Co zbylo Čechům z aféry dieselgate? Poučení, jak (ne)postupovat při uplatnění náhrady škody

Zdá se, že vše se vrací do normálních kolejí. Zdání klame.
Kauza především ukázala (a stále ještě ukazuje), že vymáhání náhrady škody prostřednictvím hromadných žalob – nejrozšířenějšího nástroje v kauze Dieselgate – nemusí vést zaručeně k úspěchu, což nejlépe dokazují přelomová rozhodnutí Nejvyššího soudu z nedávné doby. Také tisíce českých majitelů aut se v této kauze přihlásilo do hromadných soudních řízení, aby od VW získali odškodnění. Jenže, dosud žádné nepřišlo. Důvodů je několik.
Zaprvé: nejde o stejný případ, jako třeba v Německu nebo USA, kde je zcela odlišné právní prostředí. Český právní řád totiž zatím termín hromadná žaloba vůbec nezná, zákon je sice již připraven, ale stále čeká na schválení v Poslanecké sněmovně. Přesto společnosti DieselGate a Safediesel podaly za spotřebitele, kteří se k nim přidali, jakousi „pseudohromadnou“ či „kvazihromadnou“ žalobu.
Zadruhé: žaloby podané zmíněnými společnostmi mají (právě i kvůli chybějícímu institutu hromadných žalob v českém právním prostředí) řadu vad a nedostatků. Na tuto skutečnost upozornil na podzim letošního roku Nejvyšší soud. Ten odmítl rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, který žalobám podaným oběma společnostmi původně vyhověl (byť pouze tzv. kontumačně – proto, že VW se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobám). Nejvyšší soud konstatoval, že žaloby jsou samy o sobě natolik vadné, že jim není možné vyhovět. Konkrétně SafeDiesel a DieselGate uplatnily více (přesně řečeno čtyři) nároky, ale jasně a jednoznačně je nespecifikovaly ani nevyčíslily. Požadování souhrnné (paušální) částky nestačí. To bude třeba napravit – žalobní iniciativy budou muset žaloby v podstatě přepsat znovu a vyčíslit a doložit samostatně každý z nároků, jinak budou žaloby zamítnuty. Vedle toho navíc odvolací soud (Městský soud v Praze) již dříve ve svém rozhodnutí uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 8 nejspíš pro projednání žaloby není příslušný. To znamená, že žalobci podali nejen vadnou žalobu, ale žalovali také u špatného soudu.
Zatřetí: případné nároky jsou v této chvíli již promlčené. Podle českého práva se totiž lze s úspěchem domáhat práv před soudy jen v omezeném čase, přesně maximálně tři roky od okamžiku, kdy se údajní poškození o svých nárocích dozvěděli. Celá kauza byla široce medializovaná již v září 2015 a bezprostředně poté koncern VW spustil webovou stránku, na které si majitelé vozů mohli ověřit, zda na ně kauza dopadá. Majitelé dotčených vozů se tak o případných nárocích dozvěděli již na podzim 2015. Jejich případné nároky tedy byly promlčeny nejpozději koncem roku 2018.
A za čtvrté: vývoj emisní kauzy před německými či jinými zahraničními soudy nemá žádný právně významný a precedenční vliv na tuzemská soudní řízení. Právní úprava v České republice i v Německu je odlišná a odlišný byl i přístup úřadů v obou zemích. V Česku nebylo nikdy shledáno, že by vozidla nesplňovala technické ani právní podmínky pro jejich provoz, a ani servisní akce tak nebyla povinná.
Dosavadní výsledky veškerých snah žalujících stran v aféře dieselgate v českém právním prostředí tedy ukazují, že pro spotřebitelé se spíše zvyšují rizika, než naděje na řádné odškodnění – pokud tedy budeme spoléhat na zmíněné “kvazihromadné” či společné žaloby. Již dříve jsem upozorňoval na problematickou konstrukci žalob a spotřebitelům radil, aby byli obezřetní a důkladně zvážili rizika před tím, než se do společné žaloby zapojí. Platilo to před pěti lety a platí to dodnes. Do té doby, než bude schválen příslušný zákon, budou podobné pokusy nebezpečné a spotřebiteli nepřinesou zhola nic.
MARTIN REZEK, advokát
Foto: pixabay.com