Pamatujete na „politické podnikatele“? Neboli kmotry, kteří své mocenské pozice zneužívali k zisku kšeftů? Nebo na lobbisty, kteří dokáží „šikovně“ změnit nějaký paragraf, aby z toho vytřískali miliardy? Tohle je samozřejmě neetické.
Ale hlavně, zemi to nic nepřináší, žádný růst, žádný blahobyt. Byznys přesto do politiky patří. Jen v jiné podobě. Potřebujeme, aby vedle zájmů seniorů či učitelů byly také seriózně hájeny zájmy českého průmyslu. Protože jinak přijde pokles, přijde bída, přijde zmar.
Za „normální“ situace se byznysmeni angažují primárně tím, že sponzorují stranu, jejíž program je jim blízký. Organizace jako Hospodářská komora, či Svaz průmyslu se také účastní různých jednání s vládou a parlamentem. To však už v naší situaci nestačí. Už nejde o to, zda je u moci pravice, či levice, nestačí „standardně“ vyjednávat (třeba v rámci tripartity), my musíme změnit a zásadně zlepšit celý podnikatelský ekosystém. Potřebujeme jinak nastavit daně, odstranit byrokracii, využít lidský potenciál, povzbudit investice.
Našemu hospodářství dochází dech. Vysoká cena energií, vysoké zdanění práce, vysoké byrokratické bariéry, nízké investice do infrastruktury, nízký počet kvalifikovaných lidí, nízký objem domácího kapitálu…To vše drtí výrobu, omezuje marže, brání v rozvíjení nových technologií. Český průmysl nás pořád živý. Tak jako před sto padesáti lety. No, ale právě…Od té doby se zase nic tak zásadního nezlepšilo. Ta „stará dobrá“ mašina pořád jede. Zaostává však za globální konkurencí.
Ještě máme schopné podnikatele, pracovité lidi, šikovné inovátory. Ale pokud jim nezlepšíme podmínky, neodstraníme z cesty překážky, nepodpoříme výzkum a vývoj, tak nedokážeme těžit z plného rozvinutí jejich schopností. Ba dokonce je možné, že odejdou jinam. A ne do Číny, ale třeba do Spojených států, kde najdou levnou elektřinu, velkou zásobu špičkových odborníků, méně bariér, přívětivější daňové předpisy. Musíme si opravdu uvědomit, že zde nejde o ideologii, ale o základní nastavení systému.
Potřebujeme reformy, potřebujeme druhou ekonomickou transformaci, potřebujeme pro byznysovou vládu a parlament. Jak, ale vypadá česká politika? Vrcholem její performance je rozhořčená válka o penzijní reformu, která by měla být schválena během pěti pikosekund. Proti Green Dealu se sice doma vymezují všichni, ale v Bruselu pro něj všichni poslušně hlasují. Místo zlepšení kvality školství se do něj jen kvantitativně lijí peníze a žáci vědí stále méně. Projídáme biliony a ani „pravicový“ kabinet neumí šetřit.
Co se týká svéhlavého úředního šimla, tak nejen, že není na obzoru jeho rázné zkrocení, ale dokonce se ani neplní, co zavedla už Topolánkova vláda – tzv. proces RIA, který zakazuje zvyšovat byrokratickou zátěž pro občany a firmy. Neudělali jsme také nic pro akumulaci domácího kapitálu, nezavedli zvýhodněné zaměstnanecké akcie, nepodpořili startupy a inovace prostřednictvím fondů rizikových investic. Máme málo dálnic, žádné rychlostní trati a stavět byty je při dnešním povolovacím procesu doslova za trest.
O tom, co vše brání českému průmyslu a podnikání v rozletu, by šlo napsat celou knihu. Přesto o věcech důležitých pro byznys skoro neslyšíme. Částečně je to vina podnikatelů samotných. Jako by se báli veřejně vystupovat a prosazovat. Na druhé straně, když to někdo udělá, dostane od aktivistických novinářů a influencerů pořádně přes prsty. Okamžitě začnou rozebírat, co jeho firmy dělají, zda jeho zájmy nejsou „špinavé“ a celkově se pohoršují už nad tím, že se vůbec angažuje.
Zvláštní, že byrokratům, policistům, prokurátorům, či akademikům se tohle neděje. Ti mohou do politiky mluvit zcela bez zábran, dokonce jsou v tom médii podporováni. Přitom mnozí z nich říkají věci, které jsou v rozporu se svobodou, prosperitou, či dokonce bezpečností občanů. Ale když chtějí něco říci ti, kteří nás venkoncem všechny živí, okamžitě se vyrojí angažovaní snažílkové, kteří je chtějí překřičet a umlčet. Jenže když doma nebude slyšet hlas českého průmyslu, nebude brzy slyšet český hlas na mezinárodní scéně.
Tak jednoduché to je. Vše, co máme, co si můžeme dovolit, pochází z toho, co vyprodukujeme a prodáme. To neznamená, že úředníci, učitelé, policisté, společenští vědci atd. nejsou užiteční. Naopak, tvoří prvky komplexní civilizaci, bez níž není možná ani existence vyspělého průmyslu. Jen si musíme uvědomit, že právě tohle je jejich primární úkol – být součástí velkého díla zlepšování kvality života obyvatel. Nepotřebujeme „mrtvou váhu“, která jen spotřebovává peníze a navíc je nepřátelská ke svobodné společnosti.
Desítky let běží český průmysl do značné míry setrvačností. Mnohé firmy se zásadně zmodernizovaly. Mnohé nově vznikly. Zmnohonásobili jsme kvalitu produkce. To ovšem nestačí, protože jiní nám přesto čím dál rychleji ujíždějí. Jednotliví příběhy úspěchu ještě netvoří celek úspěšného národa. Nízký inovační potenciál, nízká míra investic, nízká produktivita, to vše jsou problémy, které se začaly palčivě projevovat už před dvaceti lety – ale od té doby jsme s nimi nijak zásadně nepohnuli.
Co teď? Primárně se musí daleko více snažit sami podnikatelé. Snad dobře vědí, jak záleží na osobní aktivitě. Za druhé, politici by měli víc interagovat s byznysem a hledat průřezová řešení, jež podpoří všichni odprava doleva. Za třetí: ignorujeme už konečně rozumbrady, jimž vadí to, či ono, protože je to „fosilní“, protože by na tom třeba někdo mohl nedejbože vydělat, protože vůbec nemáme růst a vůbec, protože kapitalismus je nemravný. Byznys do politiky patří, protože nás všechny živí.
Kdo to neví, dopadne zle.
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz