Rozhovor s ANDRÉSEM ROSBERGEM, prezidentem Světové asociace someliérů, Argentine Sommelier Association (ASI), poprvé zasedl v porotě soutěže Bohemia Sekt Trophée 2019 v Praze. Pochází z Latinské Ameriky, cestuje po celém světě a poukazuje na důležitost someliérského oboru.
Pamatujete si moment, kdy se pro Vás víno stalo Vaším životem?
Nevím, jestli si vzpomenu na přesný moment, ale možná na přelomu tisíciletí, kolem roku 1999. V té době jsem studoval politologii, ale zároveň jsem již pracoval jako someliér a začínal jsem se věnovat i studiu someliérství. Tehdy jsem si uvědomil, že pokud budu pokračovat v politologii, tak mě v této oblasti čekají možná zaměstnání v pozici učitele, vědce, výzkumníka, působit v nějaké politické straně, ale ani jedna z těchto alternativ mě příliš nelákala. Navíc jsem v té době začal pracovat pro vinný bar, který se nakonec stal nejúspěšnějším barem v celé Argentině. Pracoval jsem pro restauraci, kde jsem měl tu možnost sestavit vinný lístek, který pak byl ověnčen celou řadou cen a stal se nejlepším výběrem v Argentině. Takže v té době se pro mě vše skutečně ujasnilo. Zjistil jsem, že budu mnohem šťastnější, když budu pracovat ve vinařském odvětví.
Co navíc, kromě znalostí a zkušeností, je důležitou součástí uznávaného someliéra?
Základní je mít znalosti a dovednosti servisu a degustace, bez toho to skutečně nejde, ale zároveň je samozřejmě potřeba, abyste si jako someliér užíval, to, že lidi činíte šťastnými. Musí být schopen každou sklenici nalívat s úsměvem, být u toho milý, a zároveň tento srdečný přístup myslet upřímně. To se pojí s tím, že do písmene musí být schopný pochopit, co se děje u stolu. Musí vědět, kde je jeho místo. Někdy je potřeba, aby someliér přišel a zákazníkům poskytl ty informace, které má, ale někdy je také potřeba, aby mlčel a nenarušoval konverzaci, která u stolu může dobře plynout. Ne vždycky, a ne každý, chce u večeře dostat lekci a poučení o tom, jaké víno pije. Someliér musí být tedy částečně psycholog, musí vědět, kde je jeho místo, musí milovat to, co dělá a musí být skromný.
Jste schopen říci, na základě Vašeho letitého cestování, který z národů se postupně stává aspirujícím národem vinařů?
Ty tradiční země jako Francie, Itálie, Španělsko, kde se po dlouhé roky produkuje fantastické víno, je ohromné množství, ale jinak si myslím, že je celá řada zemí, které produkují víno, které to dříve nedělali, v regionech, které nebyli chápany jako vinařské, kde víno zůstává na relevanci důležitosti. Což na jednu stranu ztěžuje práci someliérů, protože se musíme naučit mnohem více vinařských regionů a odrůd, ale pro zákazníka je to určitě skvělá věc, protože ta degustace a ten zážitek při výběru vín je mnohem širší a intenzivnější a čeká nás tak mnohem více dobrodružství.
Jaký je Váš názor na vína vyrobená v České republice? Popřípadě doporučujete konkrétní vinařství?
Měl jsem celou řadu zajímavých a skvělých vín – ochutnávka od Bohemia Sektu byla úžasná – výborná moravská vína, například Kala, anebo zralá vína vlašského ryzlinku z mikrovinařství Mikrosvín, která byla skutečně ohromující, dále pak vína z Čejkovic. Ty ryzlinky mě skutečně velmi překvapily, jelikož jsem v minulosti ryzlinky chutnal a tolik mne neohromily. Je zde ohromný potenciál pro zrání těchto vín, byla skutečně skvělá a bylo to velké překvapení. Když mi kolegové řekli, že mě nechají ochutnat nějaká vína této odrůdy, tak jsem se na to zprvu úplně netvářil, ale byl jsem velmi příjemně překvapený. Vzhledem k tomu, že jsem česká vína nikdy před tím nepil, tak to pro mě byla poučná zkušenost.
Co si myslíte o budoucnosti vína? Jaké jsou vinařské vize?
Já si myslím, že z hlediska z mého osobního rozvoje mám to štěstí, že jsem dělal celou řadu aktivit, které se pojí s vínem a celou řadu let pracuji v restauratérství, hotelech a v současné chvíli investuji do projektu, který podporuje výrobu vína v regionu Mendoza, což je tradiční vinařský region v Argentině, zde tedy víno neprodáváme, prodáváme hrozny, ale snad postupem času začneme prodávat. Dále jsem organizoval celou řadu aukcí s vínem, dovážel jsem vína do USA, organizoval jsem vinařské veletrhy, degustace, školení, takže jsem možnost nahlédnout na víno z celé řady úhlů a tím jsem si rozšířil obzory.
Co se té obecnější roviny týče, tak si myslím, že v oblasti someliérství dochází ke dvěma zajímavým věcem, trendům. Za prvé se someliéři stávají čím dál tím váženější a jejich hlas má čím dál tím větší váhu, z hlediska toho, co si bude zákazník skutečně kupovat, jaké víno bude pít. Před dvaceti lety to byli dva, tři kritici vína, kteří byli vážení a všem říkali, co se má pít. V současné době, díky sociálním médiím se role someliéra proměnila, nemluví pouze k těm třiceti, čtyřiceti strávníkům v restauraci, ale prostřednictvím účtů na sociálních sítích může oslovit pět až dvacet tisíc lidí a ti lidé na to dají, respektují je, díky osobnějšímu kontaktu. Můžete za nimi dojít osobně do konkrétní restaurace, která je ve vašem městě, navázat s nimi vztah, můžete je kontaktovat na messengeru nebo Instagramu a oni vám odpoví. Mluví jazykem, kterému jako zákazník rozumíte, doporučují lokální vína, takže si myslím, že to je skutečně ten důvod, proč se someliéři dostávají na úroveň těch velevážených vinařských kritiků. Jejich hlas je čím dál tím víc slyšet.
Druhý trend, který je zajímavý, se týká obecně toho, jak someliérství ovlivňuje světový trh. Je zde snaha soustředit se čím dál tím víc na větší aktéry, tedy centralizovat výrobu na méně aktérů, ať už se to týká distributorů z velkých hotelových řetězců. Myslím si, že proti tomuto trendu právě someliérství poměrně výrazně vystupuje. Jdeme opačným směrem, plaveme proti proudu, protože naší prací je zákazníkům doporučit něco překvapivého, něco, co ještě neznají. Doporučujeme nové vinařské regiony, nové odrůdy, malé producenty, soustředíme se na ty detaily, na ty menší hráče na vinařském trhu, což si myslím, že je rozhodně velmi zajímavé.
Děkuji za rozhovor.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
