstrovali úzké sepjetí s lidem. Zákon se postupně rozrůstá o nové a nové funkcionáře, kteří musejí zveřejňovat stále širší okruh údajů o svém movitém i nemovitém majetku, příjmech i závazcích. Až na výjimky může dnes tyto Informace původně poskytované pouze na vyžádání získat přes internet kdokoli nahlédnutím do Centrálního registru oznámení.
Od roku 2018 musí každoroční majetkové přiznání udělat i neuvolnění starostové a členové obecních rad, což vyvolalo diskusi, zda zákon nezašel příliš daleko. Neuvolnění starostové malých obcí dělají svoji práci zdarma nebo za symbolickou odměnu a celkem logicky se začali bouřit proti tomu, aby se každý mohl podívat, kolik vydělávají ve svém skutečném zaměstnání, jaké mají auto a dům, kolik mají na účtu a jaký majetek, patřící do společného jmění, nabyla manželka nebo manžel.
Někteří komunální politici rovnou rezignovali, jiní odmítli kandidovat do dalších voleb. Obava parlamentních stan, že nedokážou sestavit kandidátky do komunálních voleb, vedla k urychlené novelizaci zákona v roce 2018. Šlo však jen o mírné zmírnění, které se týkalo údajů   o movitých věcech, závazcích a platech neuvolněných starostů a členů obecních rad. Senátoři navíc chtěli, aby se údaje jako dřív zpřístupňovali pouze na vyžádání, ale tehdejší ministr spravedlnosti Pelikán to zablokoval tvrzením, že nedokáže registr tak rychle předělat.
Debatu o plošném zveřejňování údajů s anonymním přístupem každému, ukončil začátkem tohoto roku Ústavní soud, když vyhověl stížnosti senátorů na tzv. majetkový striptýz.  Podle ústavních soudců postačí zpřístupňovat údaje z registru jen na základě žádosti. „Způsob zpřístupňování údajů u veřejných funkcionářů spočívající v přímém zveřejnění údajů z registru oznámení není pro dosažení sledovaného cíle potřebný, tudíž porušuje práva na soukromí,“ uvedl k tomu soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.
Novela zákona o střetu zájmů, kterou 14 dní nato předložili poslanci Starostů, na nález Ústavního soudu reaguje. Krom toho, že do registru oznámení bude možné nahlížet jen na základě žádosti, ale má mít veřejný funkcionář rovněž nárok na informaci o žadateli. A tady je hned velký otazník. Identifikace žadatele má smysl zejména pro policii, pokud registr posloužil k nezákonným účelům. Například jako informační systém pro loupežnické bandy. Veřejný funkcionář ale takovou informaci může zneužít k zastrašování či pomstě.
Dalším cílem předkladatelů je vyřadit z kategorie veřejných funkcionářů neuvolněné místostarosty a radní v obcích s běžným obecním úřadem a dále neuvolněné radní obcí s pověřenými obecními úřady. Na starosty a radní by se zákon vztahoval pouze u obcí s rozšířenou působností, což jsou, řekněme, větší obce. Ústavní soud ale ve stejném nálezu konstatoval, zájem na veřejné kontrole platí i u neuvolněných funkcionářů, a proto je podle něj zcela v pořádku, že i oni musejí podávat majetková přiznání.
Je sice pravda, že v tomto případě se jedná pouze o názor Ústavního soudu a zákonodárce jej nemusí sdílet, nicméně ani zde nelze s poslaneckým návrhem úplně souhlasit. I malou obec může šikovný šíbr připravit o značný majetek. Koneckonců, nemusí vždycky pršet, stačí když kape. Pokud už se někomu zdá úprava vůči neuvolněným funkcionářům malých obcí příliš přísná, jistě by se dala zmírnit i jinak, než je ze zákona rovnou „uvolnit“, jak poněkud neproporcionálně ve vztahu k cílům zákona navrhují předkladatelé.
Celkově se zdá, že vyvažování zájmu na transparentnosti s právem na ochranu soukromí se zákonodárcům dlouhodobě nedaří. Ve svatém protikorupčním tažení napřed zákon zbytečně vychýlili ve prospěch slídilů a závistivců, pak z něj zase chtějí vyjmout osoby, které se do střetu zájmů evidentně dostávat mohou, a to možná víc, než úředníci třetí a čtvrté kategorie, které zákon taky nešetří. Abychom ale nebyli nespravedliví, pořád je to lepší, než kdyby Starostové předložili další utažení šroubu.
– swp, red –