Petr Rudolf Manoušek: Zvon se jménem Jana Pavla II. jsem dělal skutečně poprvé. Je jediný v Čechách

Jeho rodiče přesto dokázali s odvahou v roce 1967 na Zbraslavi u Prahy založit zvonařskou dílnu, v jejichž tradicích Petr Rudolf Manoušek pokračuje dodnes. Jejich zvony zní v ČR i po celém světě.
Rozhovor s PETREM RUDOLFEM MANOUŠKEM, českým zvonařem, restaurátorem zvonů, vedoucím dílny rodiny Zvonařství Manoušek a soudním znalcem se specializací na kampanologii.
Zvon provází člověka životem od nepaměti, oznamoval lidu v ohrožení nebezpečí či okamžik významné události, ale také určoval ve městech i na vsích čas ráno, poledne i večerní klekání, svolává i ke mším apod. Co znamenají zvony pro vás?
Zvon je pro mne především hudebním nástrojem, který má mnoho unikátních vlastností. Stále mě nepřestává fascinovat, že způsob jeho výroby se za tisíciletí změnil jen minimálně a přál bych si vědět víc o práci zvonařů před několika staletími.  Setkání s kvalitním památným zvonem je pro mne vždy svátkem, a když se takový zvon po restaurování nebo úspěšném svaření vrací zpět do života, jeho první zvonění je vždycky nezapomenutelné.
Dílna Manoušků na Zbraslavi za dobu své existence vyrobila a zrestaurovala několik tisíc zvonů, rekonstruovali jste také pražskou loretánskou zvonkohru či jste vyrobili nové srdce pro největší český zvon Zikmund pro Svatovítskou katedrálu v Praze. Máte představu, kolik jste vyrobili zvonů a v celkové váze? Tedy kolik vyrobil celkově váš rod a kolik konkrétně vy?
Loretánskou zvonohru jsme kompletně restaurovali v letech 1993-1994 a dodali jsme do ní také dva nové zvony, které nahradily předchozí se špatným zvukem. Nové srdce pro zvon Zikmund v roce 2002 jsem zhotovil ve spolupráci s firmou ŽĎAS, protože v té době byla moje zbraslavská zvonárna pod vodou.
Celkový počet zvonů by se dal z dokumentace dohledat, ale zvonaři si vedou hlavně evidenci o množství odlité zvonoviny, což je mnohem přehlednější. Např. čtyři naše nové zvony pro plzeňskou katedrálu sv.Bartoloměje vážily skoro jedenáct tun, zatímco třeba padesát sedm zvonů mé mobilní zvonohry váží dohromady (bez mechaniky) necelých 6 tun.  Podle těchto záznamů má rod Manoušků za sebou už 2300 tun nebo jinak 2 300 000 kilogramů odlitých zvonů.  Nelze nějak striktně oddělit „mé zvony“ od tátových, protože nějakou dobu jsme pracovali společně a žádný zvon nemůže kompletně vyrobit pouze jeden člověk – vždycky k tomu potřebuje další ruce…
Jaká byla nejkurióznější a nejdůležitější zakázka? Kde zní vaše zvony nejdále?
Každá zakázka je svým způsobem jedinečná, stejně jako každý zvon je originálem, ale nedokážu některý z nich označit jako nejdůležitější.  Kromě klasických výkyvných zvonů mohu vzpomenout třeba několik tzv. vodnářských zvonů, velký gong o průměru 150 cm zlacený plátkovým zlatem, nebo zvon tzv. čínského typu pro areál Pomoraví u Olomouce. Výjimečný je i soubor velkých zvonů pro Plzeň, zvonohra s 50 zvony pro Hradec Králové, velké zvony pro bulharské Veliko Tarnovo. Zvon pro Sofii byl oficiálním darem Československa k Mezinárodnímu roku dítěte 1979, zajímavá byla i práce na zvonech pro Japonsko nebo Jižní Koreu. Nejdále asi zvoní naše zvony na lodích, které cestují po celém světě a čas od času mi jejich majitelé pošlou pozdrav.
Téměř ve všech velkých Santiniho stavbách v ČR zní zvony od Manoušků, jako např. vpoutním kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, památce UNESCO, či v opatském chrámu v Rajhradě, v klášteře v Plasech, ve Křtinách apod. Jak je váš rod spojen se Santinim?
Spojení se Santinim považuji za osudovou záležitost. Děda se narodil v Habrůvce u Křtin a pro velkolepý křtinský chrám později odlil dva velké zvony, které v roce 1942 zničila válka. Za pár let je nahradily zvony mého táty a já jsem je později doplnil celkem 33 zvony, tvořícími zvonohru. Velmi si vážím také objednávky pro Zelenou Horu u Ždáru, kde jsem nahrazoval také dědovy rekvírované zvony.  A tak to jde i s dalšími stavbami, které patří mezi mimořádné architektonické památky.
V srpnu 2021 se konala velká slavnost v kostele sv.Bartoloměje v Bakově nad Jizerou, kde při mši svatéslavnostně vysvětili tři nové zvony Mons. Marek Mendyk (biskup z polské Svídnice), Mons. Martin Davídek (generální vikář litoměřické diecéze), a R.D. Jiří Veith (duchovní správce římskokatolické farnosti v Bakově nad Jizerou). Jak vzpomínáte na tuto událost?
Svěcení zvonů vždy vnímám jako jedinečnou událost hlavně pro místní obyvatele. Často se najde člověk, který ještě pamatuje předválečné zvony, a potom téměř 80 let čekání na jejich obnovu. Někdy to byly zvony našeho rodu, jindy od jiného zvonaře, ale vždycky je návrat zvonů do věže kostela svátkem. Nejinak tomu bude jistě i v Bakově a těším se na první vyzvánění!
Tři nové zvony v Bakově nad Jizerou byly odlity právě vaší rodinnou manufakturou Manoušek v nizozemském Astenu a nesou jména Panna Maria (494kg), Jan Pavel II. (300kg) a Faustyna Kowalska (144kg). Na zvonech je také odlito Manoušek Eijsbouts Asten a symboly zvon, klíč a kytička. Proč právě v Astenu? Co znamenají tyto symboly?
Zvonař na svém díle většinou zanechává i svůj podpis, a tím byl pro mého tátu původně reliéf malého zvonku a text ULIL  R.MANOUŠEK, Česká u Brna.  Když pak na Zbraslavi pracovali moji rodiče oba, máma jako sochařka doplnila ke zvonku reliéf květiny podle svého jména Květoslava a k tomu text ULILI MANOUŠKOVI – PRAHA ZBRASLAV.  Pak jsem s nimi začal pracovat já a dostal jsem insignii sv.Petra – klíč. Vložením klíče mezi zvonek a květinu vznikly naše autorské značky, které jako podpis používám stále. Nápis u nich nejprve zůstal ve znění ULILI MANOUŠKOVI – PRAHA ZBRASLAV, později už jen ULIL MANOUŠEK – PRAHA ZBRASLAV.
Po zničení mé zvonárny povodní v roce 2002 jsem si v Čechách vyslechl mnoho příslibů pomoci od všech možných institucí, ale žádná z nich pro mne nehnula prstem. Na Kongresu evropských zvonařů v září 2002 mi však skutečnou a nezištnou pomoc nabídli zvonaři z celé Evropy a já jsem si nakonec vybral nizozemskou zvonárnu Royal Eijsbouts, protože už jsme spolu předtím stavěli mobilní zvonohru. Od října 2002 tedy své zvony odlévám v Astenu a hotové si je pak vozím zpět do Čech. Kolegové mi v podstatě dali k dispozici svou dílnu, takže využívám jejich zařízení i pracovní síly. Pokládám proto za správné uvádět i jejich jméno, takže všechny nové zvony od října 2002 nesou mé autorské značky a text MANOUŠEK – EIJSBOUTS, ASTEN.
Jeden ze zvonů v Bakově nad Jizerou nese jméno Jan Pavel II. a je jediný svého jména v ČR. Setkal jste se někdy osobně s papežem Janem Pavlem II.?
Zvon se jménem Jana Pavla II. jsem dělal skutečně poprvé a nemám informace o tom, že by v naší zemi byl ještě nějaký jiný. Vyloučit to však úplně nemohu, protože hlavně na severní Moravu občas dodávají nějaké zvony Poláci. Já sám jsem se s papežem Janem Pavlem II. osobně nesetkal.
Podle čeho a kdo určuje názvy a podobu zvonů? Jak probíhá proces schválení?  
Výtvarná výzdoba zvonů vzniká na základě přání objednatele. Pokud jsou zachované historické fotografie či jiné informace o původních zvonech, bývá často požadavek použít např. stejný reliéf či ornamentální prvek. Jindy má farnost či město rodáka, který je dnes významným sochařem a je pověřen zpracováním výtvarného návrhu.  V případě soukromých dárců se zvony často pojmenovávají na památku zemřelého manžela/ky. Pokud zvony objednává obec, většinou je na zvonu znak a výzdoba, vztahující se k dané oblasti (chmelové listy, vinná réva).  Výjimkou nejsou ani specifická přání, jako ornament výhradně ze čtyřlístků nebo jako notový zápis. V každém případě musím vždy udělat nejprve modelaci v plastelině, pak následuje sádrový negativ, po vyretušování pozitiv a konečně finální negativ ze silikonového kaučuku. Do této formy se pak odlévá roztavený vosk.  Zákazník většinou požaduje předložení návrhů i skicy konečné podoby zvonu.
Jak těžké je v současnosti financovat celý proces od výroby zvonů až po realizaci zvonů?
Výroba zvonu trvá 2-3 měsíce a smlouva se uzavírá třeba s půlročním i větším předstihem. Je tedy velmi složité odhadnout a fixovat vývoj cen. Jenom cena samotné zvonoviny během posledních šest měsíců stoupla skoro o šedesát procent a podobně je to s dalšími materiály. Zvon ke své funkci potřebuje dřevěnou hlavici s kováním, čepy s ložisky a kované srdce.  Zvony musíme odvézt na místo, zvednout do věže, namontovat do zvonové stolice a vybavit elektrickými zvonícími stroji. To vše se musí připravit, zajistit, a často hned zaplatit. Je tedy nutné mít potřebnou finanční rezervu, a přitom i u našich zákazníků se někdy stává, že musíme na úhradu čekat déle, než bylo domluveno…
Externě spolupracujete také s dalšími evropskými zvonárnami, zejména s holandskou Royal Eijsbouts v Astenu. Jaká je s nimi spolupráce?
Moje spolupráce se zvonárnou Royal Eijsbouts trvá už od roku 1998 a je naprosto bezproblémová. Jsem v úzkém kontaktu také se zvonárnami v Normandii a v Rakousku, občas jim dodáváme třeba zvonové příslušenství nebo děláme kompletaci a montáže jejich zvonů.
V Astenu jste se také podílel na odlití největšího výkyvného zvonu světa, vážícího přes 36 tun. Zvon vyzvání denně při západu slunce u města Gotenba na ostrově Honšú v Japonsku. Jaká to byla pro vás výzva vyrobit tak velký zvon?
To nebyla přímo moje zakázka, tento zvon objednal japonský zákazník přímo u firmy Royal Eijsbouts. Já jsem byl pouze jedním z asi 50 lidí, kteří na jeho výrobě pracovali, a logicky jsem si takovou příležitost nemohl nechat ujít.  Je to obrovská životní i profesní zkušenost a člověk se přitom v duchu mnohokrát vrací do minulosti, kdy podobně velké zvony vyráběli častěji.
Jste též soudním znalcem se specializací na kampanologii (věda o zvonech). Můžete nám tento obor více přiblížit?
Soudním znalcem v oboru kampanologie jsem byl jmenován v roce 1981 a hlavní náplní této činnosti jsou odborné posudky a ocenění. Týká se to v prvé řadě různých poškození zvonů vinou špatného zavěšení, neodborných úprav zvonového příslušenství, amatérsky zhotovených zvonících strojů atd. V devadesátých letech byly poměrně časté krádeže zvonů, neoprávněné přelévání historických zvonů, dělal jsem také několik posudků na praskliny ve věžích, vzniklých špatným uložením zvonových stolic.  Pak jsou to také posudky a odhady pro pojišťovny v případě požáru či úderu blesku do věže, starožitníci v případě prodeje zvonu, dědictví atd.
I vy jste se v současné éře potkali s velkými potížemi (povodně 2002 atd.). V čem tkví vytrvalost a houževnatost vašeho rodu? Co konkrétně motivuje vás pokračovat dál?
To by měl asi posoudit někdo jiný… Já sám beru naši zvonařskou historii i jméno Manoušek jako velký závazek vůči svým předkům, a byl to také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se nechtěl po povodni natrvalo odstěhovat do Holandska, ačkoliv mě k tomu kolegové vehementně přemlouvali.  Zvony mám jako své děti, a přestože některé z nich jsou tak daleko, že je třeba už nikdy neuvidím, je to prostě můj život, a pevně věřím, že ještě pár jich udělám zase v Čechách.
Poznamenala nějak výrobu a realizaci zvonů i koronavirová epidemie?
Zdravotní omezení mě výrazně zasáhla především kvůli omezenému cestování, protože jsem do holandské zvonárny dříve jezdil běžně 2-3x měsíčně. Takže nejprve jsem nemohl cestovat vůbec, a potom časté testování, pobyty v karanténě a omezení ve firmě tyhle cesty výrazně prodražilo a taky časově protáhlo. Výroba nových zvonů se po loňském září prakticky zastavila, nějakou dobu jsem mohl dělat omezeně jenom údržbu a servisní práce na věži. Byly odložené i montáže a svěcení zvonů, neměli jsme pochopitelně ani koncerty s mobilní zvonohrou.
Jste rodinnou firmou ve velice specializovaném oboru. Budou pokračovat i vaše děti a vnoučata v rodinné zvonařské tradici?
Moje děti se věnují zcela jiným oborům a ve zvonařství pokračovat nebudou. Nejstaršímu vnukovi jsou teprve tři roky, takže tam je zatím na nějaké plány brzo. Pravdou zůstává, že profesi zvonaře se člověk nenaučí za rok ani za pět, a že je nutné k tomu mít vedle sebe někoho, kdo tuto práci skutečně zná. Je to obor, který nelze dělat jen pro peníze a přitom dobře.  Nový zvon má životnost tisíc let a po celou dobu bude vizitkou svého autora. Přál bych si, aby si další generace vážily mých zvonů stejně, jako my dnes pečujeme o cenné zvony ze zlatého věku českého zvonařství.
Děkuji za rozhovor.
Foto: svěcení 3 nových zvonů v kostele sv. Bartoloměje v Bakově nad Jizerou 22.8.2021
Foto + Zdroj: Renáta Lucková