Expert OVB: Lidé začali více spořit a investovat

Rozhovor s JIŘÍM VRÁNOU, oblastním vedoucím OVB, o vývoji aktuálních trendů ve spoření a investicích.
Přistupují nyní Vaši klienti ke spoření zodpovědněji?
Ano, vnímáme nárůst zodpovědnosti u stávajících i nových klientů. Stávající klienti byli z naší strany informováni velmi pravidelně o situaci, která se na trhu děje. O propadech i příležitostech. A právě současní klienti, kteří se v minulosti na pravidelné odkládání finančních prostředků moc netvářili, si najednou uvědomili, že mít naspořené dva-tři platy by se hodilo.
Na toto téma probíhalo s klienty mnoho takzvaných servisních schůzek. Dodnes se nám stává, že volá klient na doporučení s tím, že by potřeboval pomoct s pravidelným odkládáním finančních prostředků. Na nových schůzkách, když probíráme toto téma, tak klienti naslouchají, protože si v nedávné době vyzkoušeli, že nemít naspořenou ani korunu je velmi, velmi rizikové. Potom museli odkládat splátky úvěrů, půjčovat si od rodiny, případně od svých bank. Většinou kontokorenty nebo kreditní karty, a to je z hlediska zodpovědného nakládání s financemi velice nevhodný, krajní způsob.
Jak lidé vnímali možnost investic v nejisté době?
Ze začátku byla panika, trhy se propadají, co budeme dělat? Nicméně jsme klienty, kteří využívají investice, včas informovali o situaci a z paniky vznikla najednou příležitost. Díky spolupráci s našimi partnery a portfolio manažery jsme vytvořili video seminář, kde byli klienti informováni, jak funguje investice, jaká je příležitost, jak se choval trh v jiných pandemických dobách. Pro některé klienty to bylo opakování z předchozích schůzek, pro některé nová informace. Vzpomínám si na jednu rodinu, o kterou se starám už osm let, konzervativní investoři. Peníze ukládali maximálně na stavební spoření, ale zejména na účet. Poznal jsem je v době, kdy měli do kapsy hluboko, ale díky naší spolupráci se nám podařilo velké refinancování závazků a dnes měli téměř šestimístnou částku na svém běžném účtu. Nicméně jim tyto prostředky nevydělávaly téměř nic, dokonce jim ani nepokryly inflaci.
Po čtyřech měsících mohu říct, že klienti mají úsměv na tváři. Vydělali víc než za celou dobu, co svou likviditu drželi na účtech. Jak by ale tuto dobu vnímali, pokud bych se s nimi nebavil, nevysvětlil jim situaci a možnou příležitost? S největší pravděpodobností by dál pokračovali ve znehodnocování svých peněz.
I u některých stávajících klientů, kteří měli spíše konzervativní portfolio, jsme přesouvali prostředky do dynamičtějších fondů. Pokud náš klient dostane relevantní informace od svého poradce, což dostává, sám se většinou rozhodne, že na delším horizontu je pro ně akciové portfolio zpravidla lepší volba.
Ovšem stále jsou mezi námi klienti, kteří se nechtějí pouštět do větších rizik. To je naprosto v pořádku, investiční profil a averze k riziku jsou pro rozhodování o druhu fondů důležité. Tento typ klientů většinou volí konzervativnější portfolia. Například realitní, nemovitostní fondy, nebo smíšené vyvážené fondy. Nicméně kdyby se nestalo to, co se stalo a kdybychom jim nevysvětlili situaci, neinvestovali by vůbec a veškeré úspory by spíše utratili.
Změnily se nějak trendy v rozhodování lidí o tom, jestli je lepší „hrát na jistotu“ a spořit, nebo jít spíš cestou investic?
Ano, určitě. Aktuálně vnímám to, že trend je spíše využít potenciálu dnešní doby s potenciálem většího zisku. S tím jde ale ruku v ruce edukace a jistota, že klienti porozuměli i rizikům.
Když pomineme riziko, které u investic vždy bude, v čem je největší rozdíl mezi investicí třeba do podílových fondů a například stavebním spořením?
Velký rozdíl je likvidita. Pokud využijete stavební spoření, které má vázací dobu šest let a například po čtyřech letech dojde k problému, že jste nuceni prostředky vybrat, tak za prvé to trvá u některých společností i tři měsíce, u některých měsíc, případně vám nabídnou, že když si uděláte nové stavební spoření, kde znovu uhradíte vstupní poplatek a přesunete tam pět tisíc až deset tisíc korun, tak vám peníze pošlou do čtrnácti dní. Ale klient na tom tratí. Vrací státní podporu, u některých společností má ještě poplatek z cílové částky za předčasné zrušení stavebního spoření. Ano, máte garantovanou státní podporu dva tisíce korun, pokud je vklad za kalendářní rok dvacet tisíc korun, ano, máte garantovanou úrokovou sazbu dnes většinou jedno procento u spořicích variant, nicméně i z této velmi nízké sazby musíte odvést daň patnáct procent, takže ve výsledku je čisté zhodnocení velmi chabé oproti inflaci. Poslední věc je poplatek za vedení stavebního spoření.  V médiích jsme samozřejmě informováni o sazbě až například 3,6 procenta, nicméně společnost do této sazby započítává již zmíněný státní příspěvek, tohle funguje jen u vkladu dvacet tisíc korun, což vychází průměrně na 1 667 korun měsíčně, a ne každý klient si může dovolit ukládat takovou částku. Potom se stává, že klient spoří například pět set korun měsíčně, a to u některých smluv znamená, že se klientovi generuje záporné zhodnocení, po odečtení všech poplatků a daně. A klient si to většinou nedokáže spočítat sám.
U investic nemáme garantované zhodnocení, nicméně klient dostává informace o historické výkonnosti (která ovšem není zárukou budoucího výnosu), o plánech fondu, vyhlídkách a samozřejmě zároveň zdůrazněnou informaci, že minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích a může se sám libovolně rozhodnout, jaké portfolio zvolí. Pokud u investic klient potřebuje vybrat své peníze, u většiny fondů je má do týdne na účtu. Neúčtuje se žádný poplatek za výběr, není žádná výpovědní lhůta, ani nevrací zhodnocení. To vnímám jako velkou výhodu oproti stavebnímu spoření. Nicméně, viz dále, existuje povinnost danit příjmy nad sto tisíc korun u odprodejů podílových listů mladších než tři roky.
Na druhou stranu vstupní náklady investic bývají mnohdy větší, nicméně člověk si musí uvědomit, co si za tento poplatek kupuje. Pokud zvolí aktivně řízené portfolio, kupuje si vlastně profesionály, kteří se jeho penězům věnují každý den, jejich úkolem je zhodnotit prostředky co nejlépe a co nejvíce. Jinak sama investiční společnost nemá žádný zisk. Je to tzv. win win model, a to se mi strašně líbí.
Další výhodu investic vnímám ve flexibilitě, mohu si poslat měsíčně více nebo méně. Nebo vůbec nic. U stavebního spoření to mohu taky udělat, ale pokud si budu posílat více jak dva tisíce korun měsíčně, podpora od státu bude stále stejná, je to limitované. A v dnešní době jsou stavební spoření lákává hlavně kvůli této státní podpoře, určitě není lákadlem garantovaný úrok.
Co bylo podle Vás hlavním spouštěcím motivem toho, že více klientů chce jít nově právě cestou investic?
Je to vidina možného vyššího zhodnocení, vidina toho, že máte někde peníze, na které nemůžete jen tak sáhnout, chráníte sami sebe před zbytečným utrácením, ale když je potřeba, máte je k dispozici. Někteří klienti si dokonce přejí, aby na portfolio neměli přístup a když chtějí vybrat, konzultují to se mnou. A několikrát jsme např. nákup nového fotoaparátu nakonec odložili, že vlastně není ani tak potřeba…
Co považujete při výběru investice za zásadní?
Investiční horizont. I pokud klient investuje do dynamického = rizikového, ale přitom vysoce diverzifikovaného (ideálně celosvětově) portfolia, je velice nepravděpodobné, aby vložené prostředky na delším horizontu nezhodnotil. Musí být, ale připraven na propady v hodnotě investice, které mohou trvat i roky. Ovšem v horizontu desítek let (například spoření na penzi), je investování do agresivnějších fondů vhodnější. Naopak při krátkém investičním horizontu je potřeba vybírat mezi konzervativními investicemi. V podstatě bychom mohli říci, že neexistuje vyloženě riziková investice, jen špatně zvolená. Dlouhodobou investici do dynamických fondů lze v podstatě považovat za konzervativní investici, krátkodobou investici do dynamických fondů za rizikovou investici a dlouhodobou investici do konzervativních fondů lze považovat z hlediska výše možného výnosu za nevhodnou investici, nicméně i ta má zejména u konzervativnějších investorů v portfoliu své místo. Jak jsem zmínil na začátku, tato úvaha se týká diverzifikovaných portfolií, nikoli úzce zaměřených, ty jsou rizikové vždy.
Investovat se dá konzervativně i více dynamicky. Využívají klienti více konzervativnějších penzijních fondů, nebo o něco dynamičtějších podílových fondů? Co je pro ně hlavní motivací pro jeden či druhý typ produktu?
Tohle je velmi ožehavé téma, které řešíme vždy s novými klienty. Pokud se podíváme na veřejně dostupné statistiky, dozvíme se, že v podstatě osmdesát procent lidí v ČR využívá staré penzijní připojištění – dnes transformované fondy. Lidé mají za to, že mají prostě „penzijko“, mají státní příspěvek a tím to končí, nesledují vůbec výkonnost těchto starších fondů. Od roku 2013 je možnost sjednat doplňkové penzijní spoření, kde si opět lidé mohou vybrat strategii. Za sebe a své spolupracovníky musím říci, že naši klienti volí převážně dynamickou strategii, a to i u převodů ze starých penzijních spoření. Např. jeden náš finanční partner zhodnotil portfolio za posledních šest let o více než sedmdesát procent a to staré penzijní spoření nedosáhlo téměř za dobu své existence.
Hlavní motivací je, že klienti mají kolikráte čas více než dvacet let, takže investiční horizont je velmi dlouhý. A když se jim správně vysvětlí právě problematika časového horizontu a rozdíly konzervativních a dynamických portfolií a jejich vztah k riziku, tak se mnohdy zlobí, proč jim bývalý zprostředkovatel tyto základní věci nevysvětlil.
Naposledy se nám stalo, že klientka měla sjednáno DPS, ale s konzervativní strategií. Podívali jsme se společně na výsledky, které pravidelně vydává asociace penzijních společností a paní se nestačila divit. Tázal jsem se, proč volili tuto strategii, prý paní na poště říkala, že ji kolegyně říkala, že je to takhle dobré.  Vnímám to tak, že máme ještě spoustu let práce vysvětlit lidem, jak to vlastně funguje a potom nechat rozhodnutí na nich. Velmi mě trápí, že spousty lidí takhle dohromady přichází o miliony korun ročně a vůbec o tom neví, protože nemají svého finančního poradce, nebo to s nimi stávající poradce ani neřešil. Neinformovanost ve světě investic je stále velmi velká.
Odpověď na vaši otázku tedy je, že naši klienti v dlouhém horizontu využívají spíše dynamické portfolio penzijního spoření.
V čem jsou největší výhody a nevýhody investování do podílových fondů?
Největší výhody vnímám ve zhodnocení. Pokud se podíváme do historie, mluvím tady o desítkách let, vlastně i do minulého století, je jasné, že investice dávají smysl, protože při správném výběru hravě poráží inflaci a dosahují zajímavých zisků. Jako další, zatím nejmenovanou výhodu, vnímám daňové úlevy. První je množstevní limit: pokud je při prodeji příjem nižší než sto tisíc korun, není povinností platit daň z příjmu. Další výhodou je časové osvobození od daně: pokud držíte investice déle jak tři roky, prodáte je a máte příjem a zisk, není nutné odvádět daň z přijmu. Do výhod také patří to, že si dnes klient může vybrat ze široké škály portfolií, což je zároveň i nevýhodou v případě nekvalifikovaného investora, který si přečte pár článků na internetu a rozhodne se investovat sám, na vlastní triko, bez profesionální rady. To dopadá velmi často velmi špatně.
A když jsem zmínil nevýhody, tak toto jsou ty nejdůležitější: špatný výběr portfolia, špatně zvolený časový horizont a neprofesionální rady od různých lidí. Investice nevyjde a potom tento člověk už investicím jako takovým nikdy neuvěří.
Možná ještě nutno podoktnout, že nevýhodou investic je právě to NE-garantované zhodnocení, ale je to opravdu tak? Není to přeci jen nakonec výhoda?

Foto 1: pixabay.com
Foto 2: archiv OVB