Richard Hindls (1950), patří dlouhodobě mezi nejuznávanější české statistiky a ekonomy. V období let 2006 – 2014 působil jako rektor VŠE v Praze, je autorem řady odborných knih. Za všechny uveďme publikace Analýza dat v manažerském rozhodnutí či Metody statistické analýzy pro ekonomy. V období 2017 – 2022 byl členem Národní rozpočtové rady. Od roku 2017 je předsedou odborné poroty projektu Česká hlava. Profesor Hindls se prosadil i v umělecké sféře jako klavírista. V první polovině 90. let nahrál společně s tenorsaxofonistou Ladislavem Vrátilem několik alb, za která obdržel v roce 2012 Platinovou desku.
Tvrdíte, že rovnice „když mám někde sypat do ekonomiky, tak musím někde brát“, je velmi jednoduchá. Vlády tuto rovnici neumí, nebo nechtějí vyřešit?
Je to především otázka politické síly a odvahy. Situace kolem rozpočtu a vůbec ekonomického směrování je složitá. Jak už jsem řekl, je to o odvaze a obětech. Nejedná se ovšem o jev vybočující z normálu, ostatně součástí ekonomie je hospodářská politika.
Před časem jste v jednom ze svých rozhovorů uvedl, že ať válka mezi Ruskem a Ukrajinou dopadne jakkoliv, Evropa z toho nevyjde dobře, naopak neoslabí USA a především Čína. Platí to stále?
Řekl jsem to loni v dubnu, a aniž bych ze sebe chtěl dělat osvíceného prognostika, na moje slova došlo. Jestli se někdo trápí, a teď se nebavme o inflaci, energiích nebo o strategické obranné doktríně, je to právě Evropa. Američané mají s Čínou velmi komplikované vztahy dlouhodobě, ani nedávná jednání mezi americkým ministrem zahraničí Antony Blinkenem a čínským prezidentem Si Ťin – pchingem, nic moc nevyjasnila. Je ale vidět, že USA a Čína, na rozdíl od Evropy, v důsledku konfliktu nestrádají.
Je možno tedy říct, že pro dvě největší ekonomické síly světa platí, že čím bude na bojišti hůře, tím pro ně bude lépe?
Tak jednoduše bych to určitě neviděl, konflikt mezi USA a Čínou má mnohem delší trvání, než je válka na Ukrajině, která krizi pouze prohloubila. Je to souboj o pozici největší, nejsilnější a nejvlivnější ekonomiky světa. Pekingu se například velmi daří expandovat do Afriky, boduje v Jižní Americe.
Nelze tedy předpokládat, že by Čína uplatnila svůj vliv vůči Rusku, který by vedl k zastavení války na Ukrajině?
Čína to udělá pouze tehdy, pokud na tom vydělá a posílí vlastní pozici zejména na diplomatickém poli. Stále se totiž cítí v tomto ohledu upozaděna.
Takže stále platí doktrína, jejíž základy položil Teng Siao-pching, podle které není důležité, jakou má kočka barvu, ale s jakým úspěchem chytá myši?
Uvědomme si, že Čína má 1,5 miliardy obyvatel, objemově se jedná o druhou největší ekonomiku světa. Jejich velká výhoda spočívá rovněž v nedostupnosti jazyka, naučit se čínsky není jednoduché.
Na konci května jste uvedl, že programové prohlášení vlády se mění po kapkách. Bylo by podle Vás lepším řešením otevřít stavidla?
Odpověď je jednoduchá, ano. Situace se změnila, je proto nezbytné otevřít programové prohlášení jako celek. Nejedná se ani o prohru, ani o výhru, je to ekonomická a zároveň životní realita. Oddalování a odsouvání problému ničemu nepomůže.
Na druhou stranu existují teorie, podle kterých lidé snáší snáze, pokud jsou špatné zprávy dávkovány právě po kapkách.
Je pravda, že lidé mají krátkou paměť, což platí zejména pro drobné ústupky a odchylky. Nicméně i na jeden tvrdý úder lze zapomenout.
Obecně platí, že každá vláda by měla realizovat nepopulární opatření v první polovině svého mandátu. Dá se říct, že za tím, co se nestihne letos se zavře voda a přestane alespoň kapat?
Asi ano, nelze ale vyloučit, že ekonomická realita bude postupovat tak rychlým tempem, že na nepopulární opatření dojde i během třetího roku vlády současného kabinetu. Řekl bych dokonce, že jsme tomu blízko.
Jedná se ovšem o politické sebepoškozování, možná i pokus o sebevraždu?
Vracíme se na začátek našeho rozhovoru. Politika by neměla být jenom o vítězstvích, ale také o ztrátách.
Myslíte, že někdo alespoň průměrně finančně gramotný věřil dejme tomu posledních patnáct let tomu, že průběžný důchodový systém je vzhledem k demografickému vývoji ufinancovatelný?
Pamatuji si dobu, ale je to hodně dávno, kdy byl důchodový účet v přebytku. Stárnutí populace bylo známo, teď už to máme v přímém přenosu. Každý z ministrů financí určitě věděl, co nás čeká, ale chyběla odvaha to řešit a přijmout patřičná opatření. Do vámi uvedeného období spadá druhý pilíř rovnající se stigmatu, které si ponese důchodová reforma navždy. Je jasné, že věc, která se dotýká 2,5 miliónů lidí, se nedá řešit hlasem jednoho přeběhlíka a marketingovou kampaní.
V současné době se nebavíme o důchodové reformě, ale o parametrické změně?
Víceméně ano. Musí přijít principiální změna, protože to, co se v současné době děje, jsou pouze drobné úpravy systému, které v této podobě, nemůže vzhledem ke stárnutí populace zůstat.
Vláda uvedla, že chystá k prvnímu lednu příštího roku nový investiční produkt pro individuální spoření na stáří. Myslíte, že když se podobný produkt nechytil v době hospodářského růstu, jedná se o aktivitu ve smyslu nažraného vlka a celé kozy?
Okamžitě poté, co jsem se to dočetl, mě napadla stejná otázka. V tomto okamžiku na to ale nejsem schopný dost dobře odpovědět, protože nevím, co je součástí toho investičního pilíře, nebo produktu. Netuším, jestli to má být tak, že ti, kteří si budou do zmiňovaného produktu odkládat, vstupují do rizika ekonomického propadu společností, což se ukázalo jako problém před nějakými deseti lety. Jsem přesvědčen o tom, že stárnoucí lidé, nebo alespoň většina z nich, by neměli vstupovat do investičního rizika.
Věříte, že státní důchodový fond může být výhodnější než privátní?
Jedná se o strašně těžkou otázku, protože je to o nastavení parametrů. Průběžné financování funguje v celém světě, ale asi by se mělo něco udělat pro podporu alespoň třetího pilíře. Na druhou stranu nechci, aby to vyznělo příliš drsně, ale třetí pilíř je o tom, že když zemřete, nedostanete nic.
Existuje nějaký vzor důchodového systému, který by pro nás mohl být zdrojem inspirace?
Hodně se mluví o německém a švýcarském systému. Oba jsou hodně postaveny na příspěvcích zaměstnavatelů, jde o jejich sílu a o to, jak si příspěvky promítnou do ceny svého produktu. Je to komplikované, ale ze zahraničních zkušeností se dá čerpat.
Dovedete si představit, že dnešní pětatřicátník řekne manželce a dětem něco ve smyslu: Letos žádné Chorvatsko, patnáct let staré auto taky jezdí, existují jiné mobily než iPhone, prioritou je šetřit na důchod?
Je to o důvěře. Vámi uváděný jedinec, běžný vzorek populace, potřebuje mít důvěru v systém. A tu nezíská tím, že aktuální vláda bude přebíjet rozhodnutí předchozí vlády. Do značné míry je to o příjmové stránce. Vezměte si, že dnes je ve třetím pilíři, přibližně 4,5 miliónů lidí, a průměrná úložka je kolem 800 korun. Takže není to jenom o tom, jestli v něco věříte nebo nevěříte, ale jestli na to, v co věříte, máte zdroje.
Děkuji za rozhovor.
Foto: Studenta
Autor: Petr Bošnakov
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
