MAKROEKONOMICKÁ PROGNÓZA ČESKÉ BANKOVNÍ ASOCIACE (K vývoji českého hospodářství z pohledu bankovního sektoru na Q4 a dále)

Tato mírná úprava ovšem velmi kontrastuje s tím, nakolik zároveň snížili odhad jejího růstu v roce příštím: z 5,3 procenta na 2 procenta! Zároveň konstatovali, že na úroveň výkonu před krizí se česká ekonomika dostane nejspíš teprve v roce 2023, tedy téměř o rok později, než jak předpokládali ještě v létě.
Ještě v létě se zdálo, že nejhorší období má česká ekonomika letos již za sebou a hospodářský pokles vyvolaný pandemií koronaviru zůstane jarní epizodou, která se na grafu růstu HDP projeví sice hlubokým, zato krátkodobým poklesem ve tvaru „V“, jehož dno se nacházelo ve druhé čtvrtletí 2020, následovaným rychlým oživením v dalších čtvrtletích. Třetí čtvrtletí vypadalo velmi slibně, ekonomika se znovu rozjela. Avšak epidemiologická situace se na přelomu léta a podzimu zhoršila natolik výrazně, že ekonomové přistoupili k razantnímu přehodnocení svých letních prognóz, jejichž společným znakem jsou četné disclaimery-budoucí vývoj nejenom naší, ale i evropské ekonomiky lze totiž vzhledem k panující nejistotě předvídat velmi obtížně.
„Vezměme do úvahy, že tentokrát jde o globální krizi vyvolanou externím šokem, při níž ale na rozdíl od let 2008/2009 je v hlavních ekonomikách bankovní sektor fundamentálně zdravý. Zásadní otázkou pak je, nakolik a jak rychle kombinace měnového a zejména fiskálního uvolnění dokážou ve firemním sektoru nejenom udržet potřebnou likviditu, resp. dodat provozní kapitál, ale po odeznění nejhorších dopadů podpořit také investiční aktivitu. Při koncipování podpůrných opatření včetně investičních záruk je však třeba pamatovat na to, že je sice možné hospodářství povzbudit veřejnými investicemi, ale střednědobě bude pro budoucí kondici nejenom české ekonomiky rozhodující poptávka podnikatelů po zdrojích na soukromé investice,“ komentuje Miroslav Zámečník, ekonomický analytik České bankovní asociace.
Vliv hospodářského vývoje ve světě na naše hospodářství
Mezinárodní měnový fond v říjnu (ovšem ještě před vypuknutím druhé vlny pandemie) korigoval odhad letošní ztráty globálního výkonu o půl procentního bodu vzhůru na 4,4 procenta světového HDP. Jeho optimismus vyplývá z lepších hospodářských výsledků zejména vyspělých ekonomik ve druhém čtvrtletí, kde po omezení restrikcí během května a června začaly být patrné známky oživující hospodářské aktivity, a také z toho, že předstihové indikátory naznačují silnější oživení ve čtvrtletí třetím. Pro rok 2021 pak MMF očekává 5,2procentní růst světové ekonomiky, což je jen mírně pod červnovým odhadem. Důvodem této korekce je přetrvávající sklon ke společenskému distancování. Odhadovaný pokles v roce 2020 je téměř dvakrát vyšší ve vyspělých ekonomikách (-5,8 procenta), než v zemích „emerging markets“ a rozvojových zemích (-3,3 procenta), což se týká do jisté míry i oživení projektovaného pro rok 2021, odhadovaného na 3,9 procenta v hospodářsky vyspělé části světa a dokonce na šest procent v zemích ostatních.
Očekávání u nás je spojeno se silnou vazbou na hospodářský vývoj Německa jakožto našeho zásadního obchodního partnera, kde MMF setrval na svém předchozím odhadu šest procentním poklesu v letošním roce, následovaném o rok později 4,2procentním růstem. I tak zůstává v rámci eurozóny náš severozápadní soused mezi velkými zeměmi premiantem a vykazuje příznivější charakteristiky než eurozóna jako celek (s -8,3 procenta letos a růstem o 5,2 procenta v roce příštím). To je sice dobrá zpráva pro naše exportéry, vzhledem k charakteru šoku a špatné předvídatelnosti vývoje u nás je ji však
nutno brát s rezervou. O něco lépe dopadne podle MMF pružnější ekonomika USA, kde je po letošním 4,3percentním poklesu HDP očekáván napřesrok růst 3,1 procenta. Pozitivním překvapením je odhad pro Čínu, kde celá patálie globální ekonomiky před necelým rokem odstartovala, ale letošek podle MMF uzavře sice chudokrevným, ale přesto kladným vzestupem o 1,9 procenta HDP, následovaným dynamickým oživením: v příštím roce by měla vzrůst o 8,2 procenta.
Nejistoty kolem základního scénáře dalšího vývoje ekonomiky jsou neobvykle velké, což neplatí jen pro Česko, ale globální ekonomiku obecně. Vyplývají primárně z krajně obtížné předvídatelnosti, jak se bude vyvíjet pandemie, a tedy jak odolají obory nejvíc závislé na sociálním kontaktu, jaká bude reakce vlád atd. Nejistá je i míra přenosu „hospodářské nákazy“ mezi státy prostřednictvím skomírající turistiky, přičemž segment HOREKA (hotely, restaurace a kavárny) například v Evropě zaměstnává kolem osm až devět miliónu lidí, z toho u nás přes 200 tisíc. Nevyzpytatelné jsou však i změny nálad na finančních trzích a jejich dopady do směru, velikosti a proměnlivosti globálních kapitálových toků.
Výhled hospodářského růstu ČR: hlubší propad, pomalejší oživení
Důsledky skokového zhoršení epidemiologické situace na začátku podzimního období jsou zřejmé už nyní – letošní propad ekonomiky bude o něco hlubší, na oživení budeme čekat déle a bude nejspíš i slabší, než jaké předpokládali hlavní ekonomové bank, působící v prognostickém panelu ČBA, v létě. Změnil se i pohled na předpoklady prognózy – v současné době je sice hlavním scénářem spíše omezená doba trvání karanténních opatření v rozsahu jednoho měsíce, nicméně míra nejistoty je i zde vzhledem k současným nárůstům počtu nakažených a potřebě omezit rychlost šíření nákazy, enormní. Protáhne-li se do Vánoc, dopady do již tak klesající spotřeby domácností budou o mnoho vyšší. Ze sektorového pohledu budou nejvíce zasaženy opět služby, pro průmysl, zejména exportně orientovaný, je povzbudivá relativně dobrá situace v Německu. Důležitým faktorem je i oslabující koruna, která na začátku října oslabila na úrovně z časů „kurzového závazku“ ČNB.
Přeloženo do řeči čísel, v letošním roce ČBA očekává propad HDP o osm procent (jedná se o medián vzniklý z odhadů ekonomů bank zastoupených v prognostickém panelu ČBA, přičemž rozptyl těchto odhadů byl mezi -7,0 až -8,8 procenta). Na relativně malou změnu prognózy bankéřů na letošek – v létě odhadovali 7,5procentní pokles – měla vliv zejména skutečnost, že ekonomika ve třetím čtvrtletí ožívala lépe, než usuzovaly předchozí odhady, což směřovalo k menšímu než očekávanému poklesu ekonomiky v letošním roce. Druhá vlna pandemie však dosavadní vývoj narušila a z titulu výraznějšího propadu ve čtvrtém čtvrtletí se tak prognóza posouvá k osm procentnímu propadu ekonomiky v letošním roce. Revize čtvrtého čtvrtletí se pak hlavně projeví v citelně pomalejším růstu HDP v roce 2021, než očekávala předchozí prognóza ČBA.
V letošním roce jsou nejvíce zasažené soukromé investice a exporty. Pokles soukromých investic bankovní analytici odhadují meziročně na osm procent (což je ovšem o polovinu méně, než byl červencový odhad), meziroční pokles exportního výkonu na 11,7 procenta. Dopad na čisté exporty (a tedy do HDP) bude zmírňován souběžným poklesem dovozů odhadovaným pro letošek na mediánových devět procent. Soukromá spotřeba bude – mj. i díky vládním opatřením typu Antivirus–letos zasažena sice mírněji, přesto však citelně vzhledem k předpokládanému zvýšení sklonu domácností k úsporám vyvolanému enormními nejistotami. Pokles soukromé spotřeby proto prognostický panel odhaduje na pět procent. Jedinou rostoucí složkou tak zůstane vládní spotřeba s odhadovaným meziročním nárůstem o 3,8 procenta.
„Vzhledem k novým restrikcím zaznamená tuzemská ekonomika v posledním čtvrtletí letošního roku opětovný pokles a dosavadní bezprecedentní meziroční propad ekonomiky ve druhém čtvrtletí o jedenáct procent tak v posledním čtvrtletí ještě zesílí.  Realizuje se tak nepříznivý scénář ekonomického vývoje ve tvaru W, zároveň nástup druhé vlny pandemie ovlivní také očekávaný růst v roce příštím, který tak bude patrně podstatně slabší, než se očekávalo před několika měsíci“, poznamenává Jakub Seidler, hlavní ekonom ING Bank v ČR.
Pro rok 2021 očekávají bankovní analytici návrat k růstu HDP, ovšem 2,0 procenta jsou necelá polovina v červenci očekávané hodnoty. Obdobně nízké jsou i tempa růstu jednotlivých složek užití HDP. Co do struktury růstu analytici očekávají meziroční oživení soukromé spotřeby o 1,9 procenta, investic o 2,6 procenta, exportní aktivity o šest procent, stejně jako dovozů. Vzhledem k volebnímu roku prognostický panel ČBA neočekává, že by se z ekonomiky výrazněji stahovala vláda, což potvrzuje i navržená výše schodku veřejných financí. Očekávaný nárůst vládní spotřeby pro rok 2021 je sice 2,5 procenta, tedy o 1,3procentního bodu nižší než letos, ale přípravy rozpočtu jsou letos podstatně komplikovanější, než kdy v minulosti.
Trh práce – strukturální problémy přetrvávají
Je jisté, že období nejvyšší zaměstnanosti, jakožto i nejnižší nezaměstnanosti má český trh práce již za sebou. Nyní je otázkou, kdy přesně a v jaké míře se na něm projeví dopady pandemie. Zaměstnanost klesá už od druhého. čtvrtletí 2019 a lze očekávat, že její pokles bude letos i v příštím roce pokračovat. Souběžně dle prognostického panelu ČBA poroste i míra nezaměstnanosti, a to o 3,7 procenta v roce 2020 a o 4,7 procenta v roce 2021. Vyššímu tlaku budou bránit vládní podpůrná opatření, na druhou stranu zejména v některých oborech služeb, postižených dlouhodobější ztrátou perspektivy dojde k odlivu, jak lidé budou hledat zaměstnání jinde. Zejména regionálně to může vyvolávat určité napětí na pracovním trhu.
„Vývoj míry nezaměstnanosti je letos stále nečekaně příznivý vzhledem k hloubce propadu ekonomiky. Přiznivě se projevuje souběh podpůrných programů vlády a ochoty zaměstnanců obětovat mzdový vývoj ve prospěch zachování pracovních míst. I tak máme pravděpodobně před sebou nárůst nezaměstnanosti v důsledku výrazně slabšího růstového výhledu pro rok 2021. Celkově mírný vývoj nezaměstnanosti zpětně podporuje sílu spotřebitelské poptávky v ekonomice,“ doplnil Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky.
Navzdory výše uvedenému však i nadále nejspíš zůstaneme zemí s nejnižší nezaměstnaností v EU, v níž nelze specialisty určitých profesí na trhu nalézt a kde některé obory (stavebnictví, částečně automotive) kriticky závisí na dovozu agenturních pracovníků. I přes přezaměstnanost ve veřejném sektoru, resp. ve státní správě, nebude minimálně v příštím volebním roce realistické počítat s tím, že by se to změnilo. Zrovna tak se v nejbližší době výrazněji nezmenší mezera mezi průměrnou mzdou ve státní správě a v průměru hůře placeném soukromém sektoru, i když jak vzhledem k recesi, tak vzhledem ke stále napjatějším veřejným financím by se neměla prohlubovat. S tím bude korespondovat očekávaný vývoj průměrných nominálních mezd – růst o 2,5 procenta letos a 2,7 procenta napřesrok (a to spíše ve veřejném sektoru), což je poměrně hluboko pod tempy růstu mezd před krizí, protože zaměstnanci budou preferovat udržení práce před zvýšením mzdy. Stále však platí, že nárůst nezaměstnanosti proběhne nejspíše na úkor nejméně kvalifikovaných skupin zaměstnanců, což průměrnou mzdu ve výsledku mírně zvýší. Velkou nejistotou je, jak dopadne současná politická debata o zrušení superhrubé mzdy a výsledné daňové sazbě.
Veřejné finance: fiskální expanze, její účinnost a udržitelnost veřejných financí
Prognostický panel ČBA schodek veřejných financí pro letošek odhaduje na 7,5 procent HDP a na rok 2021 na stále vysokých 5,6 procent HDP. Ve výsledku by se tak veřejný dluh v roce 2020 ocitl na 39,3 procentách a v roce 2021 by se dostal až k 42,2 procent HDP.
„Navzdory druhé vlně pandemie, které znamená novou sadu vládních opatření na podporu ekonomiky, se nepředpokládá zvýšení doposud očekávaného vládního deficitu v letošním roce. Dosavadní hodnoty před příchodem druhé vlny pandemie směřovaly k nižšímu než schválenému schodku, proto je stále v současném rozpočtu dostatečný prostor pro podporu ekonomiky. Oproti předchozí prognóze se však zvýšil očekávaný deficit na příští rok, a to na 5,6 procent HDP. Přitom některé zamýšlené změny v daňovém systému mohou deficit ještě dále prohloubit a posunout ho blíže k hodnotě z letošního roku,“ upozorňuje Jakub Seidler, hlavní ekonom ING Bank v ČR.
Česká republika má za sebou pět let poměrně robustního, i když co do tempa kolísajícího hospodářského růstu. Byť bylo hospodaření státu v tomto období vyrovnané, resp. mírně přebytkové, tohoto výsledku bylo dosahováno vesměs díky vysokému přebytku municipálního hospodaření, nikoli samotného státního rozpočtu. Ten vykazoval setrvalý růst podílu mandatorních a quasimandatorních výdajů tempy vyššími než růst HDP. Jejich podíl na výdajích státu se v současnosti pohybuje na cca osmdesát procent. Ačkoli tedy v porovnání s řadou států EU zatím patříme z hlediska dosavadního vývoje schodkovosti veřejných rozpočtů i veřejného dluhu mezi premianty, dlouhé období růstu, které ukončila současná krize, nebylo pro vybudování odpovídajícího reakčního prostoru využito dostatečně. Navíc je vzhledem k předurčenosti 4/5 výdajů zákonnými tituly krátkodobý manévrovací prostor veřejných financí citelně omezený.
„Jedním z důsledků vysokého a rostoucího podílu mandatorních výdajů je rostoucí závislost investiční aktivity, zejména ve veřejném sektoru, na „evropských fondech“. To platí i pro dodatečné zdroje, jež by měly do české ekonomiky směřovat v rámci Národního plánu obnovy. Nyní půjde o to, aby tohoto mimořádného finančního přílivu v rozsahu kolem 180 miliard korun, s nímž ještě na počátku roku nikdo nepočítal, bylo využito na projekty, které zvednou produktivitu české ekonomiky a příznivě ovlivní její strukturu do budoucna,“ připomenul ekonomický analytik ČBA Miroslav Zámečník.
Po letošní fiskální expanzi se schodkem ve výši 500 miliard korun následuje další vysoce schodkový rozpočet na příští rok, jehož 320 miliard nezahrnuje dopady obsažené v daňovém balíčku. Dosud zveřejněné záměry vlády nedávají žádnou odpověď na otázku, kdy započne veřejné finance konsolidovat, jakým způsobem a do jakých etap bude rozdělena tak, abychom se vrátili na udržitelnou dráhu.
„Rozpočtový schodek v roce 2021 může být hlubší než vládou plánovaných 320 mld. korun, protože návrh nejen že nezapočitává daňové škrty, ale je i postaven na předpokladu téměř čtyři procentního růstu ekonomiky v roce 2021. Ovšem aktuální druhá vlna nákazy Covid-19 výrazně snižuje růstový výhled právě pro příští rok, což přirozeně zhorší i cyklický vývoj rozpočtu,“ dodal  Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky.
Měnová politika, inflace a měnový kurz
Reakci měnové politiky na hospodářské zpomalení vyvolané hospodářskými dopady epidemiologických restrikcí považují bankovní analytici za dobře načasovanou a za adekvátní považují i její udržování v současném uvolněném módu, navzdory inflaci, která se od dubna pohybuje nejenom nad inflačním cílem, ale i mírně nad tolerančním pásmem, a v září dosáhla meziročně 3,2 procenta. Inflační očekávání panelu pro konec letošního roku míří ke 2,8 procenta (s průměrnou inflací na úrovni 3,2 procenta) a pro
rok příští na průměrných 2,2 procenta, tedy na dohled od inflačního cíle. Do konce letošního roku hlavní ekonomové bank další snížení 2týdenní reposazby neočekávají, na příští rok vzhledem k pouze pozvolnému a křehkému oživení počítají s jejím setrváním na 0,25 procenta. Měnový kurz v říjnu oslabil na úrovně pod 27 korun za euro a svezl se tak na negativním sentimentu finančních trhů vůči středo a východoevropským měnám, kterému nepřidává ani současné umístění Česka na špici epidemií nejhůře zasažených zemí. Letošní průměrná hodnota kurzu se tak ustálí poblíž 26,56 korun za euro s tendencí k relativní stabilitě na úrovních implikující průměr příštího roku kolem 26,28 korun za euro.
Očekávaný vývoj vkladů a úvěrové emise
S ohledem na výše uvedené bude úvěrová emise v letošním i příštím roce pokračovat poměrně solidními čísly: očekávaná meziroční tempa růstu jsou 4,6 procenta (resp. 3,6 procenta napřesrok) u klientských úvěrů celkem, přičemž u bankovních úvěrů domácnostem očekávají bankovní analytici 6,2procenta růst (resp. 4,8 procenta napřesrok). Bankovní úvěry firemní klientele porostou o něco pomaleji, tedy o 3,1 procenta letos a 3,4 procenta napřesrok. Konzervativnost českých střadatelů pak odráží i očekávaný nárůst celkových vkladů pro letošek 10,9 procenta (!) a pro příští rok stále solidních 5,4 procenta.
„Doposud byla kvalita úvěrových portfolií bank excelentní, podíl úvěrů v selhání byl mezi nejnižšími v Evropě. Není pochyb o tom, že se dvojitá recese, způsobená pandemií, do růstu klasifikovaných úvěrů propíše, nicméně český bankovní sektor je v celoevropském srovnání kapitálově mimořádně dobře vybavený, a vývoj zatím odpovídá základnímu scénáři v aktualizovaných stres-testech, které na začátku léta zveřejnila Česká národní banka,“ připomenul analytik ČBA Miroslav Zámečník.
Prognózy růstu reálného HDP:

Pozn.: OECD modeluje 2 scénáře poklesu hospodářské aktivity ve tvaru buď „V“ nebo „W“ (Single Hit vers. Double Hit Scenario)
Makroekonomická prognóza ČBA v číslech:

Foto: pixabay.com
Zdroj: Česká bankovní asociace