Česká advokátní komora oslavila nedávno třicet let své nezávislé existence. O tom, jak toto období probíhalo, co se advokacii podařilo, a jaké problémy musí aktuálně řešit, hovořil EM s Vladimírem Jirouskem.

Rozhovor s VLADIMÍREM JIROUSKEM, předsedou České advokátní komory.

ČAK nedávno oslavila třicet let svobodné advokacie. Co považujete za její největší úspěch?

Asi se budete divit, ale za úspěch považuji zejména stále relativně úspěšnou defenzívu! Aktivní obrana nezávislosti advokátní samosprávy, a tím i nezávislého výkonu advokacie, obrana povinnosti mlčenlivosti, tj. základní ochrany klienta, nikoliv privilegia advokáta, se v podstatě stala součástí „provozní“ činnosti vedení Komory. Vysvětlování, že bez nezávislosti advokacie nebude spravedlivého procesu, je nekonečné. I v tomto roce jsme například prostřednictvím zastoupení ČAK v Bruselu iniciovali úspěšné odmítnutí několika návrhů směřujících k omezení samosprávy na úseku právních služeb, a to odmítnutí ze strany rozumných poslanců Evropského parlamentu.

Svědčí o renomé české advokacie i ten fakt, že v minulých letech dva čeští advokáti stáli v čele světové a evropské advokacie? Co se za tohoto předsednictví podařilo prosadit?

Výborná a zároveň nezvyklá otázka. Málokoho totiž na advokacii zajímá to pozitivní a už vůbec ne prezentace elity stavu. Zvolení českého advokáta Dr. Šolce do čela světové organizace IBA, respektive advokáta Dr. Mokrého do čela evropské advokátní organizace CCBE, bylo jednoznačným projevem důvěry a uznání prestiže české advokacie.

Za dobu prezidentství Dr. Mokrého bylo kupříkladu dosaženo toho, že Rada Evropy spustila proces směřující k přípravě celoevropské úmluvy o advokátech, jež by měla posílit efektivní ochranu nezávislosti advokátů při poskytování právní pomoci, zejména v situacích, kdy jsou tito vystaveni vyhrožování, zastrašování nebo jiné persekuci či dehonestaci pro výkon advokátní činnosti.

A co naopak považujete za neúspěch?

Zatím poněkud marný boj s takzvanými vinkláři. Lidmi, kteří neoprávněně, bez vzdělání a bez patřičných zkoušek poskytují právní služby. Již několikrát jsem v této souvislosti uvedl, že Češi jsou mistři světa v obcházení zákona, přitom kyberprostor jim k neoprávněnému poskytování právních služeb otevřel dveře dokořán. Smutné je, že mnohé je důsledkem liknavého přístupu soudů k dané problematice, svůj podíl na situaci má též stávající sankční právní úprava. Na odpovídající novelizaci skutkové podstaty přestupku však v současné době společně se zástupci Ministerstva spravedlnosti pracujeme.

V diskuzích na začátku devadesáti let se jako zásadní řešila otázka, do jaké míry má být právní zastoupení liberální, tedy že by vlastně mohl právní služby poskytovat kdokoliv, anebo zda má být regulováno. Do jaké míry jste spokojen s nakonec přijatou úpravou?

Úprava o povinném členství obsažená v zákoně o advokacii je jednoznačná a zcela odpovídá standardům všech zemí Evropské unie. Poskytování právních služeb bez odpovídající kvalifikace, bez pojištění a bez kárné odpovědnosti by bylo společenským hazardem. Takže ano, přijatá úprava je vyhovující.

A jak jste spokojen s postavením Komory jakožto veřejnoprávní instituce řídící se vlastními stavovskými předpisy a kontrolními mechanizmy?

Už byla řeč o tom, že samospráva na úseku advokacie je bez dalšího nezbytným základem nezávislosti advokacie. Je však třeba připomenout, že veřejná správa je vykonávána jak na základě vnitřních, tak, a svým způsobem primárně, na základě vnějších předpisů, tzn. nejen na základě „vlastních“. Základním předpisem je samozřejmě zákon o advokacii, který koncipuje strukturu orgánů Komory při zavedení dostatečných kontrolních mechanizmů.

I dnes občas zaznívají od laické veřejnosti, ale i v médiích, kritické názory například na boj s tzv. „právními šmejdy“, který je prezentován jako snaha zachovat si monopol na poskytování právních služeb a zapouzdřit se.

O vinklářích už byla řeč. Nechceme nic jiného, než aby právní služby byly poskytovány na základě zákona a v souladu se zákonem, tj. advokáty, notáři, soudními exekutory, patentovými zástupci, daňovými poradci či dalšími osobami, jimž to umožňuje zvláštní zákon. Pokud tomu někdo říká monopol, prosím. Pokud někomu takový stav vadí, pak mu obecně vadí dodržování zákona. Jsme liberální stav a jediné, co chceme, je odpovídající vzdělání, odpovídající praxe a úspěšné složení advokátní zkoušky. Pokud dotyčný splní podmínky, bude zapsán do seznamu advokátů, i kdyby to byl kdokoli. Nejvíc mi vadí tvrzení v tom smyslu, že vinkláři existují proto, že advokáti jsou drazí. Jde o to, že ve finále je to obvykle přesně naopak. Nyní máme na stole případ, kdy „služba“ je sice veřejně prezentována jako bezplatná, rozuměj bez záloh, ale z výsledku si „poskytovatel“ vezme 26 %! Nejen že podobný podíl je stavovským předpisem zakázaný, ale v rámci stále silnějšího konkurenčního boje si něco podobného žádný advokát ani z poloviny nedovolí. Namístě je ještě ta poznámka, že cena právních služeb je na samostatnou diskuzi, a mimo jiné advokátní tarif je svou podstatou z roku 1996, tedy reflexí tehdejší ekonomické situace. Ke smluvně sjednaným odměnám snad jen tolik, že představa, že klient platí a nepožaduje za to odpovídající službu, je zcestná a naivní.

Nedávno zazněla v LN kritika ze strany zástupce Člověka v tísni, který advokáty obvinil z „obchodování s chudobou“. Myslíte si, že se Vám daří takovým kritikám adekvátně čelit?

Na nesmysly onoho konkrétního člověka v tísni reagoval rozsáhlým a přiléhavým článkem v LN kolega Dr. Sokol, takže ano, povětšinou daří. Navíc od té doby, co provozujeme webové médium Advokátní deník, máme možnost reagovat na podobné ataky obratem, což je novum a obrovské plus. Jinou věcí je, že v naší právním vědomím nepolíbené společnosti se pro většinu občanů stává advokát kladnou postavou až ve chvíli, kdy jej dotyční potřebují. Nejzavilejší kritici si pak naopak myslí to, že advokát v jejich prospěch může všechno, třeba i změnit zákon.

Ve svém hodnocení třicet let svobodné advokacie jste rozlišil období, kdy se advokacie věnovala sama sobě, a současnost, kdy chce být výrazně slyšet i na veřejnosti. Co Vás k této změně postoje vedlo?

Nejde ani tak o to, co jsme chtěli či nechtěli my. Změna byla podmíněna přirozeným vývojem společnosti, vstupem do struktury evropských advokacií, zájmem médií o sledování soudních kauz – většinou trestních, narůstajícím počtem advokátů a v té souvislosti rozsahem jejich společenských aktivit apod. V době zrodu svobodné advokacie nás bylo několik set, dnešní stav advokátů a koncipientů tvoří 16 000 členů! Jsme největší právnický stav, což si mimo jiné ne vždy politická garnitura uvědomuje.

ČAK se snaží prezentovat různými projekty, jako jsou například Advokáti proti totalitě či Advokáti do škol. Jak byste tyto projekty zhodnotil? A připravujete nějaké další?

Myslím, že sama o sobě hovoří ta skutečnost, že Vámi zmíněné projekty byly u příležitosti výročí CCBE celoevropsky prezentované jako výjimečné. Samozřejmě chceme navázat dalšími, bohužel současná krize mnohé aktivity zmrazila, donutila nás soustředit se na řešení akutních problémů, navíc příští rok nás čeká volební sněm. Přesto věřím, že podnět vzešlý z advokacie a směřující k obnově prvorepublikových Právnických sjezdů pod vedením Jednoty českých právníků, nezajde na úbytě.

Uvažujete o pořádání seminářů pro veřejnost za účasti odborníků i dalších právních profesí k různým širším právním tématům, např. k vládním protiepidemickým opatřením, exekucím či odposlechům, tedy k tématům, k nimž se ČAK průběžně vyjadřuje?

Nejdříve k protiepidemickým opatřením. Samozřejmě je spolu s Legislativním odborem ČAK detailně sledujeme a ke každému z nich, stejně jako na jaře, připraví legislativci ČAK pro vedení Komory analýzu. Ta se primárně zaměřuje na dodržení principu proporcionality, ústavnosti. Pokud jsme v prvním nouzovém stavu shledali kolizi s ústavními právy a principy, ozvali jsme se, ať již se to týkalo problematiky nájemného nebo např. exekucí. V daných souvislostech však musím připomenout, že jsme apolitickou veřejnou správou a ve směru komentování politických kroků či postupů s politickým podtextem musíme být, někdy chtě nechtě, přinejmenším zdrženliví. Jinak platí, že aktivita Komory v legislativních procesech nebo týkající se aplikační problematiky, ať již související s výkonem advokacie přímo či nepřímo, je zcela zásadní. Mohu říct, že účast Komory v připomínkových řízeních, koncipování stanovisek, aktivní přístup k aktuální judikatuře, tvoří určitě podstatnou část činnosti představenstva, Legislativního odboru, případně odborných sekcí. Pokud se pak dotazujete na pořádání seminářů za účasti dalších právních profesí či veřejnosti, tato otázka bude organizačně řešena poté, co v paláci Dunaj bude po rekonstrukci otevřeno nové advokátní školící centrum, jež, jak doufám, bude patřit k nejmodernějším v Evropě.

Co by Komora měla či mohla dělat pro zvýšení právní gramotnosti občanů?

Advokáti do škol je právě projekt, kterým se snažíme s onou gramotností něco dělat. A že začínáme u dětí, má nepochybně svou logiku. Stejně tak tabule „Ne-Cti“ na webových stránkách ČAK má svým způsobem osvětový charakter. Osobně jsem pak přesvědčen, že čím dál významnější roli sehrává již zmíněné médium Advokátní deník, u něhož už registrujeme cca 80 000 návštěv měsíčně.

V posledních letech se advokáti potýkají s různými snahami o omezování advokátní mlčenlivosti. Jak se daří těmto snahám čelit?

Jak již bylo řečeno dříve, jde o věčný boj. Poslední dobou šlo zejména o prosazení rozumné transpozice evropské směrnice č. 2018/843 „o předcházení využívání finančního systému k praní peněz či financování terorismu“. Došlo k řadě jednání se státní správou, v rámci nichž jsme museli opět a znovu vysvětlovat význam a smysl povinnosti mlčenlivosti a komu slouží. Musím však říct, že například jednání se zástupci FAÚ byla vstřícná a výsledek lze považovat za přijatelný. Ukazuje se, že dlouholeté zkušenosti z praxe postavené na vzájemném respektu poslání té které strany, jsou obvykle slušným základem dnešních jednání.

ČAK se poslední dobou vyjadřuje i k obecně politickým otázkám tam, kde hrozí omezování občanských práv. Není to už za rámcem toho, co by měla dělat?

Na tuto otázku jsem už v podstatě odpověděl. Pokud vidíme kolizi úpravy či postupu s ústavností, považujeme za nutné se ozvat. Vycházíme z toho, že na respektování občanských práv je ve své podstatě postaveno poslání výkonu advokacie, ať již v rámci zastupování v civilních či správních věcech, v trestních obhajobách či při běžném poradenství. Na druhé straně ústavnost je povětšinou limitem podobných aktivit Komory.

Co byste přál české advokacii do dalších třiceti let?

Aby i nadále zůstala nezávislou a plnící své základní poslání spočívající v ochraně svobody, důstojnosti a v prosazování či ochraně oprávněných zájmů našich klientů.

Děkuji za rozhovor.