Josef Jaroš je zodpovědný za strategické řízení poradenské skupiny APOGEO a její klíčové projekty. Svou profesní kariéru zahájil v roce 2004 v oblasti mezinárodního daňového plánování. V roce 2010 převzal řízení poradenské skupiny APOGEO a je jejím majoritním akcionářem. Nedávno byl zvolen předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Je rovněž předsedou výboru pro audit Dozorčí rady státního podniku Lesy České republiky.

Rozhovor s JOSEFEM JAROŠEM, Managing Partnerem APOGEO Group, SE

V oblasti poradenství působíte od roku 2004. Jak se od té doby změnilo podnikatelské klima v ČR?

Nepochybně došlo k určitému administrativnímu zjednodušení (alespoň v oblasti zahájení podnikání) a dále se v něm pokračuje. I když k ideálu máme stále ještě daleko. Čeští podnikatelé jsou obecně zkušenější, více vědí, co chtějí, a jak a s kým toho dosáhnout. Na druhou stranu stále přetrvává určitá nečitelnost a nepredikovatelnost rozhodnutí různých orgánů, obrovské množství nepřehledných zákonů a předpisů, a zdaleka ne jen v oblasti daňové, která se tak často zmiňuje.

Jak se za tu dobu změnil daňový systém v ČR? Je pro podnikatele a firmy příznivější?

Je nutné si uvědomit, že daně v očích firem a podnikatelů nejsou jen samotná sazba té které daňové povinnosti, ale především náročnost zpracování, čitelnost systému a spolupráce s příslušnými úřady. Samozřejmě zde byla snaha, alespoň administrativně, systém zjednodušit, nicméně pro podnikatele zůstává oblast stále velmi nepřehledná, a matoucí je často i pro profesionály. Zvládnutí daňové agendy podnikatele dnes skutečně vyžaduje sehraný tým specialistů.

Jaké jsou nejpalčivější problémy ve strategickém řízení firem v ČR?

Pokusím se odpovědět stručně a jednoduše – nejsložitější pro podnikatele je jasně si definovat, co chci, a jaké k danému cíli vedou cesty. Je potěšující, že za posledních 20 let naši podnikatelé ušli opravdu velký kus cesty a je radost setkávat se s lidmi, kteří vědí, co chtějí.

Přestože je Česká republika v automatizaci a robotizaci nad světovým průměrem, poslední dobou se zavádění robotizace zpomaluje. Co je příčinou zpomalení?

České firmy potřebují podporu finálního produktu. Ta je nyní velmi komplikovaná. Podnikatelé, než by se snažili dotace či jinou formu pomoci získat, financují si vývoj konečného produktu sami, což celý proces výrazně zpomaluje. Dalším problémem jsou i nadnárodní společnosti, které využívají schopných českých lidí ve výzkumu a vývoji. Získají tu know-how pro daný projekt, a to si přenesou do vlastní země. Pokud jim Česká republika takovou příležitost poskytne, měla by je zavázat k tomu, aby v tuzemsku realizovaly finální produkt po delší časový úsek.

Nemluvě o tom, že pokud firma chce na vývoj finálního produktu získat podporu, stát vyžaduje, aby se spojila s nějakou výzkumnou organizací, například vysokou školou. V obou organizacích je ovšem jiné tempo, jiné financování, stejně jako míra rizika, kterou nese především podnikatel. Firmy si proto vývoj financují z vlastních zdrojů, často tak k němu mohou přikročit až ve chvíli, kdy si na něj vydělají.

I přes zavádění automatizace a robotizace mají firmy nedostatek pracovníků. Kde je tedy potřebná pracovní síla? Jaká nejvíce chybí?

Obecně chybí pozice, které čeští pracovníci prostě dělat nechtějí a těžko je zautomatizujete. Například pomocné síly na stavbách či v zemědělství žádná robotizace zatím nenahradí.

V gastronomii pak chybí pracovníci kvůli nejistotě vyvolané restriktivními opatřeními. Dlouhodobě chybí řemeslníci, z důvodu nízkého či nedostatečného zájmu mladých lidí o řemesla a práci rukama.

O České republice, respektive Československu, se říkalo, že tu dovedeme od dob Rakouska-Uherska vyrobit vše od špendlíku po lokomotivu. Kam se vytratilo známé „zlaté české ručičky a mozky“?

Již to bylo zmíněno – složité financování výzkumu a vývoje, vliv velkých zahraničních korporací do jisté míry „vysávající“ trh práce, a stále ještě averze mladých lidí k technickému či řemeslnému vzdělání.

V posledních letech dochází k výměně generací a původní zakladatelé firem řeší nástupnictví. Jaké problémy nejčastěji musí řešit?

Pokud pomineme samotnou agendu předání firmy nástupcům, což je problematika sama o sobě, tak nejčastěji se lze setkat s tím, že podnikatel nemá komu firmu předat a přichází se poradit, jak takovou situaci řešit. Následníci buď nemají zájem, nebo nemají kompetence firmu převzít. Řešení je celá řada, ale vždy je nutné zohlednit individuální situaci.

Jak dle vašeho názoru ovlivnila covidová pandemie fungování firem a malých a středních podnikatelů v ČR?

Pochopitelně značně. Když začnu od pozitivních efektů, nesporně situace zlepšila úroveň práce na dálku, schopnost rychle reagovat na měnící se podmínky a nejistotu. Některým oblastem podnikání dokonce přinesla výrazný nárůst. Nicméně většině podnikatelů se život značně zkomplikoval. Jednak samotné dopady epidemických opatření v podobě restrikcí, rozvrácené dodavatelsko-odběratelské vztahy, nedostatek pracovníků v některých odvětvích, zvýšení úrokové míry ze strany ČNB. To vše musí firmy a podnikatelé absorbovat při neustálé nejistotě.

Zvládnou české firmy, rodinné firmy a malí a střední podnikatelé další epidemická omezení či možný lockdown, a při velkém zvyšování nákladů vstupech včetně zvýšení cen energií, pohonných hmot, inflace atd.?

Budou to mít velice těžké. Musíme si uvědomit, že firmy za poslední rok a půl čelí jedné ráně za druhou a rezervy jsou vyčerpané.

Jak je možné české firmy a podnikatele podpořit a pomoci jim?

Různými omezeními přímo zasaženým podnikatelům je slušné a odpovědné pomoci, což stát v zásadě činí, a je to dobře. A v obecné rovině – podnikání nejvíce prospívá minimum státních zásahů, srozumitelná a stabilní legislativa a minimum administrativní zátěže, která paradoxně v posledních letech jako celek spíše roste, než že bychom mohli hovořit o poklesu.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Poskytnuto Josefem Jarošem

Zdroj: Pavel Veselý