Rozhovor s Jiřím Nehasilem, generálním ředitelem Makro Cash & Carry s.r.o.
Jiří Nehasil je generální ředitel společnosti Makro Cash & Carry s.r.o. od října 2023. Posledních pět let působil jako ředitel obchodu, prodeje a provozu.
„Lidé samozřejmě stále nakupují, i když si odpouští dražší výrobky a soustředí se na ty levnější, ale jíst a pít budeme pořád. A my jsme tady od toho, abychom měli řešení, které zahrne a uspokojí všechny naše zákaznické skupiny. Jídlo jsou lidé, setkávání, emoce. Myslím si, že by umělá inteligence mohla pomoct při generování receptů, být inspirací ke zkoušení nových surovin. Ale pořád tu práci bude muset někdo udělat a někdo si to jídlo bude muset fyzicky užít,“ říká Jiří Nehasil.
V oboru gastronomie jste se pohyboval již před nástupem do společnosti makro a řadu let jste se podílel na gastronomických projektech velkých firem. Jak na tuto dobu vzpomínáte?
Na tyto projekty vzpomínám jako na krásné období mého dospívání. Nejsem si jistý, že bych vždycky mluvil o „projektech velkých firem“, ale pro mne to byly tři zásadní oblasti. Prvních osm let jsem strávil u Sanjiva Suriho a jeho Zátiší group. Sanjiv jako jeden z prvních zavedl pojem fine dining na náš trh, má vystudovanou hotelovou školu v Lausanne a zkušenosti z pětihvězdičkových hotelů v západní Evropě. Ten člověk sem přišel a věděl, co zákazníci chtějí. Cizinci, kteří k nám v té době jezdili, v podstatě hledali místa, kde se dobře najedí podle západních standardů a on byl první, kdo jim takovou možnost nabídl. Zajímavé bylo, že Sanjiv byl také jedním z prvních, který lpěl na školení. Pro mne bylo památné jeho školení Spirit of Hospitality, které poukazovalo na práci se zákazníkem od A do Z, tedy od té doby, kdy vstoupí do restaurace až po jeho odchod.
Druhým zásadním člověkem pro mme byl Honza Mužátko ze sítě restaurací Pizza Coloseum, kam jsem nastoupil v době jejího největšího rozkvětu. Řídil jsem zde několik divizí. Tou první byla italská restaurace Pizza Coloseum, kterou asi většina lidí zná. Dále tam patřil Jarmark, což byla restaurace spíše pultového typu. Vybrali jste si u jednotlivých stánků čerstvé suroviny, nechali si je zpracovat ve stylu minutkového jídla a pak jste odcházeli. Také jsme pořádali různé cateringové akce, při kterých jsme rozvíjeli gastronomické koncepty na stadionech. Dělali jsme catering na Spartě Praha – jak ve VIP sekci, tak i ve fast foodu, a něco podobného jsme rozjeli v liberecké Tipsport aréně. Takže to bylo určitě zajímavé.
Třetím krokem byla PPF, ta byla inovátorská a chtěla rozjet hyperlokální projekt, který se jmenoval PPF Media. Byla to kombinace komunitního prostoru s kavárnou, novinářského HUBu a dalších doplňkových služeb finančního a mobilního charakteru. Bylo to zajímavé, protože se jednalo o úplně jinou dimenzi gastronomie.
Prošel jste také různými pozicemi v mnoha firmách, která z nich pro Vás byla klíčová?
Každá měla něco do sebe. Pokud bych měl nějakou vypíchnout, tak určitě práci u Honzy Mužátka, protože byla komplexní. To mi pomáhá i dnes v rámci tak velkého kolosu, jako je makro ČR a jeho servis a služby.
Od roku 2007 jste prvním Čechem, který v rámci společnosti makro ČR dosáhl na post generálního ředitele. Jaká je Vaše představa o růstu firmy?
Máme jasně vytyčenou korporátní strategii, která říká, že máme být leaderem pro profesionální zákazníky z oblasti gastronomie a maloobchodu. To jsou primární oblasti, ve kterých chceme růst a nabízet kompletní řešení. Nejde už jen o dodávky potravin, ale opravdu o komplexní pomoc pro zákazníka, například s tvorbou menu nebo listování speciálních produktů pro různé druhy gastronomie. To samé chceme nabízet i v oblasti maloobchodu, kde máme řešení Můj obchod nebo nový koncept bonVeno.
Jste také prvním člověkem, který se na vrchol řízení největšího českého velkoobchodu vypracoval z nižších manažerských pozic uvnitř samotné firmy. Co vám postupný vzestup dal do vašeho kariérního života?
Trpělivost. Obrovskou míru trpělivosti. Najednou pochopíte, že některé věci nejdou hned, musíte si na ně počkat a umět je vykomunikovat, je to obrovská škola diplomacie. Makro je velká korporace, takže musíte jednat s manažery jednotlivých oddělení a najít propojovací mechanismus, který pomáhá k rozvoji obchodu a vztahů se zákazníkem.
Jak to vypadá s hospodařením firmy za poslední rok, dotkla se vás současná krize?
Myslím, že krize je primárně hnaná jakousi kolektivní panikou, takže lidé šetří a budou šetřit. Tlak na ně je obrovský, otázkou ale je, jaká je realita. Lidé samozřejmě stále nakupují, i když si odpouští dražší výrobky a soustředí se na ty levnější, ale jíst a pít budeme pořád. A my jsme tady od toho, abychom měli řešení, které zahrne a uspokojí všechny naše zákaznické skupiny.
Makro ČR nedávno rozjelo Iniciativu ČESKÉ POLE. O co konkrétně jde?
V první řadě by tato iniciativa měla podporovat lokální farmáře, což je odvětví, které je u nás tak trochu ve stínu velkých konglomerací a farem. Dalším z cílů je navrácení původních českých odrůd na český stůl. Pokud se totiž bavíme o běžně dostupném křenu, česneku nebo bramborách, většinou nejde o české odrůdy. My v makro ČR chceme, aby měli zákazníci možnost nakoupit i původní české odrůdy těchto základních surovin vypěstovaných u nás, aby byly servírovány v restauracích a dostaly se na stoly v českých domácnostech.
To je podle mého názoru první fáze – chceme najít české produkty a dostat je do širšího povědomí. Ve druhé fázi bychom tyto potraviny chtěli dostat na menu restaurací. Myslíme si totiž, že by lidé měli jíst dobře. Je to jako s ježděním na výlety, první fáze je to výletní místo a druhá, že se stejně jdeme někam najíst. Chceme, aby lidé jedli dobře a ochutnávali místní speciality, ať už jsou jakékoliv. A pokud půjde o produkty lokální, u nás vypěstované, tak to bude dobře pro nás všechny.
Chcete podporovat české pěstitele tradičních plodin. Které to jsou?
Jak jsem již zmiňoval, jde o česnek, křen a brambory, které aktuálně v projektu máme. Chceme se zaměřit i na další potraviny. Obrovskou příležitostí jsou znojemské okurky, protože jejich pěstování na Moravě je na naprostém minimu a většina produkce se dováží z jiných zemí. To je určitě věc, kterou bychom chtěli vrátit zpátky. A takto můžeme pokračovat s dalšími potravinami.
Gastronomie stojí a padá na mladých lidech. Na studentech, kteří budou dorůstat. Je jich dostatek?
Kolik je dost? To je zásadní otázka. Ale dostatek jich určitě není. Dali jsme si za úkol pomáhat a zatraktivnit celou oblast gastronomie. Rozjeli jsme například pilotní spolupráci s hotelovou školou v Poděbradech, kterou já osobně považuji za nejlepší školu gastronomického vzdělávání v rámci České republiky. Naším cílem je pomoct ne ve smyslu, že bychom studenty učili vařit, ale ukážeme jim a naučíme je pracovat se surovinami, ke kterým by se běžně nedostali. Také chceme spolupracovat na projektech, které zvednou atraktivitu práce v gastronomii a pohostinství.
Jak vnímáte nové technologie ve vašem segmentu?
Pokud chceme být efektivní, potřebujeme ve všech oblastech méně papírování a také opravdu funkční využití lidské síly. Takže musíme najít technologie, které nám s tímto pomohou. Když jsem nastoupil před čtrnácti lety, bylo zvykem, že si zákazník objednával po telefonu, nebo měl na papíru sepsaný seznam zboží, které chce koupit, a obchodní zástupci tyto seznamy fyzicky jezdili sbírat. Před osmi lety jsme předdefinovali e-shop, aby zákazníci mohli objednávat z webového obchodu. Obchodní zástupce se pak nevěnoval sbírání objednávek, ale čistě obchodu. Díky tomu jsme dnes v rámci velkoobchodu jediní, kteří mají více jak 90 % objednávek realizovaných přes e-shop. To je poměrně dobrá ukázka toho, jak technologie ovlivňují náš segment. Konkurence by nás v tomto chtěla následovat a dostat se tam, kde jsme my. Víme, že to je určitá cesta, ale zároveň se blíží nová generace zákazníků, kteří budou fungovat jinak. Ta otázka není, jak technologie ovlivní obchod, ale kdy a co nás ovlivní.
Bude i ve vašem oboru převládat umělá inteligence?
Jídlo jsou lidé, setkávání, emoce. Myslím si, že by umělá inteligence mohla pomoct při generování receptů, být inspirací ke zkoušení nových surovin. Ale pořád tu práci bude muset někdo udělat a někdo si to jídlo bude muset fyzicky užít.
Jaké výzvy čekáte v následujících letech?
Pokud se bavíme o velkoobchodu, tak si myslím, že se budeme více posouvat směrem k distribuci. To znamená, že Cash&Carry část našeho podnikání bude hodně o inspiraci, bude o emocích, o tom vidět a fyzicky nasát ten produkt. Byznys se pak bude realizovat v rámci distribuce a závozů.
Bude stále více menších zákazníků, budou zanikat tradiční restaurace nebo obchody, které nebudou mít žádnou přidanou hodnotu, a naopak budou posilovat pop-upy a projekty, které budou mít něco navíc, jako speciální menu či příběh. Pro tyto zákazníky budeme muset mít řešení v podobě širokého sortimentu, dobrých služeb, komunikace a flexibility.
Jste gurmán?
Ano, a je to na mně vidět. Rád jím, rád ochutnávám, poznávám. V poslední době mi přijde zajímavá španělská kuchyně.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Poskytnuto Jiřím Nehasilem
Autor: Renáta Lucková
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
