Jsme dotační ekonomikou. Místo aby firmy volně soutěžily o zákazníky, čekají ve frontě s nataženou dlaní na státní dotace a zakázky.
Stojí nás to pět set miliard ročně. Nemluvě o tom, že se tím ničí konkurence, křiví trh a omezuje podnikavost. Ještě horší je, že peníze, které jsou formálně určeny na vědu, výzkum a inovace, získávají neziskovky, která za ně propagují zastavení vývoje a nastolení tzv. nerůstu. Což není nic jiného než bída, přídělový systém a nahrazení kapitalistické svobody bolševickou diktaturou.
Co si budeme povídat, těch půl bilionu by šlo využit daleko lépe. Mohly by se o ně významně snížit daně firmám, které zavádějí skutečné inovace a nové výrobky. A zbytek vložit do státního fondu rizikových investic, který by podporoval start-upy a využití nových vědeckých poznatků v průmyslové praxi. Kdybychom toto učinili, rázem by se podpora inovací z veřejných národních zdrojů zvedla z jednoho procenta hrubého domácího produktu na šest. K tomu by jistě další aspoň čtyři procenta přidaly soukromé firmy.
Rázem bychom tak dosáhli stavu, kdy desetinu vyprodukovaného bohatství investujeme do budoucnosti. Stali bychom se inovačním tygrem. Dokonce i kdyby to nakonec nebylo 10 % HDP, ale jen polovina. Dnes totiž dokážeme z peněz státního rozpočtu, evropských fondů a soukromých zdrojů “vyškrábat” na vědu a vývoj pouhá 2 % HDP. To je žalostně málo a je to hlavní důvod, proč nyní sice továrny jedou na plno a všichni mají práci, ale chudneme. Protože produkujme převážně subdodávky, ne vlastní výrobky s vysokými maržemi.
Našli jsme tedy zázračný “svatý grál ekonomiky”? Vezmeme velký balík peněz a vrhneme ho na vědu, vývoj a inovace? Bohužel, ne tak docela. Objem peněz je důležitý a objektivně – ten náš je nízký. Bohužel ale i to málo dnes z velké části vyhazujeme oknem. Místo abychom podpořili skutečný technologický pokrok, vylepšujeme firmám zisky a platíme jim investice, jež by si měli pořídit samy (viz 100 milionů na linku k výrobě toastového chleba pro Penam). Ještě šílenější je, když jimi uplácíme politické neziskovky.
V rámci debaty o “nerůstu”, což je neomarxistická teorie, jež chce nastolit cosi jako zelený komunismus, vyšlo najevo, že jeden z jejích hodně ukřičených protagonistů dostal pro svoji organizaci jen v roce 2021 cca 6,5 milionu ze zdrojů učených na vědu, výzkum a inovace. My všichni se mu skládáme na to, aby mohl šířit své bludy, které nás nijak neposunou k lepším technologiím a naopak přímo brzdí vývoj. Další milion této partičce přistál na kontě z Norských fondů, což jsou sice cizí peníze, ale opět je rozdělují naši úředníci.
Tohle už je opravdu zoufalé. Máme na vědu málo peněz a ještě je cpeme do kapes někomu, kdo chce, abychom měli celkově ještě daleko méně… Mohli jsme těch více než šest milionů dát nějakému vědeckému týmu, který třeba bádá nad novými zdroji energie. Například prostřednictvím fotosyntézy, která je v zachytávání slunečních fotonů mnohem účinnější než křemíkové solární panely a jde o obor, v němž patříme ke špičce. Ale my řekli “ne”! Na co více čisté elektřiny, když nám tady soudruh vysvětlí, že nepotřebujeme žádnou?
V této souvislosti se nemůžeme zase tak moc divit ministru financí Zbyňku Stajnurovi, že chce snížit výdaje na vědu a výzkum. Samozřejmě, že obecně je to špatně. Ale pokud se konkrétně vynakládají takto?!? Za sebe říkám, že bychom měli dávat na inovace mnohem více. Ale je třeba změnit systém. Jak? Tím, že podpoříme skutečně inovativní firmy. Tím, že budeme motivovat ke spolupráci vědce a průmyslníky. Tím, že místo rozhazování dotací podpoříme skutečné investice do budoucnosti.
Může to fungovat takto: Firmy získají velké osvobození od daní, zavedou-li opravdovou inovaci a novou technologii. Nebo zaplatí výzkum, který povede k novému hi-tech výrobku. Nebo jim vrátíme až 100 % ceny povolenek, pokud investují do snížení emisí – včetně možnosti financovat stavbu jaderné elektrárny. Nebo místo dotací zřídíme vládní fond, který formou bezúročné půjčky podpoří dejme tomu ve výši 30 % inovační projekty, které už získaly privátního investora (jde o to snížit riziko, ne vytěsnit soukromé podnikání).
Inovace jsou skutečným klíčem k budoucnosti. Když máte dost levné energie a moderní technologie, jste vítěz. Nejen v globálním závodě s vašimi konkurenty, ale i nad přírodou. Klima se měnilo vždy a vždy se měnit bude. I v minulosti přicházely krize – někdy velmi rychle a celé civilizace během pár desítek let přišly o možnosti obživy. Přetrvaly ty stabilní, silné, bohaté a vybavené technologiemi. Rozložené, slabé, chudé a primitivní zanikly. Tak tomu bylo po tisíce let a bude tomu tak i v tomto století.
Před nám je velká bitva o místo na slunci s Čínou a možná o život s měnícím se klimatem. Abychom obstáli, musíme neustále inovovat. Možností, jak toho dosáhnout, je hromada. Ale musí se chtít. Chce to vsadit na kapitalismus. Ne na dnešní dotační socialismus a už vůbec ne na nerůstový komunismus. Zachrání nás jedině růst. Růst množství energie, jímž disponujeme. Růst naši technologické síly. Růst víry v sebe sama. My si ale raději platíme budižkničemy, či přímo své nepřátele.
Zastavme už to dotační porno!
Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to
Foto: Pixabay
Autor: Martin Schmarcz