Rozhovor s Milošem Michlovským, zakladatelem a majitelem Vinselekt Michlovský
Řadí se k předním českým odborníkům v oboru vinařství, vinohradnictví a šlechtění vinné révy. Nesporně je průkopníkem v zavádění nových technologií, metod a poznatků do praxe. Jako uznávaný odborník často usedá v hodnotících komisích vinařských soutěží, ze kterých a nejen z nich, jeho vína přiváží i ocenění.
Pocházíte z vinařské rodiny? Měl jste v rodině vzor ohledně vinohradnictví a vinařství? Co vás vedlo k vinařství a co vám dala studia v Moskvě? U vína bych spíše očekával Itálii nebo Francii.
Pocházím ze středně malé rolnické rodiny, ze smíšeného hospodaření – rostlinná a živočišná výroba a částečně i speciální plodiny – vinohrady, meruňky. Koncem 50. let vstup do družstva – jak jinak??? Do roku 1989 jsme vlastnili necelých dvanáct arů vinohradu. Otec se o vinohrad velmi pečlivě staral, a proto byl i neoddiskutovatelným vzorem. Studia v Moskvě – přesněji v Sovětském svazu se svými „vinařskými“ republikami, Gruzie, Arménie, Moldávie, Ukrajina, Uzbekistán, Azerbajdžán, mi daly velmi důležité informace o biologii révového keře ve všech klimatických podmínkách světa, kde se réva vinná hospodářsky využívá. Vycházíme-li z toho, že víno se rodí ve vinohradu, tak lepší příprava o znalostech fyziologie a biochemie révového keře, následně velmi důležitých pro kvalitu vína, být nemůže. Á propós, koncem sedmdesátých let studium ve Francii, Itálii??? Prakticky nemožné…
Váš záběr je obrovský. Jste nebo jste byl vinař, vinohradník, šlechtitel, enolog, vysokoškolský pedagog, novátor, experimentátor, podnikatel, manažer, funkcionář vinařských organizací a orgánů a další. Která z těchto funkcí je vám nejbližší?
Nemůže být dobrý enolog (odborník na víno a vinařství-pozn.red.) bez znalostí problematiky vinohradnictví a vinohradník by měl hodně vědět o tom pro jaké účely hrozny pěstuje. No a dobrý šlechtitel je ten, kdo pozná již od prvních bobulí, jaké z toho bude víno, tedy musí být i dobrým vinohradníkem i dobrým enologem. Rovněž si nedovedu představit řídit vinařskou firmu a nevyznat se v problematice. Taktéž, jak chcete být prospěšným v různých vinařských institucích, když o tom dohromady nic moc nevíte? Proto všechno, co jste vyjmenoval, se mi zdá být jasnou a úplnou samozřejmostí, chcete-li se v daném odvětví aspoň trochu orientovat a něco znamenat.
Společnost VINSELEKT MICHLOVSKÝ byla založená v roce 1995 v Rakvicích. Jaké byly začátky firmy? Jak na to vzpomínáte?
Spíše v roce 1993. Začátky byly opravdu hodně zajímavé. Ani ne tak odborně, protože přeci jenom jsem už o vinařství něco věděl, ale spíš podnikatelsky, přesněji „mantinely“ podnikání.
V minulosti jste se také spojili s Fernet Stockem. Obohatila vás také tato spolupráce?
Spolupráce mě určitě obohatila velmi významně. Přeci jenom Fernet Stock „točil“ úplně jiná čísla než tenkrát my. Asi to nejdůležitější ale bylo, že nakupovat již vyrobená vína a následně je lahvovat, není asi to nejlepší. Opravdový ideál je, si hrozny vypěstovat a zpracovat. Nebo maximálně nakoupit u pěstitele, ale následné zpracování, školení až lahvování je potřeba mít plně pod kontrolou.
Vinohradníci mají zcela jistě lásku k půdě. Jak se váš vztah k půdě vyvíjel?
Nejen vinohradníci, ale i u vinařů, potažmo enologů, to tak musí být. Víno se opravdu rodí ve vinohradě. Ve sklepě už do vína nedostanete to, co jste nedovezli z vinice.
V minulosti se mluvilo také o tom, že do vinohradnictví budou vstupovat čínští investoři. Co si o tom myslíte?
Do mnohých velmi významných, především francouzských, „brandů“ už dávno vstoupili. U nás si myslím, že to tak horké a hlavně rychlé nebude.
Říká se, že ve vínu je pravda. Souhlasíte s tím?
No, ono je to trošku jinak. „In vino veritas“ je sice překládáno, že ve víně je pravda, míněno, kdo pije víno, tak mluví pravdu – odtud i pořekadlo: Ve víně je pravda, pravdu mluví, kdo si zavdá, proto nejvíc cigánijů, kteří enom vodu pijů. Já si ale myslím, že „In vino veritas“, tedy ve víně je pravda, znamená něco jiného, že poctivé to jest „pravdivé“ víno je opravdu znát. A je-li nepoctivé, tedy neopravdové, tak je to znát taky. A to by mělo být pro každého, kdo rád víno, to nejdůležitější.
Zabýváte se také investičními víny? Jsou tyto investice do vína výhodné?
Investice do vín „fungují“ opravdu jen u těch největších brandů, a i tam se stává, že když to náhodou následně dobře neprodám, tak to aspoň sám vypiju. Na straně druhé se povídá, že při předávání vydraženého vína v aukční síni šeptá dražitel novému majiteli: „hlavně to neotvírej“. Ale vážně, seriózní víno nesmí být infantilní, ale opravdu musí být vyzrálé, vrstevnaté s velkým a dlouhým potenciálem.
Které víno byste mi doporučil? Kterou odrůdu byste ještě chtěl vypěstovat?
Doporučit se vší odpovědností mohu pouze ta vína, která znám od A do Z, od jejich stvoření až po optimální vyzrálost. A takto znám pouze svá vína. A na otázku, které ze svých vín bych Vám doporučil. Odpovím rovněž otázkou: Máte-li dvě děti, které máte raději? Co se týče šlechtění, tak je dobré mít představu o nějaké „ideální odrůdě“, ale opravdového ideálu vlastně nikdy nedosáhnete. Proto máme na světě tolik odrůd, jak bílých tak i červených. Budou-li nové odrůdy tak výborné, jako ty současné a k tomu se nebudou muset stříkat a nebudou nám mrznout a trpět suchem, tak se opravdu přiblížíme k tzv. ideální révě.
Cestujete také po světě a srovnáváte úroveň vinařství ve světě? Jak vidíte úroveň vinařství u nás?
Dříve jsem po světě cestoval podstatně častěji. Především mě zajímalo technické a technologické vybavení, kterého se nám nedostávalo. Mysleli jsme si totiž, že téměř vše lze „udělat“ ve sklepě. Po více jak dvou desítkách let poměrně usilovného experimentování jsme se ale ujistili, že „nejlepší vinař je ten, co se vínu plete co nejméně do cesty“. Na straně jedné sice smutné zjištění, ale na straně druhé, v důrazu na autenticitu a originalitu vína, je to to nejkrásnější. Samozřejmě toto platí pro ta seriózní vrstevnatá vína. U těch mladých často až infantilních vín s „líbivým“ zbytečkem cukru toho „zařízení“, hlavně v aspektu filtrace, potřebujete podstatně více. A to je bohužel ten neduh našeho vinařství ve srovnání s tím vinařsky vyspělým světem, kde právě dávají co největší prostor „terroir“, tedy místu, odkud hrozny pochází, než honbě za mladostí – tzv.vinařské pedofilii.
O čem vinař sní?
Nevím, o čem sní ostatní vinaři, ale já zaplať pánbůh spím dobře, takže když spím, tak spím a ani moc nesním. A když nespím, tak rovněž moc nesním, protože vím jedno, co koneckonců říkával i můj taťka: co si hochu neuděláš, tak to nemáš.
Děkuji za rozhovor.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
